Článek
Vysoké ceny potravin v českých supermarketech trápí nejednu českou domácnost. Tempo růstu cen se sice oproti předešlým rokům mírně zpomalilo, ale stále je vyšší, než bychom si představovali. Tento trend je způsoben mnoha a mnoha faktory. Ale jeden z klíčových faktorů, proč potraviny zdražují, je jednoduchý jak facka. Žádný supermarket nebude nabízet zboží za cenu, za kterou jej nikdo nekoupí. A protože jistě nechce zkrachovat, zboží, které nikdo nekoupil buď zlevní, nebo začne nabízet jiné, levnější. Ale rozhodně v obchodě nezůstane v regálu neprodejná čokoláda několik let, aby expirovala.
V Chorvatsku ceny rostou ještě více než v ČR
Co se týká tempa růstu cen potravin, jsou na tom Chorvaté ještě o trochu hůř než Češi. A nedávno také bouchli do stolu. Chorvatská facebooková iniciativa „Haló, inspektore“, úspěšně zorganizovala protest, který se konal v pátek 24.1.2025. Tato skupina vyzvala Chorvaty, aby v tento den bojkotovali veškeré supermarkety a markety při čerpacích stanicích. Za touto organizací stojí Evropské centrum pro ochranu spotřebitelů a protestní akce se v Chorvatsku dočkala i podpory tamního ministra hospodářství Ante Susnjara. Následkem protestní akce v tento den klesl obrat supermarketům ve větších městech o 40%, někde dokonce ještě více.
V Chorvatech už bouchly saze. Uvidíme jak dlouho jim odhodlání vydrží a třeba je budeme i následovat
Akce tedy byla jednoznačně úspěšná. Nebo alespoň prozatím. Minimálně tím Chorvaté sdělili prodejcům i zpracovatelům potravin, že nebudou mlčet a nadávat jen v hospodě u piva. Pokud ale zůstane u tohoto jediného dne, kdy Chorvaté bojkotovali vlastně vše, co v obchodě je na prodej, zřejmě se nezmění vůbec nic. To, co nekoupili v pátek, zašli dokoupit v sobotu nebo v pondělí a obrat supermarketů v měsíčním horizontu se tedy nemění. Jde ale o to, že Chorvaté někde začali. Veřejně otevřeli téma, o kterém se teď bude diskutovat.
Nekupujte to, co je předražené
Pokud lidé nechtějí kupovat předražené potraviny, tak je prostě kupovat nesmějí. Dokud supermarket prodá zboží za přemrštěnou cenu, nemá jediný důvod jej zlevňovat. A že je zákazník s cenou nespokojen? To přece vadí jen zákazníkovi a stejně s tím nic nenadělá, protože vedle je to úplně stejně drahé. A tak se supermarkety jen snaží zákazníka udržet u svých pokladen a nabízejí mu nejrůznější hloupé a hloupější akce, aby nesmyslné ceny tolik neřešil a hlavně aby nemusely zlevňovat své zboží.
Zamyslel se ale někdo už někdy nad tím, co by se stalo, kdybychom předražený výrobek nekoupili ani v našem oblíbeném, ani v tom vedlejším supermarketu? Ano, pokud neexistuje jeho levnější alternativa, tak by nám chyběl, protože jsme na něj zvyklí. A tento zvyk, tato železná košile, je přesně to, co drží zisky prodejců i zpracovatelů potravin v nebeských výšinách. Oni by si vystačili i s menšími zisky, ale my, spotřebitelé, jim velkoryse rozdáváme dál a dál, protože jsme na něco zvyklí.
Každé zboží je nahraditelné, stačí mírně vystoupit z komfortní zóny
Rozumím tomu, že hlady nikdo nebude, alespoň ne dobrovolně. Ale když člověk vidí, že je něco evidentně drahé, tak by prostě měl místo toho koupit něco jiného. Nebude holt k večeři salám, protože byl drahý. Bude jiná večeře. A kdybychom se takto dokázali všichni chovat dlouhodobě, prodejcům ani zpracovatelům potravin by nezbylo nic jiného, než své produkty prodávat levněji. A stejně se ziskem.
Budou Chorvati pokračovat?
Uvidíme, co teď udělají Chorvaté. Jestli si řeknou, že „jim to nandali dostatečně“, tak se pletou. Ale pokud budou následovat další a další akce, například vyzývající k bojkotu konkrétních drahých výrobků, mohla by celá akce slavit úspěch. A také by i ostatní mohli vidět, že nadávat v soukromí nestačí. Byznys funguje na číslech. A dokud čísla říkají, že astronomická cena výrobku dává vyšší zisk, než cena rozumná, bude cena vždy astronomická. Cenu do značné míry stavujeme my, spotřebitelé, kteří plníme v supermarketech nákupní košíky. Tak si to na příštím nákupu zkusme uvědomit.
