Hlavní obsah

Loď se potopila i s ním. Kuchař přežil 60 hodin na dně oceánu ve vzduchové bublině

Foto: Liška Podšitá/Gemini

Ilustrační obrázek

Když se remorkér Jascon-4 v roce 2013 převrátil a klesl 30 metrů pod hladinu Atlantiku, zůstal uvnitř uvězněný lodní kuchař Harrison Okene. Skoro tři dny přežíval ve tmě ve vzduchové kapse, než ho našli potápěči, kteří přijeli pro těla.

Článek

Okenemu bylo 29 let a na remorkéru, který asi 30 kilometrů od pobřeží Nigérie pomáhal ropným tankerům, pracoval jako kuchař. V neděli 26. května 2013 kolem páté ráno byl zrovna na záchodě, když loď v rozbouřeném moři zasáhly vlny a převrátily ji dnem vzhůru. Z dvanácti mužů, kteří byli na palubě, přežil jen on.

Co v následujících hodinách prožil, později podrobně vylíčil novinářům, a jeho příběh obletěl celý svět.

Proud vody ho odnesl do jediného místa se vzduchem

Remorkér patřil firmě West African Ventures a tehdy pomáhal stabilizovat tanker, který nakládal ropu u plošiny společnosti Chevron. Když se loď převrátila, Okene se snažil co nejrychleji dostat ze záchodu ven. Na chodbě před sebou ještě zahlédl tři své kolegy, ale vzápětí je strhla voda a už je nikdy neviděl.

Proud vody odnesl i jeho a hnal ho chodbou tak dlouho, až ho vyplavil na dalším malém záchodě vedle kajuty jednoho z důstojníků. Pod stropem, který byl teď vlastně podlahou, se tam shodou náhod udržela kapsa vzduchu. Remorkér mezitím klesl na mořské dno asi 30 metrů pod hladinou a zůstal tam ležet vzhůru nohama.

Ve spodkách, ve tmě a ve studené vodě

Okene měl na sobě jen spodky a nic jiného, čím by se zahřál. Vzduchová bublina, ve které se ocitl, byla vysoká asi 120 centimetrů a postupně se zmenšovala, jak voda pomalu stoupala. Nejdřív se držel umyvadla, které viselo vzhůru nohama, a pak ze stěn strhal několik panelů obložení, ze kterých si poskládal provizorní vor, aby nemusel být celou dobu ve vodě.

Kolem byla úplná tma a voda byla studená. Podle agentury AP našel dvě baterky, které se ale během jednoho dne vybily, a jedinou láhev Coca-Coly, zatímco agentura Reuters uvádí, že neměl vůbec nic k jídlu ani k pití. Slaná voda mu postupně sloupala kůži z jazyka a kůže se mu začala loupat i na celém těle.

K hladu a zimě se brzy přidalo ještě něco horšího. Okene později vyprávěl, že cítil zápach těl svých kolegů a slyšel, jak je ve vedlejších místnostech ožírají ryby, a přitom nevěděl, jestli ho vůbec někdy někdo najde.

Odborníci, které později oslovil časopis National Geographic, spočítali, že v tak malém prostoru pro něj byl větší hrozbou než nedostatek kyslíku oxid uhličitý, který sám vydechoval. První příznaky otravy by se podle nich objevily asi po 56 hodinách a do bezvědomí by upadl zhruba po 79 hodinách, takže mu čas pomalu docházel.

Potápěč si myslel, že našel další tělo

Na místo mezitím dorazili potápěči firmy DCN Diving. S nikým živým už nikdo nepočítal, a tak jejich úkolem bylo vytáhnout z vraku těla posádky. Okene slyšel, jak někdo buší do trupu lodi, a začal také tlouct do stěny, aby na sebe upozornil.

První potápěč ale odplaval dřív, než se k němu Okene stihl dostat. Když se ve tmě objevilo světlo druhého potápěče, Nica van Heerdena, Okene se k němu natáhl a dotkl se ho. Potápěč nejdřív nahoru hlásil, že našel další tělo, jenže pak ho ta ruka chytila a v rádiu se ozvalo: „Je naživu!“ Od převrácení lodi tehdy uplynulo asi 60 hodin.

Celou scénu zachytila kamera na potápěčově helmě. Záznam dlouhý asi 11 minut zveřejnili až v prosinci 2013, tedy víc než půl roku po nehodě, a během několika dní ho vidělo publikum po celém světě.

Z vraku rovnou do dekompresní komory

Vytáhnout Okeneho rovnou na hladinu nešlo, protože po tak dlouhé době pod tlakem měl v těle tolik dusíku, že by ho rychlé vynoření mohlo zabít. Potápěči mu proto nasadili helmu a oblek a dopravili ho nahoru ve speciálním potápěčském zvonu. Na hladinu se dostal v 19:32 a pak strávil asi 60 hodin v dekompresní komoře, kde se jeho tělo pomalu zbavovalo dusíku.

Potápěči z vraku postupně vytáhli deset těl jeho kolegů. Jedenáctého z mrtvých námořníků se už nikdy nepodařilo najít.

Do moře se vrátil jako potápěč

Okene se po návratu domů trápil nočními můrami a pocitem viny, že ze všech přežil právě on. Na pohřby kolegů nešel a místo soucitu se setkal i s podezíravostí, protože někteří lidé, včetně jeho pastora, naznačovali, že se zachránil díky černé magii. Přísahal, že na moře už nikdy nevkročí, a začal vařit na pevnině.

O dva roky později ale absolvoval v Jihoafrické republice kurz komerčního potápění, který mu zaplatila samotná potápěčská škola, a ze sedmnácti účastníků skončil čtvrtý. Podle článku z roku 2023 dnes pracuje jako kvalifikovaný komerční potápěč, takže se do moře, které ho málem zabilo, nakonec vrátil a pracuje přímo pod jeho hladinou.

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz