Článek
Martin Dejdar je s Ležáky propojen mnohem víc, než si dřív myslel
Herec Martin Dejdar se narodil roku 1965 ve Vysokém Mýtě. Dětství strávil v Chrasti u Chrudimi, odkud pocházel jeho otec Vlastislav Dejdar. Právě tato obec se nachází pouhých několik kilometrů od místa, kde bývala osada Ležáky, kterou srovnali nacisté se zemí a všechny její obyvatelé (kromě dvou malých dětí) povraždili. Martin Dejdar má dětství s Ležáky velmi úzce spojené, neboť na toto místo často jezdil na pietní akce.
„Navíc můj dědeček Stanislav Dejdar byl za války starostou Chrasti, přednostou tamní železniční stanice a členem odbojové skupiny Čenda, která pomáhala parašutistům ze skupiny Silver A, kteří spáchali atentát na Reinharda Heydricha. Právě tato odbojová skupina ukrývala na Ležácích vysílačku Libuše,“ uvedl herec v podcastu Sbaleno.
Že byl jeho děda přímo členem odbojové skupiny Čenda, která působila v osadě Ležáky, zjistil Martin Dejdar poměrně nedávno. A to během natáčení celovečerního snímku Ležáky, v němž se zhostil jedné z hlavních rolí, a také během vyklízení rodinné nemovitosti po té, co začátkem roku 2024 zemřel jeho táta. Martin Dejdar tehdy objevil dopisy, které jeho dědeček Stanislav Dejdar psal své manželce z koncentračního tábora Terezín.
„Samozřejmě jsem věděl, že děda byl součástí odboje, ale v podstatě o té jeho činnosti a vůbec té činnosti té skupiny, která operovala právě v této oblasti, jsem se vlastně dozvěděl až díky filmu. Když jsem se o to začal zajímat, šel jsem hlouběji do historie a tam jsem se dozvěděl spoustu věcí. Je to hrozné, že až takhle v pozdním věku,“ popsal Martin Dejdar v Událostech, komentářích na ČT24.
Dědeček herce Martina Dejdara se za druhé světové války významně podílel na protinacistickém odboji. Za tuto činnost jej následně nacisté popravili.
Starostu a železničáře Stanislava Dejdara Němci zavraždili u Drážďan. Po udání
Objev dopisů z koncentračního tábora Terezín a dalších dokumentů dokládajících odbojovou činnost Stanislava Dejdara byla následně jedna velká náhoda. Martin Dejdar v nich dokonce vyčetl, kdo jeho dědu za války udal. Po věznění v Terezíně nacisté Stanislava Dejdara popravili 29. září 1944 v Tölkeritz u Drážďan.
„Můj otec v loňském roce zemřel, vypořádávali jsme proto nějaké věci a hledali jsme doma samozřejmě různé písemnosti. Našli jsme dopisy mého dědy z koncentračního tábora, které psal babičce. A protokoly, že byl vlastně jedním z těch parašutistů, které ukrýval, udán. Posléze tedy v koncentračním táboře Terezín trávil nějakou dobu a následně byl popraven v Drážďanech. Takže vlastně kvůli činnosti kolem Ležáků byl děda popraven, a to všechno na nás vyběhlo až teď,“ uvedl dále Martin Dejdar v Událostech, komentářích.
Herec dle svých slov tyto hodnotné dokumenty uvažuje věnovat do vhodného archivu či muzea. „Říkal jsem si právě, že to jsou tak úžasné dokumenty, že by možná stálo za to někam je předat, protože jsou to všechno tužkou psané dopisy posílané přes jiné osoby, aby se k babičce dostaly, včetně protokolů o tom, jak byly vlastně udáni a posléze popraveni,“ poznamenal Martin Dejdar.
Na Stanislava Dejdara v Chrasti u Chrudimi nezapomněli. Tento bývalý starosta města a přednosta tamní železniční stanice má dnes na vlakovém nádraží v Chrasti svou pamětní desku s nápisem „Za osvobození vlasti položil život za okupace v letech 1939–1945 železniční zaměstnanec Stanislav Dejdar. Čest jeho památce“. Na budově pošty v Chrasti se dále nachází pamětní deska věnovaná jak chrastskému starostovi Stanislavu Dejdarovi, tak radnímu Antonínu Mandíkovi. Na této pamětní desce stojí následující: „Pro nový spravedlivý svět padli rukou německých katanů. Věčná jim paměť. Věnují občané v Chrasti u Chrudimě, 28. X, 1946.“
Odbojová skupina Čenda spolupracovala s výsadkem Silver A
Odbojová skupina Čenda vznikla krátce po okupaci Československa v březnu roku 1939. Působila zejména v okolí osady Ležáky na Chrudimsku, kde vzniklo její jádro, které bylo tvořené z velké části zaměstnanci místních lomů. Mezi zakládající členy této odbojové organizace patřili nájemce lomu Hluboká u Ležáků František Vaško, jeho bratr a správce téhož lomu Jindřich, strojník téhož lomu Karel Svoboda nebo autodopravce Čeněk Bureš, podle jehož křestního jména dostala skupina svůj název.
Do odbojové skupiny Čenda, jejímž prvotním úkolem bylo shromažďování a ukrývání zbraní, se zapojili také další lidé. Včetně ležáckého mlynáře Jindřicha Švandy nebo strážmistra četnictva Karla Kněze z Vrbatova Kostelce (pozn.: Ležáky totiž policejně patřily do Vrbatova Kostelce). Skupina Čenda, která se posléze věnovala také předávání zpráv o přesunech okupačních vojsk spolu s údaji o společenském a hospodářském stavu na okupovaném území, se postupně rozrostla na víc než 25 členů a navázala kontakt s dalšími odbojovými strukturami. Tuto odbojovou skupinu skrytě podporovali také četníci z okolních stanic, díky kterým se k odbojářům přesunuly i desítky zbraní ze služebních skladů a kteří rovněž umožnili zničení evidence zbrojních pasů a trhavin v lomech.
Radiostanice s krycím označením Libuše, ze které vysílal z Ležáků do Londýna radiotelegrafista Silver A Jiří Potůček.
Prostřednictvím rodiny Vašků a dalších spolehlivých kontaktů odbojová skupina Čenda navázala spojení s výsadky ze Západu. Konkrétně s Percentage, Intransitive, Silver A a Silver B. Významná byla především jejich podpora výsadku Silver A. Radiotelegrafista ze skupiny Silver A Jiří Potůček zde v roce 1942 dvakrát posílal depeše z radiostanice Libuše do Spojeného království – poprvé z lomu Hluboká u Ležáků, kde byl konspiračně zaměstnán jako hlídač, podruhé z ležáckého mlýna u Jindřicha Švandy.
Spolupráce s parašutisty však byla pro členy odbojové skupiny Čenda osudná. Po zradě Karla Čurdy z jiného výsadku (Out Distance) začalo gestapo postupně rozkrývat východočeské sítě. Na základě Čurdova udání byl 21. června 1942 zatčen ležácký mlynář Jindřich Švanda i s manželkou. Někteří členové odbojové skupiny Čenda se snažili ještě skrýt důkazy a zbraně, strážmistr četnictva Karel Kněz si dokonce po poslední akci vzal život, aby neprozradil ostatní.
Text na pamětním kameni v místě bývalé osady Ležáky mluví za vše.
Krátce nato následovalo krvavé finále: 24. června 1942 nacisté vypálili Ležáky a na pardubickém Zámečku popravili Čeňka Bureše a Miloše Stantejského, a to společně s 33 obyvateli Ležáků starších patnácti let. (11 ležáckých dětí nacisté zavraždili v plynových vozech v Chelmnu, pouze dvě malé dívenky poslali na poněmčení. Tyto holčičky byly jediné přeživší ležácké tragédie.) O týden později Němci zabili také bratry Vaškovy, Karla Svobodu, Jindřicha Švandu s manželkou i další spolupracovníky parašutistů z Pardubic. Odbojová skupina Čenda tak prakticky zanikla. Většina jejích členů i jejich blízkých zaplatila cenou nejvyšší za účast v boji za svobodu.
Zdroj:
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1096898594-udalosti-komentare/225411000370616/
https://open.spotify.com/episode/3qpL9n4×xTDfzXxwC8BSAi?si=qfbeRLNCT_KMzTvMivUIRg&nd=1&dlsi=6955132498f54a30
https://www.vets.cz/vpm/42535-pametni-deska-stanislav-dejdar/
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/pribeh-strazmistra-a-odbojare-karla-kneze.A120622_1795352_domaci_jw
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cenda
https://hradecky.denik.cz/nazory_region/na-detstvi-prozite-ve-vychodnich-cechach-vzpominam-moc-rad-20140630.html
