Článek
Asi každý, kdo byl v devadesátkách na světě a měl páru o tom, že existuje něco jako restaurace, nutně musel zažít vybranou lahůdku tehdejší doby. Kuřecí plátek s broskví byl na konci socíku a začátku devadesátek vlajkovou lodí snad každé „pořádné restaurace“. Kdo neměl kuřecí prsa s luxusní broskví z kompotu, jakoby nežil. V té době jsem byla malá a spoustu věcí jsem dávno zapomněla. Ale tento „Michelin“ si stále pamatuji, jakoby to bylo včera.
I mně rodiče v restauraci objednali luxusní položku z jídelního lístku a ani mému talíři se nevyhnul třicetiprocentní eidam a broskev z plechovky nebo sklenice. Tehdy to byl gastronomický Olymp a můj táta nebyl sto pochopit, že mi to prostě nechutná a chci smažák. Jako vždycky v té době. Jenomže klasický smažák je evergreenem dodnes. A když se udělá dobře, je to i přes svou špatnou pověst, velká pochoutka. Alespoň já smažák miluji a vcelku často jej připravuji doma pro celou rodinu.
Nejluxusnější zboží z jídelních lístků tehdejších restaurací vypadalo bohužel luxusně jen do té doby, než nám skutečně přistál na stole talíř. Talíř, celý kolem dokola obskládaný všemi druhy drobné zeleniny ze všech konzerv, které tehdy byly k dostání, se svojí hvězdou uprostřed. S kuřecím plátkem, na kterém ležela rozkydlá broskev pochopitelně také z konzervy, přelitá obyčejným sýrem, který na pohled připomínal spíše plastový box, položený shora přes maso. Naštěstí tato pochoutka byla obvykle servírována s hranolkami. Zaplať pánbůh za ně.
Mám pocit, že tento gastronomický teror lidé podstupovali jen kvůli společenskému statusu. Sníst se to dalo a člověk vypadal, že na to má, zatímco soused potupně doma žvýká řízky, které sousedka celé dopoledne klepala. No, kdybych si upřímně mohla dnes vybrat, rozhodně půjdu k sousedům na řízky než do restaurace na talíř obskládaný výrobky z konzervy.
Kuřecí plátek s broskví ve mně vyvolává gastronomickou frustraci, která je ale nejspíš více dílem způsobu přípravy než kombinace samotné. Čistě teoreticky spojení sladké čerstvé broskve a dobře dochuceného plátku šťavnatých kuřecích prsou, by nemuselo být od základu nepoživatelné. Jen by asi bylo potřeba to pojmout trochu zodpovědněji, než k tomu přistupovali tehdy soudruzi a bývalí soudruzi po revoluci. Stačilo by kuře nevysušit, broskve pořídit čerstvé a přes pokrm roztavit kvalitní sýr s vysokým obsahem tuku. Rozkrojit broskev napůl a plesknout na kuře, umí každé jelito. Ale když takovou broskev nakrájíme na tenké měsíčky, trochu vedle masa ofrkneme a až potom překryjeme opravdu kvalitním sýrem, který nebude svačinový box připomínat ani vzdáleně, možná by i tento gastronomický pomník socialismu mohl znovu ožít. Těžko říci.
Dnes už je jen opravdu málo restaurací, kde je možné si tento retro pokrm objednat. Je to výsadou spíše retro akcí, při kterých kuchaři vzpomínají na časy minulé. Pokud se ovšem najde hospoda, jejíž stálou součástí jídelního lístku kuřecí s broskví je, obvykle se jedná o místo, kde se čas kdysi zastavil. A podle toho jídlo také chutná. Naproti tomu, když se nám podaří najít retro akci, na které vaří moderní dnešní kuchař, který vařit skutečně umí, může se nám dostat vzácné příležitosti a ochutnat tuto dávno zašlou hvězdu gastrobyznysu v její poživatelné formě.
