Hlavní obsah
Nakupování

Chtěla jsem si koupit džíny. Prodavačka mi řekla: „Do toho se nevlezete“. Už jsem džíny nechtěla

Foto: pixabay

Zážitek z obchodu byl hrozný, ale vyrovnala jsem se s tím

Myslela jsem, bůhví jak hezké odpoledne si neudělám sama pro sebe. Z toho, co lidi říkají, si většinou moc nedělám. Ale to co mi ten den řekla prodavačka v obchodě s oblečením, to mě naprosto rozbilo. Na nic jsem se nezmohla.

Článek

Jsem myslím docela normální třicátnice, která má dvě děti. Ráda zajdu s manželem do kina nebo s kamarádkama na skleničku. Nemyslím, že jsem nějaká přehnaná parádnice, ale jako každá ženská, i já se ráda hezky obleču a vyrazím ven. Líbí se mi, když mi to sluší, komu také ne? Jsem normální ženská s normální prací, můj šatník je od šatníku hollywoodských hvězd sice na míle vzdálen, ale občas si samozřejmě ráda udělám radost. Ráda se v klidu, bez manžela, aby mi do toho nekecal, projdu po obchoďáku a podívám se, co kde mají a jestli mě něco neosloví natolik, že bych si to rovnou odnesla. No, co vám budu povídat, vždycky mě něco zaujme.

Odpoledne sama pro sebe

Jednou jsem si takhle sama se sebou vyšla. Sice jsem si řekla, že se jen tak podívám, dám si kafe, ale stejně jsem moc dobře věděla, že moje džíny už mají nejlepší za sebou. Takže kdybych náhodou narazila na pěkný kousek, který by stál za hřích, asi bych neodolala. Celkem záměrně jsem tedy vyrazila směrem k prodejně, kde by se objekt mého zájmu mohl vyskytovat.

Jde se pro džíny

Netrvalo dlouho a do jednoho takového krámku jsem bez váhání zaplula. U pultu stála mladá drobná prodavačka, která si mě zatím nijak nevšímala. S chutí jsem začala prohrabovat různé regály a hromádky s džínami a představovala jsem si, jak by asi vypadaly na mně. Několik kousků jsem si vzala s sebou do kabinky a moje soukromá módní přehlídka mohla začít. Nevím proč, ale s žádným kouskem jsem nebyla stoprocentně spokojená. Vždycky něco nesedělo tak, jak by sedět mělo. A je tu ještě jedna věc. Ano, je mi přes třicet, ale prostě jsem si řekla proč ne. Zas tak hrozné to s tebou ještě není. Zkusím skinny.

Chcete poradit?

Vyšla jsem z kabinky, na věšák pověsila, co jsem držela v rukách, až na jeden kousek, který stále ještě své naděje nepozbyl, a vyrazila k regálu se skinny džínami. V tu chvíli už se o mně prodavačka začínala pomalu zajímat, zřejmě jsem ji svým chováním přesvědčila, že opravdu jdu koupit džíny. Tou dobou jsem již v ruce držela konkrétní kus, který se mi vyloženě zamlouval. Paní prodavačka se mně zeptala: „chcete s něčím poradit?“. Původně jsem si myslela, že ne. Ale když už byla tady, tak povídám: „No, trochu tápu, nějak se nemohu rozhodnout“, a svým gestem jsem se jí pokusila dát najevo, že radu bych zřejmě neodmítla.

Že jsem ji neodpálkovala rovnou

Co se ale stalo potom, na to už asi do smrti nezapomenu. Prodavačka si mě změřila pohledem, pěkně od hlavy až k patě a řekla mi: „do tohohle se nevejdete“. Ještěže jsem neměla žvýkačku, docela určitě by mi zaskočila. Zalapala jsem po dechu a nezmohla se na nic jiného, než na: „asi máte pravdu“. Popadla jsem první kalhoty, které jsem viděla a mazala jsem se schovat zpět do kabinky. Teď už ale docela jinak, než předtím. Teď už jsem rozhodně neměla zájem o žádné kalhoty. Dokonce už ani o to kafe, na které jsem se celkem těšila. Tak trapně jako tady, mi už dlouho nebylo. V kabince jsem po chvilce nechala všechno ležet, odtáhla závěs a vyrazila pryč. Prodavačce jsem řekla nashledanou, ona mně nashle, jakoby se vůbec nic nestalo, a upalovala jsem z toho hrozného místa pryč.

Foto: Adrienn: https://www.pexels.com/cs-cz/foto/1523528/

Bylo to hrozné, ale něco mi to dalo. Příště už bych neutíkala, ale té dámě to pořádně vytmavila

Jsem si jistá, že ta „odbornice“ byla vedle jak ta jedle

Celou cestu domů jsem si představovala sama sebe. Jediné moje štěstí bylo, že v zrcátku v autě vidím pouze svůj obličej a ne celou postavu. Jinak bych se docela určitě ten den byla vybourala. Doma jsem měla strach se podívat do zrcadla. Musím ale říct, že neoprávněně. Ano, slečna v obchodě nejspíš měla plošší bříško než já a její pozadí by se vešlo i do té nejmenší velikosti, kterou měla na skladě. Jenomže té holce bylo asi tak dvacet. Já mám dvě děti a za chvíli mi potáhne na čtyřicet. Co si o sobě myslí kačena jedna nevycválaná!

Každopádně jsem dospěla k závěru, že i po dvou dětech jsem docela kus, ať si myslí, kdo chce, co chce. Vím, taky mi bylo dvacet, ale plakat nad něčím jako je čas, co zastavit prostě nejde, je nesmysl. Jediné co mohu, je postavit se tomu. A podle toho, co vidím v zrcadle, jsem se tomu postavila víc než se ctí. A skinny džíny si koupím a basta. Jen rozhodně půjdu do jiného obchodu.

Zdroje:

Osobní nepříjemný zážitek

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz