Článek
Na moři strávila přes 40 let a všechny tři lodě, na kterých zažila nehodu, patřily společnosti White Star Line. Byly to sesterské lodě postavené podle stejného plánu a Violet sloužila na každé z nich.
Přitom to byla žena, které lékaři v dětství nedávali moc šancí, že se vůbec dožije dospělosti.
Holčička z argentinské pampy
Violet se narodila 2. října 1887 v argentinské pampě nedaleko města Bahía Blanca. Její rodiče byli irští přistěhovalci a otec se živil chovem ovcí. Byla nejstarší z devíti dětí, z nichž se dospělosti dožilo šest, a jako malá vážně onemocněla, nejspíš tuberkulózou. Lékaři tehdy čekali, že nemoc nepřežije, ona se ale uzdravila.
Když jí bylo 16 let, otec zemřel na komplikace po operaci a matka se s dětmi přestěhovala do Anglie, kde začala pracovat na lodích jako stewardka. Violet zatím chodila do klášterní školy, jenže když matka onemocněla, musela školu opustit a začít rodinu živit sama. Šla tedy pracovat na moře, stejně jako předtím matka, a v roce 1908 poprvé vyplula jako stewardka na lodi Orinoco společnosti Royal Mail Line.
Olympic a srážka s křižníkem
V roce 1911 nastoupila na Olympic, první ze tří obřích sesterských lodí White Star Line. Dne 20. září, krátce poté, co loď vyplula ze Southamptonu, do ní narazil britský křižník HMS Hawke. Při srážce naštěstí nikdo nezemřel a poškozený Olympic se dokázal vrátit do přístavu po vlastní ose. Violet o téhle nehodě ve svých pamětech vůbec nepsala.
Titanic a miminko ve člunu číslo 16
Na Titanic ji nakonec přemluvili přátelé, a tak na něj 10. dubna 1912 jako 24letá stewardka nastoupila. Když loď v noci narazila do ledovce, poslali ji na palubu, aby cestujícím, kteří nerozuměli anglicky, ukázala, jak se mají chovat a že není důvod k panice.
Pak ji posadili do záchranného člunu číslo 16. Podle jejích vzpomínek jí ve chvíli, kdy člun spouštěli na vodu, podal jeden z důstojníků do náruče miminko. Ráno trosečníky vzala na palubu loď Carpathia a tam k Violet přišla žena, podle všeho matka dítěte, která jí miminko beze slova vzala a odešla. Do New Yorku dorazili 18. dubna.
Britannic a zubní kartáček
Za první světové války se Violet přihlásila jako dobrovolná zdravotní sestra britského Červeného kříže a dostala se na Britannic, třetí ze sesterských lodí, kterou přestavěli na nemocniční loď. Dne 21. listopadu 1916 narazil Britannic v Egejském moři na německou minu a potopil se asi za 55 minut. Z 1 066 lidí na palubě zemřelo 30.
Nemocniční loď Britannic, na které Violet Jessop sloužila jako zdravotní sestra
Violet se dostala do záchranného člunu, jenže potápějící se loď měla pořád v chodu lodní šrouby a člun to táhlo přímo k nim. Violet proto skočila do moře a při tom se silně udeřila do hlavy. Lékaři u ní později zjistili zlomeninu lebky a ona sama tvrdila, že jí život zachránily husté kaštanové vlasy, které náraz ztlumily.
Podle jejích pamětí si při útěku z kajuty stihla vzít zubní kartáček. Po Titanicu si totiž stěžovala, že jí právě zubní kartáček nejvíc chyběl, a ostatní se jí kvůli tomu smáli.
Slepice, vejce a záhadný telefonát
Ani po třetí nehodě moře neopustila. V roce 1920 se vrátila k White Star Line, potom pracovala pro Red Star Line, se kterou na lodi Belgenland dvakrát obeplula svět, a nakonec znovu pro Royal Mail Line. V roce 1923 se vdala za stewarda Johna Jamese Lewise, ale asi po roce se rozešli. Do důchodu odešla v roce 1950, když jí bylo 63 let.
Usadila se v doškové chalupě ze 16. století ve vesnici Great Ashfield v anglickém hrabství Suffolk. Měla zahradu, chovala slepice a vejce prodávala, aby si k důchodu přivydělala. Sepsala také paměti, které vyšly až dlouho po její smrti pod názvem Titanic Survivor.
Vyprávěla také příběh, který se nikdy nepotvrdil. Jedné noci jí prý zatelefonovala neznámá žena a zeptala se jí, jestli na Titanicu zachránila miminko. Když Violet řekla, že ano, žena odpověděla: „Já jsem byla to miminko,“ a zavěsila. Editor jejích pamětí si ale myslel, že si z ní vystřelily děti z vesnice.
Violet Jessop zemřela 5. května 1971 na srdeční selhání ve věku 83 let a je pochovaná na hřbitově v nedaleké vesnici Hartest. Přezdívky jako Slečna Nepotopitelná, pod kterými ji dnes zná internet, jí přiřkli až pozdější autoři.
