Článek
Brněnská Základní škola Sirotkova zavedla do školního řádu zákaz tepláků nebo odhaleného břicha a ramen. Do školního řádu si dali: „není dovoleno nosit oblečení, které by mohlo být považování za vyzývavé nebo nevhodné pro školní prostředí. Za takové je považováno oblečení, které nezakrývá boky a zadek a oblečení s velkým výstřihem. Není dovoleno do školy chodit v teplákách, nebo v kalhotách, které vypadají jak tepláky.“ Dokonce posílají žáky se domů převléknout. Žáci se oprávněně vzpouzejí, vadí jim to. A mně také. ŠKOLA NA PODOBNÉ NAŘÍZENÍ NEMÁ PRÁVO!
Podle školského zákona (§ 30 odst. 1) si sice škola může stanovit školní řád, kde vymezí pravidla chování žáků ve škole a na akcích, ale tato pravidla musejí být v souladu s právními předpisy a musí mít pedagogické a výchovné opodstatnění. Nemohou být libovolně diskriminační nebo zasahovat do osobnostních práv dětí. Oblečení žáků je projevem jejich osobní svobody a osobnosti. Omezení je možné jen tam, kde je to objektivně nutné: 1) z bezpečnostních důvodů (např. v laboratoři povinný plášť), 2) z hygienických důvodů (přezůvky, sportovní úbor do tělocviku), 3) v rámci specifického školního prostředí, pokud to má racionální důvod (např. jednotná školní uniforma, ale to vyžaduje souhlas zřizovatele, rodičů a musí to být systémové). Nic z toho pro zákaz brněnské školy neplatí.
Zákaz typu „tepláky se do školy nesmí nosit“ nemá oporu v zákoně, protože tepláky jsou normální, slušné a hygienicky nezávadné oblečení. Takový zákaz je svévolný a zasahující do osobnostních práv dítěte. Dítě má právo na důstojnost, osobní identitu a svobodu sebevyjádření, což zahrnuje i určitou volbu v oblékání, pokud to nezasahuje do práv ostatních a neporušuje jiné zákonné požadavky (např. bezpečnost, hygiena). Tato práva plynou z Ústavy ČR, Listiny základních práv a svobod, Úmluvy o právech dítěte. Navíc ani uvedení ve školním řádu neopravňuje školu posílat dítě kvůli teplákům domů – tím by mu bránila ve výkonu práva na vzdělání.
Zákaz tepláků není jen „technické“ pravidlo o oblečení, ale klasický projev disciplinární moci, jak ji popisuje slavný sociolog Foucault. Škola se stává institucí, která nejen vzdělává, ale především normalizuje – stanovuje, co je považováno za správné, slušné a přijatelné. Oblečení je tu symbol: neřeší se funkčnost oděvu, ale to, zda žák svým vzhledem odpovídá představě „normálního“ a „spořádaného“ žáka. Takové pravidlo je zároveň technologií těla – škola přiměje žáka, aby skrze každodenní rituál oblékání podřídil své tělo normám moci. Jde o drobný, každodenní zásah, který nevypadá dramaticky, ale postupně vytváří poslušného jedince. Tepláky jsou zde stigmatizovány jako znak „lenosti“, „nedbalosti“ nebo dokonce „nižší třídy“. Škola tím vysílá signál, že jen určitý habitus (spojený s estetikou střední třídy) je legitimní. V logice foucaultovské biopolitiky se tak ukazuje, že nejde o bezpečnost nebo hygienu, ale o normalizující dohled. Školní řád se proměňuje v nástroj regulace, který přesahuje vzdělávání: škola si přivlastňuje právo určovat, jak má tělo žáka vypadat, jak se má pohybovat, jak se má prezentovat. Tím produkuje hierarchii mezi „slušnými“ a „neslušnými“, mezi „vhodnými“ a „nevhodnými“ dětmi. Zákaz tepláků tak nevytváří lepší vzdělávací prostředí, ale posiluje mechanismus sociální exkluze. Žáci z rodin, kde jsou tepláky běžný oděv, se ocitají v pozici „jiných“, kteří nesplňují normu. Místo aby škola emancipovala, zajišťuje reprodukci nerovností.
Foucault by řekl, že jde o další příklad, jak se „mikrofyzika moci“ vtiskává do každodenní praxe školy: ne zákazy knih nebo cenzura názorů, ale „banální“ příkazy ohledně délky sukně či zákazu tepláků jsou tím, co utváří žáka jako poslušný objekt moci. Osobně mě nepřekvapuje další příklad nevhodné a nepřípustné represe. Namísto edukace postihy - vítejte v českém školství! A část naší populace, nevratně poškozená totalitou, ještě podobným nařízením nadšeně přikyvuje: my jsme byli poslušné ovce a podívejte, kam jsme to dotáhli! Takže každá represe a zákaz, který ohýbá hřbety nové generace, je také v pořádku? Samozřejmě, že není! Jak stupidní nám dnes připadají kritické poznámky na délku vlasů The Beatles. Historie lidské hlouposti se však opakuje.
Fandím žákům a přeji si, aby vytrvali ve svém odporu a doporučuji jejich rodičům, aby poslali podnět České školní inspekci a případně ombudsmanovi. Škola nesmí být vězení.
