Ruskou špionku z Neapole prozradila po letech její černá kočka Luisa

Na skutečné jméno ženy, která se roky pohybovala mezi vojáky Severoatlantické aliance, přišel bulharský investigativní novinář Christo Grozev až v roce 2022, tedy skoro čtyři roky po jejím odjezdu. Pátrání mu s kolegy z Bellingcatu, Der Spiegelu, The Insider a La Repubblicy zabralo deset měsíců a dlouho to vypadalo, že stopa končí v Moskvě a dál nevede.

Příběh Marie Adely začal v srpnu 2005 na matričním úřadě v Limě, kde advokáti požádali o zápis nové peruánské občanky. Přinesli rodný list z přístavního města Callao s datem narození 1. září 1978. Úředníkovi se to nezdálo, a tak si vyžádal další důkaz. Dostal křestní list z farnosti Cristo Liberador, podle kterého byla holčička pokřtěna dva týdny po narození.

Farář, kterého úřad požádal o ověření, nemusel ani otevírat matriky. Kostel totiž sám zakládal a vznikl až v roce 1987, tedy devět let po údajném křtu. Peruánské ministerstvo spravedlnosti pak v roce 2006 zařadilo žádost mezi podvody a totožnost žadatelky označilo za neznámou.

Ruská vojenská rozvědka GRU přesto na této identitě trvala a Maria Adela dostala ještě v roce 2006 ruský pas se stejným jménem i datem narození. Známým pak vyprávěla, že je dcerou Němce a Peruánky. Matka ji prý v roce 1980 vzala na olympiádu do Moskvy, nechala ji tam u spřátelené sovětské rodiny, protože musela narychlo odletět domů, a už se pro ni nikdy nevrátila.

Kolem roku 2010 žila Maria Adela na Maltě, potom u Říma studovala obor o drahých kamenech a v roce 2011 se přestěhovala do Paříže, kde si zaregistrovala vlastní značku šperků Serein. V roce 2012 se vdala za muže, který měl italský, ekvádorský i ruský pas. O rok později zemřel v Moskvě, bylo mu 30 let a v úmrtním listu stál zápal plic a lupus.

Ovdovělá šperkařka se pak usadila v Neapoli ve vyhlášené čtvrti Posillipo s výhledem na záliv. Otevřela si butik, ze kterého později udělala oblíbený klub pro místní smetánku. Šperky, které prodávala jako vlastní neapolskou tvorbu, ale podle novinářů pocházely od levných čínských velkoobchodů na internetu.

Nejdůležitější dveře jí otevřel místní Lions Club Napoli Monte Nuovo, který kdysi založil důstojník NATO. Maria Adela se v roce 2015 stala jeho tajemnicí a díky tomu chodila na plesy NATO a amerických mariňáků i na charitativní večeře. Jeden zaměstnanec NATO novinářům přiznal, že s ní měl krátký poměr. Americká plukovnice Shelia Bryant naopak vzpomínala, že jí příběh o matce, která nechá malé dítě v Sovětském svazu, nikdy nedával smysl.

Zlom přišel 14. září 2018, kdy Bellingcat zveřejnil, pod jakými jmény cestovali dva agenti GRU podezřelí z otravy Sergeje Skripala v Salisbury. Novináři zároveň ukázali, že rozvědka dávala svým lidem pasy s čísly jdoucími po sobě. Tři minuty před půlnocí pak šéf oddělení, které řídí agenty pod falešnou identitou, volal generálovi Andreji Averjanovovi.

Druhý den si Maria Adela koupila jednosměrnou letenku z Neapole do Moskvy. Její pas se od pasu nadřízeného obou podezřelých agentů lišil jen v jedné číslici. Kamarádům nic neřekla a podle ruských hraničních záznamů si z celého evropského života odvezla jedinou věc, černou kočku Luisu, o které známí říkali, že to byla jediná stálá věc v jejím životě.

O dva měsíce později se na jejím Facebooku objevil vzkaz, ve kterém naznačovala, že prodělala rakovinu a po chemoterapii jí znovu rostou vlasy. Ve skutečnosti si tou dobou v Moskvě kupovala nové Audi.

Koncem roku 2021 měli novináři dost důkazů, že jde o agentku GRU, ale její pravé jméno pořád nenacházeli. Ruské telefonní číslo, které kdysi uvedla, bylo registrované na anonymní osobu, a hledání podle obličeje v ruských databázích nevrátilo nic přesvědčivého. Grozev později vyprávěl, že mu nakonec pomohlo to, co mu opakovali všichni její přátelé, totiž jak moc Luisu milovala.

Tým si založil složku, které doslova říkal Kočičí složka (v originále The Cat Dossier), a shromáždil v ní fotky Luisy od malého koťátka. Kočka, která cestuje po Evropské unii, musí mít mikročip, a novinářům se podařilo získat jeho patnáctimístné číslo. Hledali ho v uniklých ruských datech a zjistili, že kočka s tímto číslem je vedená na jedné moskevské veterinární klinice. Na stránce této kliniky na ruské sociální síti pak našli ženu jménem Olga Kolobova.

Potom do sebe začaly zapadat i další drobnosti z jejího života. Kolobova se narodila v roce 1982 a její otec byl plukovník, který vedl vojenskou katedru na univerzitě v Jekatěrinburgu. V Moskvě po ní až do listopadu 2018 nebyla žádná stopa, pak si koupila nové Audi a v roce 2020 i byt o rozloze sto metrů čtverečních za zhruba 800 tisíc eur. Rozhodující důkaz přišel z WhatsAppu, kde měla Kolobova stejnou profilovou fotku, jakou Maria Adela používala na Facebooku. A v únoru 2022 Kolobova telefonovala stejnému veliteli z GRU, který kdysi o půlnoci volal generálu Averjanovovi.

Novinářům se nepodařilo zjistit, jaké informace Maria Adela během let v Neapoli získala, a nikoho z jejích známých z NATO podle nich do roku 2022 nekontaktovala policie ani tajné služby. Olga Kolobova na dotazy novinářů neodpověděla. Když Grozev příběh v únoru 2026 převyprávěl na svém kanálu na YouTube s kočkou v hlavní roli, video vidělo skoro pět milionů lidí, tedy zhruba desetkrát víc než jeho běžné reportáže.

Krátce nato mu podle jeho slov zavolal člověk od policie z jiné země. Grozev se ho zeptal, jestli k nim jeho zjištění před čtyřmi lety vůbec dorazila, a policista přiznal, že ano, jenže si jich tehdy nikdo nevšiml.