Článek
Dlouhé roky jezdila v Česku po přednáškách, kde mluvila o svých zážitcích v sovětských gulazích. Na základě jejího vyprávění vznikla v roce 2007 kniha Krvavé jahody, jejímž autorem je Jiří Svetozar Kupka. V květnu 2024 bude mít premiéru film o jejím životě s názvem Svatá, v režii Jiřího Stracha a s Jiřinou Bohdalovou v hlavní roli.
Věra Sosnarová, na jejíž vzpomínky ze Sovětského svazu je zpětně pohlíženo s kontroverzí, zemřela v Brně 6. února 2024 ve věku nedožitých 93 let. Ačkoli v posledních letech čelila vážnému nařknutí, že v gulagu nikdy nebyla, bránila se, že nemá důvod lhát a že tomu tak skutečně bylo.
Sovětský příběh Věry Sosnarové
Věra Sosnarová, narozená 5. května 1931 v Brně-Slatině, byla podle svých vzpomínek 17. května 1945 na udání spolu se svou matkou a mladší sestrou Naďou odvlečena z Brna sovětskou tajnou službou NKVD do sovětského pracovního tábora na Sibiři. Z jakého důvodu? Věřina matka Ljuba Šímová-Mjelkinová v roce 1922 uprchla před sovětským komunistickým režimem z ruského Petrohradu do Československa. I po čtvrtstoletí ji sovětské úřady považovaly za nelegální emigrantku, a tak ji i spolu s jejími dvěma dcerami deportovaly zpátky do Sovětského svazu.
Podle vyprávění Věry Sosnarové, které bylo při příjezdu do SSSR pouhých 14 let, se všechny tři dostaly do jednoho ze sibiřských gulagů. Věřinu matku Sověti v pracovním táboře zastřelili počátkem ledna roku 1946. Samotná Věra se svou sestrou Naďou musely spolu s ostatními ženami tvrdě pracovat, trpěly hlady, ovšem i čelily sexuálním útokům. Věra Sosnarová měla konkrétně v Sovětském svazu pracovat v lesních lágrech, dolech a továrnách.
Věra Sosnarová.
Se svou sestrou Naďou se Věra vrátila zpátky do Československa v roce 1965. Dle jejích slov to bylo na přímluvu předsedy jednoho ruského kolchozu, díky kterému se dostaly do JZD na Znojemsku - konkrétně do Nového Šaldorfu v Podyjí, kde následně pracovaly v zemědělství.
Jak Věra Sosnarová dále uvedla, o svém sovětském příběhu dlouho mlčela, protože podepsala úplnou mlčenlivost a bála se, aby ji neposlali zpátky do SSSR. O tom, co prožila, netušil její manžel ani její dva synové. O své minulosti poprvé veřejně promluvila zhruba kolem roku 2002.
Pobyt Věry Sosnarové v gulagu zpochybnil historik Adam Hradílek
Případu Věry Sosnarové věnoval v roce 2019 celou studii historik Adam Hradilek z Ústavu pro studium totalitních režimů. Podle jeho zjištění v gulagu nikdy nebyla, nýbrž pracovala v Sovětském svazu spolu se svou sestrou jako civilní zaměstnankyně.
„Nepředložila jediný důkaz o svém pobytu v gulagu. Naopak se objevily doklady jako pracovní knížka, která poukazuje na její civilní zaměstnání,“ uvedl Adam Hradilek, který poukázal na to, že Věra Sosnarová pracovala od května 1946 v Sovětském svazu jako civilní zaměstnankyně několika závodů a továren na Uralu. Nicméně tento historik nijak nezpochybnil, že mohla žít ve velmi tvrdých podmínkách.
„Nepochybuji o tom, že paní Věra Sosnarová byla jako dítě s matkou a sestrou odvlečena do SSSR. Tato stařičká paní ví, o čem mluví. I přes různé a možná některé oprávněné výtky k podání několika detailů jejího života, jsem přesvědčen, že ve své podstatě nelže. Energické vystupování pana Hradilka proti paní Sosnarové i nepřesná studie mne však přivádí k zamyšlení, zda zachraňuje „ryzost historie“, nebo ničí život stařičké pamětnici stalinistických hrůz a nevytváří zároveň v očích veřejnosti dojem onoho tolik rusky oblíbeného „ničemu a nikomu nevěř“,“ uvedl ke kauze v roce 2019 majitel brněnského Kartuziánského nakladatelství a vydavatel knihy Krvavé jahody Jiří Brauner.
Město Nižnij Tagil na Uralu.
Věra Sosnarová podala v roce 2019 vysvětlení
I po zpochybnění svých sovětských vzpomínek historikem Adamem Hradílkem Věra Sosnarová trvala na jejich pravdivosti. Těžce nesla, že někteří lidé jejímu příběhu nevěří. Největší ústupek po zveřejnění Hradilkovy studie udělala v roce 2019 v rozhovoru pro DVTV, kde připustila, že v gulagu nebyla celých 19 let. Poslední tři roky měla pracovat v táboře s mírnějším režimem - údajně mělo jít o tajnou továrnu na tanky.
„Pravda, já jsem 19 let v gulagu nebyla, poslední tři roky jsme byly se sestrou v jiném lágru, pracovním lágru. A to jsem nepoukázala. Myslela jsem lágr jako lágr, baráky jako baráky. Nás potom, až nastoupil Chruščov, převedli. Polky z tábora odjely, polský prezident si je vyžádal, to už bylo za Chruščova, a my jsme zůstaly samy s Ukrajinkama. Potom nás převedli do pracovních táborů na Uralu. Pracovaly jsme v metalurgickém závodu. Každý ze mě tahá, co to bylo, tak já vám to řeknu. Byl to vojenský závod, kde se vyráběly tanky,“ řekla Věra Sosnarová v rozhovoru pro DVTV s tím, že se jednalo o fabriku v Nižnij Tagilu.
Případ Věry Sosnarové i nadále vyvolává otázky i rozporuplné reakce. Jaký na něj máte názor?
