Z indonéského uprchlíka popovou hvězdou ČSSR: Rony Marton s Hastrmane tatrmane byl v 70. letech úkaz

V šedesátých letech přiletěl do ČSSR mladý student, který se o pár let později stal hvězdou československé hudební scény. Jaroni Surjomartono, kterého v 70. letech 20. století lidé v ČSSR a NDR znali jako zpěváka Ronyho Martona, se narodil v roce 1943 ve městě Kudus na indonéském ostrově Jáva.

Jaroni vyrůstal v indonéském městě Solo a jako malý chlapec zažil Indonéskou válku za nezávislost. Po dokončení střední školy začal studovat ekonomii na univerzitě Gajah Mada. Následně chtěl pokračovat ve studiu v Japonsku, ovšem nakonec získal stipendium na Vysoké škole ekonomické v Praze, kam dorazil v roce 1963.

„Bylo nás asi 35 studentů z Indonésie. Nejdřív jsme museli projít desetiměsíčním kurzem češtiny, než jsme mohli začít studovat na univerzitách,“ zavzpomínal Rony Marton v rozhovoru pro Global Voices. Jazykovou bariéru překonal a úspěšně pokračoval ve studiu.

V roce 1965 se situace v jeho rodné Indonésii dramaticky změnila. Generál Suharto svrhl prezidenta Sukarna. Po tomto krvavém vojenském převratu zakázala nová vláda návrat stovkám indonéských studentů studujícím v zahraničí, kteří patřili stejně jako Jaroni Surjomartono alias Rony Marton k přívržencům prosukarnovské opozice a kteří odmítli stávající indonéské vládě s ohledem na brutální charakter puče podepsat souhlas s děním ve vlasti. To způsobilo největší odliv mozků v historii Indonésie.

„V polovině roku 1966 nám indonéská ambasáda v Praze přestala prodlužovat pasy. Najednou jsme byli lidé bez občanství a museli jsme řešit, co dál,“ popsal Rony Marton.

Československá vláda tehdy těmto studentům nabídla pomoc. „V Československu jsme byli chráněni jako uprchlíci pod záštitou československé pobočky Mezinárodního červeného kříže. Ti, kteří se rozhodli usadit v Československu, získali trvalý pobyt. Tyto podmínky byly velmi příznivé a umožnily nám klidně dokončit studium a pokračovat v životě. Osobně cítím vděčnost vůči tehdejší československé vládě, která nezapomněla na svou historickou tradici od 30. let, kdy Československá republika poskytla azyl židovským občanům a všem, kdo se postavili proti zvěrstvům Hitlerova nacismu v Německu,“ uvedl.

I když Jaroni Surjomartono původně studoval ekonomii a posléze se stal inženýrem ekonomie, jeho umělecké nadání jej zavedlo do úplně jiného světa. Už od mládí miloval hudbu, hrál na kytaru a zpíval, vedl sbor a měl vlastní kapelu. A právě v socialistickém Československu dokázal prorazit jako zpěvák.

Vše začalo v roce 1971, kdy se přihlásil do pražské pěvecké soutěže Talent 71, kde jeho exotický vzhled a zajímavá barva hlasu okamžitě upoutaly obrovskou pozornost. Tuto soutěž s přehledem vyhrál. Vycházející hvězdu československé hudební scény, která si vybrala umělecký pseudonym Rony Marton, si následně vzal pod svá křídla producent Petr Hannig.

V roce 1973 Rony Marton nazpíval svůj největší hit Hastrmane, tatrmane, melou. „Nikdy jsem netoužil být slavný, zpíval jsem hlavně pro radost. Ale lidé si tu písničku zamilovali a najednou mě poznávali na ulici,“ zavzpomínal na okamžiky své slávy.

Jako zpěvák prorazil nejen Československu, ale také ve vedlejší Německé demokratické republice. Často vystupoval v televizi, spolupracoval se známými českými a slovenskými zpěváky a jeho čeština s drobným cizokrajným přízvukem lidi bavila. Na koncertech v Československu se rovněž snažil šířit osvětu o své rodné Indonésii.

„Ačkoli několik českých osobností z počátku 20. století žilo na Indonéském souostroví, jako třeba básník a spisovatel Konstantin Biebl, československá veřejnost měla o této zemi jenom omezené znalosti. Proto jsem při každém vystoupení věnoval čas tomu, abych jim o Indonésii a její historii něco pověděl. Jedním z nejpamátnějších okamžiků mé kariéry byl můj koncert v létě 1975, kdy 4 000 studentů se mnou zpívalo pod širým nebem píseň Bataků s názvem Sing Sing So,“ popsal Rony Marton.

Na konci sedmdesátých let se Rony Marton rozhodl, že svou hudební kariéru ukončí. Jak tvrdí, bylo to pro něj krásné období, ale nastal čas posunout se dál. Zůstal v Československu, kde si vybudoval nový život, založil si rodinu a začal pracovat jako ekonom v podnikové sféře.

Se svými indonéskými rodiči byl v kontaktu pouze z povzdálí. „Na cestě z pouti do Mekky mě matka navštívila v Praze a požádala mě, abych se zatím do Indonésie nevracel kvůli tomu, co Suhartův režim dělal v našem městě Solo. Řekla, že přijímá moji nepřítomnost, stejně jako nepřítomnost svých vnoučat, pokud budeme v bezpečí, dokud nebude tento režim svržen,“ uvedl Rony Marton.

Do své rodné Indonésie se mohl podívat až po dlouhých 35 letech od příjezdu do Československa. Diktátor Suharto totiž v Indonésii vládl až do roku 1998, kdy byl nucen po velkých protestech odstoupit. Jeho režim byl spojen s rozsáhlým porušováním lidských práv. Rony Marton se po tomto převratu do Indonésie natrvalo nevrátil. Jak bývalý slavný zpěvák říká, doma se cítí být v Praze, kde má rodinu, práci a dobré přátele.

Zdroj:

https://globalvoices.org/2020/01/16/from-indonesian-exile-to-czechoslovakian-pop-star-an-interview-with-rony-marton/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rony_Marton

https://www.pametnaroda.cz/cs/marton-rony-1943