Článek
Dovolená v Jugoslávii měla být začátkem nového života
Před rokem 1989 využívali někteří českoslovenští turisté dovolenou u Jaderského moře jako příležitost k emigraci na Západ. Podle historiků z Ústavu pro studium totalitních režimů byla Jugoslávie v 70. a 80. letech minulého století pro československé uprchlíky jednou z nejvýznamnějších tranzitních zemí. Mnozí se odsud snažili dostat do Itálie či do Rakouska, kde následně žádali o politický azyl.
Pokud chtěli utéct zrovna do Rakouska, jednou z překážek na jugoslávsko-rakouské trase byla hraniční řeka Mura, která dnes tvoří přirozenou hranici mezi Slovinskem a Rakouskem a dále pokračuje do Chorvatska a Maďarska, kde se vlévá do řeky Drávy. Tato řeka má silný proud, bahnité dno a v některých úsecích dokáže být velmi zrádná, a to zvlášť v noci či za zhoršeného počasí. Právě zde se 15. září 1984 odehrála jedna z nejtragičtějších emigrací československých občanů přes jugoslávsko-rakouskou hranici.
Při pokusu o útěk na Západ zahynuli oba rodiče a jedna z dcer rodiny Penkových z Brna. Přežily pouze patnáctiletá Zdenka a tříletá Věrka. Jejich příběh tehdy sledovala rakouská, západoněmecká i švýcarská média a několik týdnů se řešilo, zda budou dívky vráceny zpátky do Československa, nebo zůstanou na Západě.
Letovisko Rovinj na chorvatské Istrii na snímku z léta roku 1984. Jugoslávský Jadran tehdy každoročně navštěvovaly statisíce československých turistů. Pro část z nich byla dovolená zároveň příležitostí k útěku do Rakouska nebo Itálie.
Co přesně se v řece odehrálo, se nepodařilo nikdy objasnit
Rodina Penkových z Brna využila v září roku 1984 možnosti vycestovat na dovolenou do Jugoslávie. Rodinu tvořili čtyřicetiletý Vladimír Penka, jeho osmatřicetiletá manželka Věra a jejich tři dcery, patnáctiletá Zdenka, šestiletá Jaroslava a tříletá Věrka. Podle dobových novinových zpráv se Penkovi u Jadranu setkali s manželským párem československých emigrantů žijících ve Švýcarsku, kteří rodinu dlouhodobě znali a byli jejími příbuznými. Právě tito lidé pomohli Penkovým dostat se až k rakouské hranici.
K pokusu o útěk došlo 15. září 1984 v prostoru mezi slovinskou Gornjou Radgonou a rakouským Bad Radkersburgem. Rodina Penkova vstoupila do hraniční řeky Mury s cílem dostat se na rakouské území.
„Bylo kolem osmé hodiny ráno, všude pusto a klid, výhled ztěžovala silná mlha. Vladimír Pěnka vzal na ramenou šestiletou dceru Jaroslavu, péči o tříletou Věrku svěřil patnáctileté Zdence. Matka, která neuměla plavat, měla jít sama. Co se událo po vstupu do řeky, nikdo přesně neví. Dokonce ani Zdenka. Hnána úzkostí a vědoma si odpovědnosti za tříletou sestru, soustředila se na svůj úkol tak, že příliš nevnímala, co se děje za jejími zády. Asi uprostřed řeky matka několikrát panicky zakřičela. Otec s Jaroslavou na ramenou se obrátil, aby jí pomohl. Z rakouského břehu, na který se obě sestry v pořádku dostaly, se už po rodičích rozhlížely marně,“ uvedl československý exilový novinář Jožka Pejskar roku 1989 ve své knize Útěky železnou oponou.
V době útěku rodiny Penkových přes hraniční řeku Muru panovala hustá mlha a řeka byla po deštích rozvodněná. Co přesně se v proudu odehrálo, se už nikdy nepodařilo objasnit. Jisté je pouze to, že patnáctiletá Zdenka dokázala svou tříletou sestru bezpečně přenést na ramenou z jugoslávské strany přes řeku na rakouský břeh, a to navzdory silnému proudu.
Promáčené děti našel na břehu rakouský sportovec
Když ráno 15. září 1984 vyrazil jeden rakouský sportovec z městečka Bad Radkersburg na svůj pravidelný ranní běh, objevil na rakouském břehu řeky Mury dvě dívky v promáčených šatech. Tyto děti neuměly německy a každý pokus o dorozumění selhal. Muž je proto odvedl do domu středoškolského profesora Gerharda Rosenberga v Bad Radkersburgu. Díky jeho sousedovi, který uměl česky, se podařilo od patnáctileté Zdenky zjistit, co se stalo. Následně byla zalarmována policie a začalo rozsáhlé pátrání po nezvěstných rodičích a šestileté sestře. Toto pátrání probíhalo jak na rakouské, tak jugoslávské straně řeky Mury, ovšem bezúspěšně.
Dne 24. září 1984 byla nedaleko slovinského Ljutomeru nalezena mrtvá matka Věra Penková. O několik kilometrů dále po proudu, na území dnešního Chorvatska, bylo objeveno tělo šestileté Jaroslavy. Nejstarší Zdenka je následně identifikovala podle předloženého oblečení a šperků. Otec rodiny Vladimír Penka zůstával stále nezvěstný. Rakouské ministerstvo vnitra ještě na konci září připouštělo, že by mohl být naživu. Tyto naděje se však začátkem října rozplynuly.
„Více než dva týdny poté, co se dvěma dívkám, Zdeně a Věře Pěnkovým, podařil útěk z Československa přes Jugoslávii do Rakouska, byl nyní objasněn také osud dosud pohřešovaného otce. Jak v úterý oznámilo rakouské ministerstvo vnitra ve Vídni, maďarské úřady informovaly rakouskou vládu, že tělo čtyřicetiletého Vladimíra Pěnky bylo již 23. září vyplaveno na maďarském břehu hraniční řeky Mury,“ informovala 2. října 1984 tisková agentura AP.
Tělo Vladimíra Penky odnesl dravý proud řeky Mury až do Maďarska, kde bylo objeveno 23. září 1984. Maďarské úřady o nálezu těla neinformovaly rakouskou stranu bezprostředně, nýbrž se zpožděním. Navíc až na nátlak jugoslávských a rakouských úřadů Maďarsko přivolalo k identifikaci těla Penkovy rodiče z Brna. Právě do Brna pak byly převezeny tělesné pozůstatky utonulých. Patnáctiletá Zdenka a tříletá Věrka Penkovy se tedy staly úplnými sirotky.
Most přes řeku Muru, který dnes propojuje města Gornja Radgona a Bad Radkersburg (vpravo), kde na podzim roku 1984 našly dočasný azyl Zdenka a Věrka Penkovy.
Dívky žily přechodně u české učitelky, poté odcestovaly do Švýcarska
Obě sestry byly dočasně umístěny do péče rodiny české učitelky v rakouském Bad Radkersburgu. Starší z nich opakovaně uvedla, že chtějí zůstat na Západě. Rakouské úřady se navíc snažily zajistit povolení k vycestování pro jejich babičku, která žila v Brně.
„Zprávy o dětech vyvolaly v Rakousku, Spolkové republice Německo i ve Švýcarsku vlnu solidarity. Učitelská rodina, u níž děti v Bad Radkersburgu dočasně bydlí, uvedla, že přichází množství balíků s pomocí. Byl také zřízen zvláštní účet na pomoc dětem a mnoho lidí kontaktovalo noviny s dotazy, jak mohou pomoci. Děti jsou podle pěstounské rodiny zabezpečeny a dostaly nové oblečení,“ uvedla 27. září 1984 agentura AP.
Co bude s dívkami dál, se stalo předmětem veřejné diskuse zvlášť poté, co se potvrdilo, že nežije ani jejich otec. Žádost o navrácení dívek do Československa mezitím podali jejich prarodiče z Brna. Ti se také telefonicky spojili s učitelskou rodinou, kde byly jejich vnučky dočasně ubytovány, a vyjádřili přání, aby byly navráceny zpátky. „Poslanec rakouské Svobodné strany (FPÖ) Fritz Probst vyzval příslušné úřady, aby děti v žádném případě neposílaly zpět do Československa. Vyjádřil domněnku, že prarodiče jednali pod tlakem československých úřadů,“ napsala 2. října 1984 agentura AP.
Patnáctiletou Zdenku a tříletou Věrku měl zájem adoptovat také starší manželský pár žijící ve Švýcarsku, který rodinu Penkovu dlouhodobě znal, byl s ní příbuzensky spojen a pomáhal jí právě při útěku dopravit se až k jugoslávsko-rakouské hranici. Tito manželé, kteří si nepřáli být veřejně jmenováni, emigrovali z Československa v roce 1969. „Obě děti, které požádaly o azyl, se podle slov starší Zdenky nechtějí vrátit do Československa a raději by odešly do Švýcarska,“ uvedla agentura AP.
Zdenka a Věrka Penkovy se dostaly pod ochranu Vysokého komisaře Spojených národů pro uprchlíky. Solidární akce československého exilu jim následně umožnila cestu za jejich příbuznými do Švýcarska.
Zdroj:
https://www.ustrcr.cz/wp-content/uploads/2019/07/PD_2_19_s3-13.pdf
Jožka Pejskar: Útěky železnou oponou (1989), s. 67-68
https://www.eliechtensteinensia.li/viewer/image/000476564_1984-09-26_19840926/2349/#topDocAnchor
https://www.eliechtensteinensia.li/viewer/image/000476564_1984-09-27_19840927/2369/
https://www.eliechtensteinensia.li/viewer/image/000469834_1984-09-25_19840925/3079/
https://www.eliechtensteinensia.li/viewer/image/000476564_1984-10-02_19841002/2409/
https://www.eliechtensteinensia.li/viewer/image/000476564_1984-10-03_19841003/2417/
https://www.wegumweg.de/en/day-trip/along-the-river-mura/
