Článek
Když se v roce 1940 polský odboj snažil pochopit, co se děje za ostnatými dráty nově zřízeného tábora v Osvětimi, přišel jeden z jeho důstojníků s plánem, který zněl skoro sebevražedně. Witold Pilecki navrhl, že se sám nechá Němci zatknout a jako obyčejný vězeň vnikne dovnitř, aby zjistil, jak tábor funguje, a zorganizoval tam vězně. Byl to muž, kterému ostatní důvěřovali natolik, že ho na tak nebezpečný úkol pustili, a on ho vzal na sebe s vědomím, do čeho jde.
Witold Pilecki na předválečném portrétu
Voják, který si vybral tu nejtěžší cestu
Pilecki nebyl žádný nováček. Bojoval už v polsko-sovětské válce a po německém vpádu do Polska v roce 1939 patřil mezi zakladatele odbojové organizace Tajná polská armáda (v originále Tajna Armia Polska). Právě v jejích řadách dozrál nápad dostat někoho přímo do tábora, protože zvenčí se o dění uvnitř vědělo jen málo a všechno se zdálo být jen jakousi velkou věznicí.
Devatenáctého září 1940 se Pilecki záměrně nechal chytit při jedné z pouličních razií ve Varšavě. Použil falešné jméno Tomasz Serafiński a vydával se za člověka, který s armádou nemá nic společného. Mohl se snadno schovat v bezpečném úkrytu, ale on chtěl být zadržen, a přesně to se také stalo. V noci z jedenadvacátého na dvaadvacátého září ho pak deportovali do Osvětimi, kde dostal vězeňské číslo 4859.
Zprávy, které nikdo nechtěl slyšet
Uvnitř tábora začal Pilecki budovat tajnou síť vězňů a shromažďovat informace o tom, co se v Osvětimi doopravdy dělo. Jeho lidé posílali ven zprávy o hladu, o týrání, o vraždění a postupně i o tom, že z tábora se stává místo systematického vyhlazování Židů. Zprávy se dostávaly přes odbojové kanály do Varšavy a odtud k polské exilové vládě v Londýně, která je předávala Britům a dalším spojencům.
To, co Pilecki zprostředkoval, patřilo mezi vůbec první ucelené záznamy o táboře smrti, jaké se ke spojencům dostaly. Popisoval plynové komory, výběr vězňů na smrt i pokusy, které se v táboře prováděly. Problém byl v tom, že svět nebyl připravený tomu uvěřit. Pilecki spojence prosil, aby tábor bombardovali nebo aby se pokusili o jeho osvobození, jeho naléhání ale zůstalo bez odezvy.
Útěk a další boj
Po dvou a půl letech uvnitř tábora Pilecki pochopil, že na pomoc zvenčí čekat nemůže. V noci z šestadvacátého na sedmadvacátého dubna 1943 utekl spolu se dvěma spoluvězni při práci mimo hlavní oplocení. Na svobodě pak sepsal podrobnou zprávu o všem, co viděl, a znovu se dožadoval zásahu proti táboru.
Ani potom si neodpočinul. V roce 1944 se zapojil do Varšavského povstání, byl zajat Němci a konec války strávil v zajateckém táboře. Když se vrátil do Polska, které mezitím ovládl komunistický režim dosazený Sověty, dál dělal to, co uměl, totiž sbíral informace o zločinech nové moci a posílal je ven. Sám tušil, jak nebezpečné to je.
Vlastní lidé ho odsoudili k smrti
Osmého května 1947 Pileckého zatkla komunistická tajná policie. Následoval brutální rok výslechů a mučení tak surového, že svojí manželce při krátkém setkání u soudu řekl, že proti tomu, co zažil od tajné policie, byla Osvětim jen hračka. Byl obviněn ze špionáže a z přípravy atentátů, i když ve skutečnosti jen dělal to, k čemu se zavázal jako voják.
Patnáctého března 1948 padl v inscenovaném procesu rozsudek smrti. Prezident Bolesław Bierut odmítl udělit milost a pětadvacátého května 1948 byl Pilecki ve varšavské věznici Mokotów zastřelen ranou do týla. Jeho tělo skončilo nejspíš v neoznačeném hrobě a dodnes se nenašlo. Komunistický režim pak jeho jméno a jeho příběh systematicky vymazával, takže po desítky let se o něm skoro nevědělo.
Teprve po pádu komunismu se pravda vrátila. Prvního října 1990 Pileckého vojenská komora Nejvyššího soudu plně rehabilitovala a zprostila všech obvinění. Dnes je v Polsku uznávaný jako jeden z největších hrdinů dvacátého století, muž, který dobrovolně vstoupil do nejhoršího místa své doby, aby o něm mohl podat svědectví, a kterého za to nakonec zabili jeho vlastní krajané. Pravdu, kterou se snažil dostat ven, potvrdil až čas, jenže on sám se toho už nedožil.
Pomník Witolda Pileckého ve Varšavě, odhalený k výročí jeho narození 13. května 2020
