Létající lejno, sto tamponů a moč ve skafandru. Jak fungují záchody ve vesmíru?

Když se mluví o vesmíru, většina lidí si představí rakety, hvězdy a nekonečno. Ale astronauti nejsou žádní roboti. Jsou to lidé z masa a kostí, kteří musí řešit i ty nejbanálnější věci. A jednou z nich je toaleta. Jenže zatímco na Zemi si odskočíme do koupelny, na oběžné dráze je to trochu náročnější disciplína.

Příběh vesmírných záchodů je plný trapasů, improvizací i bizarních nápadů. A my se teď podíváme, jak se tahle ne zrovna romantická kapitola kosmonautiky vyvíjela.

Je rok 1961 a Alan Shepard se stal prvním Američanem ve vesmíru. Jeho let měl trvat jen patnáct minut, takže si inženýři řekli, že toaleta nebude potřeba. Jenže odklady startu se táhly a Shepard už to prostě nevydržel. Poprosil řídicí středisko a dostal povolení. Vyčůral se přímo do skafandru.

NASA ale věděla, že tohle je velký problém. Skafandr byl těsný, hermeticky uzavřený a zahřívaný. Moč tak zůstala teplá a přímo na kůži. Pokud by v ní astronaut musel sedět déle, hrozily mu opruzeniny, záněty a teoreticky i odumírání tkáně. Tahle historka ukázala, že NASA bude muset řešit i to, co původně považovala za nepodstatné.

Na dalších misích už dostali astronauti provizorní pomůcky. Šlo o latexové návleky s hadičkou, které vedly moč do sáčku. Vypadalo to jako kondom napojený na vak. Byly k dispozici ve třech velikostech: Small, Medium a Large (malá, střední a velká).

Jenže astronauti byli muži. A muži mají své ego. Nikdo nechtěl přiznat, že potřebuje malou velikost. Takže si všichni vybírali Large. To ale způsobovalo úniky moči. Nakonec inženýři vymysleli geniální trik. Velikosti nechali stejné, ale jednoduše je jen přejmenovali. Místo Small, Medium a Large se začalo říkat Large, Gigantic a Humongous (velký, gigantický a obrovitánský). A hrdost posádky byla zachráněna.

Ani slavné mise Apollo na tom nebyly lépe. Astronauti na vyměšování stále používali sáčky a hadičky. NASA si vedla detailní záznamy, aby měla přehled o každém použití. Zní to směšně, ale pro vědce to byla důležitá data. Jenže ani to nezabránilo trapným momentům.

Na misi Apollo 10 došlo k legendárnímu incidentu. Kabinou se začalo vznášet něco podezřelého. Velitel Stafford vykřikl: Kdo to udělal? Rychle mi dejte ubrousek. Vzduchem se vznáší lejno. (audio záznam na youtube) Posádka se smála i děsila zároveň. Nikdo se nepřiznal, komu sáček selhal, a dodnes to zůstává záhadou. Tahle historka se stala nesmrtelnou legendou a ukazuje, že ani kosmonauti nejsou imunní vůči nehodám.

Až do osmdesátých let létali do vesmíru jen muži. Pak ale nastoupila Sally Ride a s ní přišly nové otázky. Jak zajistit toaletu pro ženy? Kondomové návleky byly k ničemu. Řešením se staly absorpční vložky a speciální pleny. Ty se osvědčily tak dobře, že je brzy začali používat i muži. Dodnes jsou standardem při výstupech do volného prostoru.

A co menstruace? NASA dlouho nevěděla, co očekávat. Dokonce se inženýři Sally Ride zeptali, zda jí na týdenní misi bude stačit sto tamponů. Sally se tomu pousmála a ujistila je, že stačí značně méně. Ukázalo se, že menstruace probíhá i ve stavu beztíže normálně. V praxi to ale astronautky řeší jednoduše. Pomocí hormonální antikoncepce si cyklus upraví, takže během letu nemenstruují. Je to praktičtější a šetří to i místo.

Na Mezinárodní vesmírné stanici už astronauti používají zařízení, které se podobá opravdové toaletě. Funguje na principu podtlaku, který odsává všechen odpad pryč. Astronauti si musí dávat pozor, aby dobře dosedli na malý otvor a aby hadice s nálevkou byla správně přiložená. Dokonce se na to trénují na Zemi na simulátorech.

Moč se teď již recykluje, z osmdesáti procent se přemění na pitnou vodu. Astronauti s nadsázkou říkají, že dnešní káva je zítřejší káva. Pevný odpad se uzavře do sáčků a shoří v atmosféře spolu s nákladní lodí. A protože NASA nezapomněla ani na ženy, vznikla nová toaleta navržená od začátku i pro ně. Díky ní je možné jít na malou i velkou současně. Pro nás běžná věc, ale pro astronauty revoluce, na kterou čekali víc než padesát let.