Článek
Na dovolenou na Rhodosu jsme se s rodinou těšili už pěkně dlouhou dobu. Slunce, pláže, písek, koktejly a spousta skvělého jídla. Bohužel hned na recepci při ubytovávání jsem začínala tušit, že naše dovolená ve slunném Řecku zase tak zalitá sluncem nebude. Skupinu ruských turistů jsme měli tu čest potkat hned po příjezdu. Byli to takoví ti lidé, se kterými je problém vždycky, všude a za všech okolností.
Byli prostě všude
Už při prvním kontaktu s nimi jich byla plná vstupní hala hotelu. Byli nepřehlédnutelní, hluční, oděni v křiklavém, jistě značkovém oblečení, svalnatí chlapi s potetovanými pažemi a jejich ženy s napumpovanými rty a dlouhými nehty. Už tehdy mi blesklo hlavou, že tohle nebude nic příjemného. A měla jsem pravdu.
První šok přišel u večeře. Bufet byl bohatý a nabízel snad všechno, na co si člověk vzpomene. Nebyl problém zajít si pro cokoliv a kdykoliv. Jenže ruští hosté jako by nikdy neviděli jídlo. Přiběhli k pultům, brali vše ve velkém, předbíhali ostatní a vůbec nevnímali, že tu jsou i jiní lidé, například my. Pokaždé na talíře nabrali vrchovaté kopce snad ode všeho. Samozřejmě toho snědli zlomek a to co se po jejich náletu na stoly s jídlem neválelo po zemi, to prostě nechali ležet. Na vyhození.
Všude to bylo stejné
Situace se opakovala u baru. Když jsem si chtěla objednat drink, stála jsem v řadě jako každý jiný. Ale oni přece na nic čekat nebudou. Na barmana jen křikli co chtějí a přidali anglické slůvko „quick“, asi aby jim každý člověk u baru rozuměl věděl, že jsou něco víc. Barman jen kouknul na ostatní hosty, v jejichž očích našel pochopení. Všem bylo jasné, že čím dříve tito lidé od baru odkráčí, tím lepší tu bude atmosféra.
Když jsme si chtěli užít den u bazénu, komplikace nastávali stále dokola jen a jen s těmi stejnými lidmi. Běžně, pokud si člověk položí ručník na lehátko, je lehátko jeho. Samozřejmě, hodit na lehátko ručník ráno a jít do oběda spát nemám na mysli. Prostě si lehnout k bazénu, vzít si knížku a odpočívat. Jenomže obvykle stačilo odejít na chvíli do bazénu, nebo pro občerstvení. Na mém lehátku se okamžitě objevily osušky právě těchto hostů. No a držet hlídky u lehátek? Tak to nám přišlo už dost přitažené za vlasy. Když naše ručníky z lehátek vyhodili, prostě jsme odešli. Když jsem jednou upozornila jednoho z nich, že jsem tam měla ručník, mávnul rukou, řekl, že tu žádný není a pokračoval v hovoru se svým známým, jako bych neexistovala.
Bylo jich všude tak nepříjemně plno, že bylo lepší vždycky být jinde než oni. Všem dávali najevo, že oni mají vždy a všude přednost
Nadřazení personálu i ostatním lidem
Nejhorší ale bylo, jak se chovali k personálu. Pokud něco nebylo přesně podle jejich představ, což asi nebylo nikdy, okamžitě křičeli. Často to bylo kvůli úplným maličkostem. Drink nebyl dost studený, pokojová služba nepřišla dostatečně rychle, nebo jen člověk u bazénu prostě neběžel dostatečně rychle. Číšníkům nadávali, gestikulovali jako šílenci a řvali, že to bylo slyšet po celém hotelu. Personál se asi bál jim cokoliv říct. Hrubé hlasy, výhrůžné pohledy a nevybíravé výrazy. Každý se od nich snažil držet dál. Personálu nadávali téměř výhradně rusky, kdežto nás odkazovali do patřičných míst plynulou angličtinou. Personál působil dojmem, jakoby snad na takové chování byli právě od tohoto typu lidí zvyklí.
Ani na pláži to nebylo jinak. Když se objevili tady, tak jim i dlouhá písečná pláž byla malá. Naštěstí tito lidé nebyli příliš čiperní. Většinou někde zakotvili a přesunuli se maximálně jednou za den.
Jejich přítomností ale celý jinak krásný pobyt dostal pořádnou kaňku na kráse. Místo odpočinku jsme neustále jen řešili, abychom nebyli ve stejné části hotelu, jako tito samozvaní páni tvorstva. Možná celá situace šla řešit, já nevím, přivoláním policie. Ale co bychom jim řekli? Oni jsou neslušní a na všechny řvou? Nejspíš by je nikdo nikam nevyvedl a oni by se zaměřili právě na nás. Těžko říci, jak by celý spor dopadl, ale jedno je jisté. Náš pobyt trval pouhý jeden týden a za tu dobu by to rozhodně neskončilo. Chtěli jsme si odpočinout, popovídat, zaplavat, ne bojovat s hulváty. A tak prostě stačilo být jinde než oni. Ale že to člověka pořádně štve, o tom žádná.
Zdroje:
Vlastní zážitek z dovolené na Rhodosu
