Článek
Když se řeknou čarodějnické procesy v českých zemích, většině lidem se vybaví Velké Losiny a Šumpersko. Jenže již o století dříve hořely hranice s domnělými čarodějnicemi ve Velké Bíteši na Vysočině. Jako první byly z čarodějnictví roku 1571 obviněny dvě mladé ženy z nedaleké Náměště nad Oslavou, od jejichž výpovědí vynucených při mučení se odvíjela další jména.
Smolná kniha uvádí 22 žen souzených za čarodějnictví. Mohlo jich být mnohem víc
Čarodějnické procesy ve Velké Bíteši, během nichž bylo město součástí rozsáhlého panství rodu Žerotínů, patří k zapomenutým kapitolám českých dějin. V povědomí veřejnosti je překryly pozdější velké procesy ze severní Moravy, především ze Šumperska a Velkých Losin. Jenže dochované zápisy ve Smolné knize města Velké Bíteše ukazují, že soudy s ženami obviněnými z čarodějnictví se zde odehrávaly už v letech 1571, 1575 a 1576. Dohromady je v knize zachyceno 22 případů žen souzených za čarodějnictví. Největší vlna nastala v roce 1576, kdy bylo během několika měsíců ve Velké Bíteši zaznamenáno celkem 15 procesů.
Dochované zápisy přitom nejspíš nevypovídají o úplném rozsahu celé represe. Některé výslechy chybějí, u některých žen známe pouze jméno, protože byly uvedeny ve výpovědích jiných obviněných. Ve Smolné knize města Velká Bíteš navíc nápadně chybějí roky 1573 a 1574, takže není vyloučeno, že další protokoly se ztratily nebo byly zničeny.
V případě velkobítešských čarodějnických procesů šlo hlavně o stíhání černé magie. Ženy byly obviňovány z toho, že „sušily“ a „mořily“ lidi (tj. přivolávaly na druhé nemoc a usmrcovaly), trávily jídlo a pití, ovlivňovaly dojivost krav či snášku slepic, snižovaly či zvyšovaly plodnost dobytka nebo si pomocí čar zajišťovaly větší užitek ve vlastním hospodářství.
„Hony na čarodějnice se ve druhé polovině 16. století nevyhnuly ani Velké Bíteši. Záminkou k uvěznění, zbavení majetku a často i odsouzení k smrti bylo údajné provozování magických praktik, které prý škodily svému okolí hubením dobytka i lidí. Tehdy byly ve Velké Bíteši upáleny (podle zápisů ve smolné knize) zhruba dvě desítky žen,“ uvádí přímo na svém webu město Velká Bíteš.
Ženy obviněné z čarodějnictví velkobítešský soud odsuzoval k trestu smrti upálením. Ilustrační snímek
První obviněnou byla Anna Maštálková z Náměště nad Oslavou
První velkobítešský případ, který se v místní smolné knize dochoval, pochází z 25. října 1571, kdy byla vyslýchána Anna Maštálková z Náměště nad Oslavou. Tato žena při třetím kole mučení přiznala, že ví o tom, že jistá Lidmila Klimentka z Náměště „usušila“ paní Mandu (tj. způsobila její chřadnutí, nemoc), a to kvůli sporu o obyčejný sýr. Způsob, jakým k tomu mělo dojít, je ve smolné knize zachycen takto: „…jest zmyla psa a kočku a vypůjčivši sobě botkův od paní Mandy, do těch botkův tu vodu za kamny vlila.“
O šest dní později, 31. října 1571, přišla na řadu právě Lidmila Klimentka z Náměště nad Oslavou. Také ona byla vyslýchána pod právem útrpným a začala vypovídat při třetím kole mučení. Ve své výpovědi přiznala, že paní Mandu „usušila“, protože jí nechtěla půjčit „muškátové kulky“ a odmítla jí prodat panské sýry, ačkoli jí to slíbila. Zároveň ale ve své výpovědi označila další ženu, Plačkovou z Tasova, která ji měla podobným praktikám naučit a dodat jí očarovanou vodu. Banální sousedský spor o drobnou věc tak přerostl v obvinění z černé magie, ke které se zmíněné ženy vynuceně přiznaly až po opakovaném mučení.
Mučená žena ovšem nevypovídala jen o sobě. Vypovídala také o dalších ženách, které se měly na domnělém čarodějnictví podílet. S každou novou výpovědí se tak rozšiřoval okruh „podezřelých“. U Lidmily Klimentky z Náměště se ve smolné knize přímo píše, že když už byla ve Velké Bíteši „při hranici“, byla k ní přivedena právě Plačková z Tasova, aby spolu „sobě vůči mluvily“, tedy aby došlo ke konfrontaci. Tím se vytvářel uzavřený kruh vzájemně se potvrzujících výpovědí, ze kterého nebylo úniku.
Bývalý městský pivovar ve Velké Bíteši. V jeho sklepeních plánuje město vybudovat expozici o čarodějnických procesech z 16. století, které v regionu dlouho patřily k dávno zapomenuté historii.
Ženy se k magickým praktikám přiznávaly po opakovaném mučení
Třetím velkým případem roku 1571 byla Dorota Vitoušková, vyslýchaná 16. listopadu v Tasově, ale souzená v okruhu velkobítešského hrdelního soudu. Její výpověď patří k nejpodrobnějším v celé smolné knize. Dorota Vitoušková během mučení vypověděla, že připravovala prach a vodu ze slepých koček a psů, z jedovatých zubů a ze „živé rtuti“. Touto vodou měla škodit lidem i zvířatům. Vyjmenovala dlouhou řadu osob, kterým měla přivodit smrt, nemoc nebo chátrání, a stejně tak uvedla dlouhou řadu spolupachatelek. V jejím doznání se objevují jména Kašparky, Anny Rousky, Mandy Požarské, kuchařky Salominy, Plačkové, paní Lidmily, šafářky Doroty z Litomyšle a dalších.
Vitoušková během opakovaného mučení tvrdila, že umořila Jana Sanika, že Kašparka zabila vlastního muže, že další oběti „uschly“, „rozpukly“ nebo po požití čarovného prášku onemocněly a zemřely. Oběťmi byli nejen obyčejní poddaní, ale i osoby zjevně vyššího postavení. V zápisu se objevuje „pan Alexy“, jeho žena, panská dcerka, kněz, purkmistrův syn nebo paní Kateřina Vanecká z Vance, jejíž smrt měla být výsledkem společného jednání několika žen.
Dne 5. prosince 1571 byly ve Velké Bíteši vyslýchány Anna Rouska a šafářka Dorota z Litomyšle. Anna Rouska pod mučením vypověděla, že nosila od Vitouškové a Plačkové vodu z umrlčích kostí, koťat a štěňat a s její pomocí škodila dalším lidem. V její výpovědi se znovu objevují sousedské konflikty a každodenní křivdy. Jedné ženě prý uškodila proto, že jí nedala chleba, jiné kvůli hádce, další proto, že nezaplatila její dceři službu a bila ji. Vedle lidí měla škodit i dobytku rychtáře Vavřína a kravám dalších hospodářů. Dorota z Litomyšle pak ve své výpovědi potvrzovala mimo jiné účast na umoření paní Kateřiny Vanecké.
Ženy obviněné z čarodějnictví měly působit i na zámku v Náměšti nad Oslavou.
V čarodějnických procesech figuroval i náměšťský zámek
Smolná kniha města Velké Bíteše zachycuje další čarodějnické případy až v březnu a dubnu 1575 a pak od března do června 1576. Zda šlo o pokračování téže vlny, nebo o novou fázi, nelze s jistotou říci. Chybějící zápisy z let 1573 a 1574 nechávají prostor oběma možnostem.
Dne 26. března 1575 byla v Tasově vyslýchána Dorota Valová. Přiznala se, že lila před dům jistého Vondry z Tasova vodu s prachem ze slepého kotěte a štírů, protože jí zapřel žito. Dále měla sypat prach z mladých vrabců na dobytek, aby neměl mladé, a použít jej i proti ženě, se kterou se přela o plátno. Ve výpovědi označila další obviněnou, Markytu Zavadilku, která byla vyslýchána 29. dubna téhož roku. Ta se vedle jiných skutků přiznala k tomu, že věděla o umoření pana Alexyho a že k ní Alexova s Vitouškovou chodily s prachem z nekřtěňat a štírů. Zde je zřetelné, jak se nová vlna procesů vracela ke jménům z roku 1571.
Největší vlna čarodějnických procesů nastala ve Velké Bíteši v roce 1576. Ve velmi krátkém časovém úseku od března do června tohoto roku místní smolná kniha zaznamenává celkem 15 procesů s ženami obviněnými z čarodějnictví.
Jedna výpověď tehdy navazovala na druhou, obvinění se šířila lavinovitě a místní hrdelní soud postupoval tvrdě a rychle. Ženy obviněné z čarodějnictví, jejichž přiznání i detailní popisy domnělé černé magie byly vynucené opakovaným mučením, velkobítešský soud odsuzoval k trestu smrti upálením. Historici v této souvislosti upozorňují i na to, že Velká Bíteš zřejmě ve druhé polovině 16. století přestala žádat Brno o takzvané naučení, tedy o právní stanovisko k rozsudkům. Soud ve Velké Bíteši tak do jisté míry rozhodoval samostatně, bez vyšší kontroly, což mohlo přispět k tvrdosti rozsudků.
Jednou z vyslýchaných a posléze odsouzených žen byla mimo jiné Anna Straková z Jasenice, která 23. května 1576 vypověděla, že „dobytkům lidskejm mlične odnímala a svému přidávala“. Podle jejího doznání odnímala s Lidou Křičkou z Naloučan mléko panským chůvám ze zámku v Náměšti nad Oslavou. Důsledkem mělo být, že zemřela dcera „tamějšího pána“ (pozn.: náměšťský zámek tehdy vlastnil Jan starší ze Žerotína). O tři dny později byla vyslýchána i sama Lída Křička, která potvrzovala, že společně s Annou Strakovou lily očarovanou vodu po náměšťském zámku, aby chůvy přišly o mléko a ony samy mohly kojit panské děti a dostat za to zaplaceno.
Ve Velké Bíteši v letech 1571 až 1576 zemřelo nebo bylo upáleno během čarodějnických procesů nejméně 22 žen. Tyto procesy dnes působí jako předobraz pozdějších losinských a šumperských honů na čarodějnice. I tady stály v pozadí všední spory, bída, neúroda, nemoci, strach a vynucené výpovědi žen, které po opakovaném mučení vyjmenovávaly další a další jména domnělých čarodějnic. Město Velká Bíteš má v plánu tuto dávno zapomenutou historii oživit. Ve sklepení bývalého panského pivovaru připravuje expozici o čarodějnických procesech, která mimo jiné přiblíží také konkrétní osudy odsouzených žen.
Zdroj:
Ivan Štarha, Antonín Verbík: Smolná kniha velkobítešská 1556–1636 (https://kramerius-dnnt.nkp.cz/view/uuid:0def9e50-f08a-11e7-a97b-005056827e51?page=uuid:9d51a840-4ebd-11e8-98e3-5ef3fc9bb22f)
https://www.bitessko.com/turistika/historie-velke-bitese/3915-velka-bites-ve-stredoveku
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/prestavbou-pivovaru-ve-velke-bitesi-vznikne-kulturni-centrum-i-expozice-o_2603231309_vsl
Leona Tomášková: Čarodějnictví na Žďársku, diplomová práce (https://is.muni.cz/th/tayx2/Mgr_prace_TOMASKOVA.pdf )
