Velká Morava prosperovala díky obchodu s otroky. Nejžádanější byli dívky a chlapci od 12 do 20 let

Velká Morava 9. století má dodnes velkou auru posvátnosti. I v českých učebnicích pro základní a střední školy se prezentuje jako první státní útvar na našem území, v jehož čele stál moravský rod Mojmírovců, který přijal křesťanství a který díky příchodu Cyrila a Metoděje položil základy staroslověnského písemnictví. Současné archeologické a historické výzkumy však ukazují, že na Velké Moravě nebylo vše zalito sluncem.

Podle profesora obecných dějin se zaměřením na středověk Martina Wihody, který působí v Historickém ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, nebyla Velká Morava státem v pravém slova smyslu, ale spíš pohraniční markou Francké říše, jejíž stabilita a mocenské postavení stály na méně ušlechtilém základu – obchodu s otroky.

Centrum Velké Moravy se nacházelo na území od dnešní Bratislavy až po kousek nad dnešní Brno. Strategickými lokalitami Velké Moravy byly Mikulčice, Pohansko u Břeclavi, Staré Zámky u Líšně nebo Zelená Hora u Vyškova. K tomuto jádru přiléhala území kolem Nitry či Olomouce, která byla pod přímou kontrolou Velkomoravského státu.

„Otázka je, co Mojmírovce vyneslo do čela kmene Moravanů. Odpověď se začala otevírat před několika málo lety, v souvislosti s archeologickými výzkumy, které odhalily depoty arabského zlomkového stříbra. Zdá se, že veškeré kouzlo mojmírovské dynastie bylo, že to byli obchodníci s otroky. Ano, zlatem zářící Velká Morava není nic jiného než kompanie Obchod s otroky, s. r. o.,“ uvedl Martin Wihoda na přednášce o dějinách Velké Moravy.

Za knížete Svatopluka patřily k Velké Moravě také Čechy a Vislansko jako závislá území, která nahodilým velkomoravským výpravám odváděla tribut v podobě obilí, kožešin nebo pár kousků stříbra. „Mojmírovci tam prostě přijížděli ani ne pro to obilí, ale hlavně, aby tam prostě chytali dívky mezi zhruba 12 až 20 lety a mladé muže zhruba ve stejném věku, kteří byli nejlépe zpeněžitelní,“ popsal profesor Wihoda. Mojmírovci podle jeho slov pořádali nájezdy na pohanské kmeny na sever a na východ od centra Velké Moravy.

Vládnoucí rod Mojmírovců si tak na Velké Moravě nevybudoval své bohatství a svou moc z vlastní výroby či obchodu s běžným zbožím, ale na lidském „materiálu“. Jedním z důvodů, díky kterému mohli Mojmírovci prosperovat, byla paradoxně christianizace. Křesťanská víra zakazovala prodej křesťanů, ale pohané byli považováni za legitimní kořist. A právě otroctvím se mohli vykoupit ze svých hříchů. Na trhu s otroky často nechyběl kněz. I když pohané tento křest přijali, nebyli propuštěni.

Z moravského trhu slovanští otroci směřovali především do Córdobského chalífátu na Pyrenejském poloostrově a přes Benátky na Blízký východ, do Tunisu, Maroka či Egypta. Mladí muži nejčastěji sloužili jako vojenští otroci, služebníci, řemeslníci, strážci či eunuchové, slovanské ženy pak plnily muslimské harémy nebo byly služebnými. V muslimském světě byli tito otroci označovaní jako Saqaliba, což znamená v podstatě Slovan. Slovanští otroci byli přitom na muslimských trzích vysoce ceněni pro svou světlou pleť a vlasy.

Nejen křesťané, ale také muslimové pohlíželi na Slovany vyznávající původní slovanské náboženství jako na pohany. Právě tato skutečnost je legitimizovala jako ideální cíle pro zotročení.

Jak uvádějí arabské prameny, trh Moravanů byl klíčovým uzlem prodeje otroků z oblasti střední Evropy. „Nejdůležitější centra Velké Moravy ležely na řece Moravě a na Dunaji. A to, protože ten obchod s otroky probíhal vždycky na řekách, aby bylo možno ty lidi snadno někam přepravit. Trh Moravanů se nejspíše nacházel v bývalé římské pevnosti Carnuntum při neutrálním bodě mezi Franckou říší a Velkou Moravou. Kdybych to měl k něčemu přirovnat, byl to jakýsi duty free shop,“ popsal Martin Wihoda. Bývalé římské město Carnuntum, jehož pozůstatky najdeme na půl cesty mezi dnešní Vídní a Bratislavou, leželo na řece Dunaj a v 9. století bylo důležitou součástí Dunajské obchodní stezky.

Jelikož Velká Morava neměla oběžné mince, Mojmírovci otroky na trhu směňovali za cenné předměty. A to zejména za zbraně, hedvábí, zlato, stříbro, šperky, polodrahokamy či drahokamy.

„Opravdu se zdá, že se Velkomoravané zapojovali do skutečně masivních obchodů s otroky. Ti pak směřovali převážně do islámských zemí, ať už na západ na Pyrenejský poloostrov nebo přes Benátky na Blízký východ. Ukazuje se, že velkomoravská knížata z toho pravděpodobně výrazně profitovala a byla vlastně lovci otroků na územích na sever nebo na východ od nás. Z písemných pramenů známe dokonce centrální trh Moravanů, místo, které bylo dobře známé bavorským nebo židoarabským obchodníkům, kteří přicházeli po dálkových komunikacích, přinášeli zlato a stříbro a odváželi si lidi,“ popsal archeolog Jiří Macháček z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, který vedl výzkumné práce na Pohansku u Břeclavi.

Obchod s otroky na Velké Moravě byl závislý na dálkových obchodních cestách. Stačilo však tyto obchodní stezky přerušit a celý systém se zhroutil. Jakmile Maďaři příchodem do Karpatské kotliny na počátku 10. století zablokovali hlavní trasu na Dunaji, příjmy Mojmírovců se zastavily. Mojmírovská knížata ztratila schopnost uplácet své vazaly a menší velmože, což vedlo k destabilizaci celého systému. Podle historika Martina Wihody sehrály při pádu Velké Moravy důležitou roli nejen maďarské nájezdy, ale možná i vzpoura proti vládnoucímu rodu Mojmírovců.

Wihoda spekuluje, že Moravané mohli Mojmírovce svrhnout sami, přičemž si na pomoc přizvali Maďary. „Pokud by zanikla Morava jako kmenové společenství, pak nevysvětlíme, kde se vzali Moravané 10. století. Rozumíte, protože s pádem dynastie přichází pád toho kmene. Tady máme zvláštnost, že zaniká mojmírovská doména, ale zůstávají Moravané, a to naznačuje, že se Moravané mohli vzbouřit proti Mojmírovcům, ale protože by je neporazili sami, pozvali si na pomoc Maďary,“ uvedl svou teorii brněnský historik.

Obchod s otroky po pádu Velké Moravy nezanikl, ale přesunul se do Čech. Za raného Přemyslovského státu se velký trh se slovanskými otroky (zajatými převážně na území dnešního Polska a Ukrajiny) nalézal přímo v Praze. Tito otroci byli následně prodáváni převážně do muslimských zemí – do Córdóbského chálífátu na Pyrenejském poloostrově, na sever Afriky nebo na Blízký východ. Významnou roli v obchodu s otroky tehdy hráli židovští obchodníci, protože mohli volně překračovat hranice mezi křesťanskými a muslimskými zeměmi. Podíl Přemyslovců na obchodu s otroky dokládá například zpráva židovského kupce Ibráhíma ibn Jákúba, který popsal državu českého knížete Boleslava I. Tuto skutečnost podporují také nálezy sekaného stříbra a arabských dirhamů.

Zdroj:

https://www.em.muni.cz/veda-a-vyzkum/4093-velkomoravane-zrejme-lovci-otroku

https://www.youtube.com/watch?v=5o8fhcOgU24&t=1512s

https://lindat.mff.cuni.cz/services/catalog/view/https%3A__biblio_hiu_cas_cz_records_aaf2e985-3206-46b6-986b-c72ae6594d3c

https://www.academia.edu/2220659/_Velkomoravsk%C3%BD_st%C3%A1t_kontroverze_st%C5%99edoevropsk%C3%A9_medievistiky

https://www.stoplusjednicka.cz/otrokarska-velmoc-boleslavske-cechy-vydelaly-na-otrocich-miliony-denaru

https://www.novinky.cz/clanek/historie-historik-martin-wihoda-o-pocatcich-ceskych-dejin-za-vzestupem-stalo-krestanstvi-i-otrokarstvi-40333819

https://en.wikipedia.org/wiki/Saqaliba

https://www.cambridge.org/core/journals/international-journal-of-middle-east-studies/article/what-does-the-slave-trade-in-the-saqaliba-tell-us-about-early-islamic-slavery/EDDD35D8FD593AB8D576D11550CF62C6

https://vltava.rozhlas.cz/martin-wihoda-proc-a-jak-zanikla-velka-morava-7553906