Článek
Když dnes přijedete do polského města Żyrardów, které se nachází přibližně 45 kilometrů západně od Varšavy, jeho průmyslovou minulost rozhodně nepřehlédnete. Historickému centru dominují rozlehlé cihlové budovy bývalých lnářských závodů v čele se Starou a Novou přádelnou. Kolem nich dodnes stojí někdejší cihlové dělnické domy, nemocnice, školy, kostely, správní budovy i vily továrníků.
Továrna a město tu po desetiletí vyrůstaly společně a podobnost s Baťovým Zlínem se nabízí téměř sama. Jenže Żyrardów touto proměnou prošel mnohem dříve. Na jeho rozkvětu se podepsali podnikatelé ze severočeské Krásné Lípy a také stovky Čechů, kteří sem přicházeli za prací.
Centrum Żyrardówa je dnes citlivě zrekonstruované. Budovy již neslouží svému původnímu účelu. Staly se z nich bytové domy nebo prostory pro restaurace, kavárny či obchody.
Na počátku byla továrna. Již ve 30. letech v ní pracovali čeští tkalci
Počátky Żyrardówa sahají do první třetiny 19. století. V roce 1830 začala na pozemcích rodiny Łubieńských v Rudě Guzowské vznikat nová továrna na lněné zboží, kterou budovala společnost Karol Scholtz i Współka. Jejím technickým ředitelem se stal francouzský vynálezce a inženýr Philippe de Girard, podle jehož technologie byla výroba organizována. Právě po něm dostala vznikající tovární osada jméno Żyrardów. Výroba zde byla zahájena 24. července 1833. Z této doby pochází také Stará přádelna, která dodnes patří k dominantám celého historického areálu.
Rozvíjející se továrna však potřebovala kvalifikované pracovníky a právě mezi nimi bylo překvapivě mnoho Čechů. Polský historik Mateusz Waśkowski, který vede vzdělávací web Echo Żyrardowskie, uvádí, že už ve 30. letech 19. století přišlo do Żyrardówa několik desítek rodin kvalifikovaných ručních tkalců, především z východních Čech a oblasti Orlických hor.
Jak důležitou roli sehráli, zdůrazňuje také etnografka, průvodkyně a předsedkyně Towarzystwa Przyjaciół Miasta Żyrardowa Barbara Rzeczycka. „Kdyby nebylo tkalců, nebylo by továrny. Kdyby nebylo Čechů, skutečně by nebylo továrny,“ říká v podcastu věnovaném českým tkalcům v Żyrardówě. Právě tkaní lněných a později také žakárových látek podle ní představovalo skutečné bohatství místního průmyslu. „Len se pro Żyrardów stal zlatem, v přeneseném i doslovném smyslu. Díky skvělým tkalcům, právě Čechům,“ dodává.
Česká komunita přitom nebyla zanedbatelná ani početně. Podle historika Mateusze Waśkowskieho tvořili lidé českého původu kolem roku 1840 téměř 30 procent obyvatel tehdejšího Żyrardówa. O jejich výrazném zastoupení svědčí také příjmení rodin, které zde tehdy žily: Benešovi, Hanušovi, Kučerovi, Němečkovi, Mikešovi, Sukovi, Urbanovi či Zemanovi.
Tkalci ve Staré přádelně
Podnikatelé z Krásné Lípy vystavěli promyšlené tovární město
Zásadní zlom v historii Żyrardówa přišel v roce 1857, kdy již existující żyrardówské závody s osadou koupili podnikatelé Carl August Dittrich a Carl Theodor Hielle. Jejich spolupráce ale začala už o osm let dříve v severočeské Krásné Lípě, kde roku 1849 založili společnost Hielle & Dittrich, jež měla kromě Krásné Lípy pobočku v Šumperku. Hielle pocházel z nedalekého Krásného Buku z místní textilní rodiny, zatímco Dittrich se narodil v Lipsku a do Krásné Lípy se dostal při svých obchodních cestách. Oba se zde navíc přiženili do podnikatelské rodiny Mayových a jejich rodiny se později propojily i sňatkem Hielleho syna Eduarda s Dittrichovou dcerou Elisabeth.
Noví majitelé tedy żyrardówské závody nezaložili, ale právě za jejich působení začal jejich mimořádný rozmach. „Dittrich a Hielle v roce 1857 zakoupili zkrachovalou přádelnu a tkalcovnu v městečku Żyrardów v Polském království, kde se synem Carlem vybudovali půl století před Tomášem Baťou stejně komplexně pojatý prosperující podnik a město,“ potvrzuje informační půlměsíčník Města Krásná Lípa.
Dnešní centrum Żyrardówa, naproti vidíte budovu Staré přádelny.
Podnikatelé v textilním průmyslu Dittrich a Hielle investovali do modernizace żyrardówských závodů, rozšiřovali výrobu a spolu s podnikem se postupně proměňovalo i jeho okolí. Vznikaly dělnické domy, školy, nemocnice, školka, kostely, kulturní zařízení i domy pro tovární úředníky a vedení. Żyrardów tak postupně v letech 1857 až 1914 získával podobu promyšleného továrního města, v němž byla průmyslová část oddělena od obytné a pravidelná síť ulic propojovala závody s bydlením a veřejnými budovami.
Významnou roli v dalším rozvoji závodů sehrál syn Carla Augusta Dittricha, Carl Dittrich mladší, který se roku 1853 narodil v Krásné Lípě. Řízení żyrardówského podniku převzal ještě za života svého otce a v roce 1885 tento podnik přeměnil na akciovou společnost. „Během své funkce jako předseda správní rady akciové společnosti realizoval velmi významné investice, jak do rozvoje továrního komplexu, tak do výstavby veřejných městských budov (výstavba kostelů, založení hřbitova katolického a protestantského, výstavba velké přádelny, elektrárny, administrativních budov a nemocnice, divadelního a koncertního sálu, školy, knihovny). Jako jeden z prvních vůbec zavedl starobní penze. Období jeho řízení společnosti bylo spojeno s velkým přílivem lidí, včetně velkého počtu cizinců – Němců, Skotů, Italů, Rusů a především pracovníků z Čech,“ uvádí informační půlměsíčník Města Krásná Lípa.
Bývalé dělnické domky
Rozmach Żyrardówa a budování sociálního zázemí pro zaměstnance neznamenaly, že život továrních dělníků byl snadný. Pracovní podmínky byly náročné a mezi vedením závodů a zaměstnanci docházelo ke konfliktům. Jeden z nejvážnějších vypukl v dubnu 1883, kdy se dělnice pracující u cívek, takzvané szpularki, postavily proti snížení už tak nízkých výdělků. Jejich protest se rychle rozšířil i do dalších částí továrny. Situace vyvrcholila příjezdem vojska a střelbou, která si vyžádala oběti. Stávka trvala několik dní a zařadila se mezi významné dělnické protesty v tehdejším Polském království.
V roce 1899 prodal Carl Dittrich mladší svůj podíl v akciové společnosti továren Żyrardówa a získané peníze z prodeje akcií (686 334 rublů) se rozhodl věnovat na dobročinné účely a na ocenění pro nejzasloužilejší zaměstnance továrny. Největší částka 500 000 rublů byla vyčleněna na realizaci školky pro děti v Żyrardówě, 100 000 rublů bylo přiděleno na výstavbu a údržbu starobince pro staré a těžce nemocné pracovníky v Żyrardówě. Krátce po prodeji svého podílu v akciové společnosti odešel zpět do Krásné Lípy, kde pokračoval v mecenášské činnosti. Carl Dittrich zemřel 17. dubna 1918 v Drážďanech.
Rodák z Krásné Lípy Carl Dittrich mladší
Do Żyrardówa přicházeli lidé ze severních Čech i potomci českých exulantů
Další příchozí z českých zemí zamířili do Żyrardówa v 60. a 70. letech 19. století, kdy se zdejší závody rychle rozrůstaly. Přicházeli z Krásné Lípy, Rumburku, dalších míst severních Čech, ale i ze Šumperska. „Byli to především tkalcovští mistři, tedy už ne samotní tkalci, ale také vyšší úředníci lnářských závodů,“ vysvětluje Barbara Rzeczycka.
V jejich případě je přesnější mluvit o lidech z českých zemí, protože tehdejší severní Čechy a severní Morava byly jazykově smíšené. Jinou skupinu představovali Češi přicházející z polského Zelówa, kteří byli potomky protestantských exulantů, jejichž předkové opustili české země po Bílé hoře. Do rozrůstajícího se Żyrardówa se stěhovaly celé rodiny a někteří z příchozích zpočátku pracovali pro továrnu na domácích stavech. S touto komunitou jsou spojena například příjmení Hulka, Howorek, Uhlenfeld, Hejtmanek či Bureš.
Čeští evangelíci si zároveň udržovali vlastní náboženskou identitu a v roce 1874 byl v Żyrardówě oficiálně ustaven evangelicko-reformovaný sbor. Město se ostatně v této době stalo domovem lidí různého původu a vyznání. „Bylo to mnohonárodnostní, multikulturní, mnohojazyčné a mnohonáboženské místo,“ charakterizuje tehdejší Żyrardów Rzeczycka.
Česká komunita se však postupně polonizovala a její podíl na obyvatelstvu klesal. Podle historika Mateusze Waśkowskieho z Echa Żyrardowskieho mohli lidé českého původu na konci 60. let 19. století představovat téměř 15 procent obyvatel Żyrardówa a jeho okolí, zatímco kolem roku 1910 už měl jejich podíl činit přibližně dvě procenta.
V letech 1910 až 1912 vznikla v Żyrardówě Nová přádelna (uprostřed), která byla největší a nejmodernější budovou továrny a kterou se Starou přádelnou spojoval krytý železobetonový most. Nová přádelna patřila k raným velkým železobetonovým stavbám v Polsku. Dnes je zrekonstruovaná na bytový dům s lofty.
Z jedenáctiletého továrního poslíčka vyrostl překladatel Švejka
Český příběh Żyrardówa má ještě jedno pozoruhodné pokračování. V roce 1881 se zde narodil Paweł Hulka-Laskowski. Jeho rodiče Józef Hulka a Elżbieta rozená Howorková pracovali v lnářských závodech a patřili ke komunitě potomků českých protestantských exulantů.
Seděl jsem na šedé podlaze blízko dveří a plakal. Dveře byly pootevřené, na prahu stála matka a utěšovala mě, že se hned vrátí. V ruce jsem držel kůrku chleba a přes slzy se díval na dveře, které se za matkou neúprosně zavřely. Nejednou si kladu otázku, zda je to skutečně moje první vzpomínka a první záblesk vědomí, nebo zda jsem snad někdy viděl takové dítě, které plakalo za vzdalující se matkou, a tento obraz jsem si přivlastnil. Na tuto otázku nedokážu odpovědět, ale když přemýšlím o počátcích svého života, vždycky se vidím na podlaze u pootevřených dveří a cítím hořkou křivdu dítěte, které nechávají samotné, aniž by vědělo proč.
Hulka vyrůstal ve skromných poměrech a už v jedenácti letech nastoupil do továrny jako poslíček. Později se stal pomocníkem účetního a právě tam se seznámil s mladým českým kolegou Procházkou. Ten mu půjčoval české knihy a vyprávěl o českých dějinách i pobělohorských exulantech. Hulka tak začal objevovat jazyk a kulturu země, odkud pocházeli jeho předkové.
Rodný dům Pawła Hulky-Laskowskieho (vlevo).
V roce 1901 debutoval překladem povídky Svatopluka Čecha Jestřáb contra Hrdlička. Jeho nadání si všiml Carl Dittrich mladší, který mu poskytl stipendium, díky němuž mohl v letech 1903 až 1908 studovat filozofii, religionistiku a teologii na univerzitě v Heidelbergu. Z někdejšího továrního poslíčka se postupně stal spisovatel, publicista a překladatel. Do polštiny překládal díla Boženy Němcové nebo Karla Čapka, největší proslulost mu však přinesl překlad Haškova Švejka, který vyšel v polštině v roce 1931. Přestože jej život zavedl daleko za hranice továrního Żyrardówa, vztah k rodnému městu nikdy neztratil.
V roce 1921 začal s manželkou Kazimierou vydávat první místní noviny Echo Żyrardowskie a roku 1934 vydal vzpomínkovou knihu Mój Żyrardów. Za německé okupace jej v roce 1940 zatklo gestapo a uvěznilo na varšavském Pawiaku, později byl propuštěn. Po válce odešel na Těšínsko. Zemřel 29. října 1946 v nemocnici v polském Těšíně ve věku 65 let a je pohřben na tamním evangelickém hřbitově.
Česká stopa v Żyrardówě přitom nezůstala jenom součástí historie. Město dodnes udržuje vazby s Krásnou Lípou, odkud sem v druhé polovině 19. století přišli podnikatelé Dittrich a Hielle. Kontakty obou měst byly obnoveny v roce 2007 a 18. června 2016 stvrdily Żyrardów a Krásná Lípa své vztahy podpisem partnerské smlouvy. V roce 2026 si tak připomínají přesně deset let oficiálního partnerství, které navazuje na společnou průmyslovou historii obou měst. Jeho jubileum chtějí obě města společně oslavit letos v listopadu, kdy si Żyrardów zároveň připomene 110 let od získání městských práv.
Zdroj:
Autorský článek, osobní návštěva Żyrardówa
https://mazowsze.etnograficzna.pl/destination-item/zyrardow/
https://www.krasnalipa.cz/doc/vikyr/vikyr609.pdf
https://www.facebook.com/echozyrardowa
https://decinsky.denik.cz/zpravy-region/do-krasne-lipy-prijela-navsteva-ze-zyrardowa-navstivili-take-dittrichovu-hrobku/
https://etnograficzna.pl/czescy-tkacze-zycie-w-rytmie-zyrardowskiej-fabryki-lnu-podcast-wieloglosy-7/
https://pl.wikipedia.org/wiki/Pawe%C5%82_Hulka-Laskowski
https://www.zyrardow.pl/zyrardow-i-krasna-lipa-swietuja-10-lecie-partnerstwa
