Článek
Nellie Bly se narodila jako Elizabeth Jane Cochran a psát začala poté, co poslala ostrou odpověď na jeden povýšenecký novinový článek, který ji tak rozčílil, že se ozvala redakci. Vydavatele její dopis zaujal natolik, že jí nabídl místo, a ona si zvolila novinářský pseudonym podle populární písně Nelly Bly od skladatele Stephena Fostera. Když se přestěhovala do New Yorku a dostala se do listu New York World Josepha Pulitzera, patřila mezi hrstku žen, které v té době ve městě dělaly reportérskou práci naplno. Právě tam přijala úkol, který byl neobvyklý a zároveň dost nebezpečný.
Deset dní za zdmi blázince
O poměrech na newyorském ostrově Blackwell's Island se léta šeptalo, ale nikdo pořádně nevěděl, co se za zdmi ženského ústavu pro duševně choré doopravdy děje. Redakce chtěla přímé svědectví zevnitř, a tak Nellie Bly dostala za úkol nechat se do ústavu poslat jako pacientka a potom o tom napsat. Nejdřív se ubytovala v jednom levném domově pro ženy, kde začala předstírat zmatenost a strach, a hrála to tak přesvědčivě, že ji lékaři prohlásili za nepříčetnou a soud rozhodl o jejím umístění. Ve chvíli, kdy se za ní zavřely dveře ústavu, s předstíráním skončila a začala si všímat všeho kolem sebe.
Zařízení bylo postavené pro 1000 pacientek, ale v době, kdy tam Nellie Bly přišla, se do něj tísnilo kolem 1600 žen a staralo se o ně pouhých 16 lékařů. Ženy kolem ní jí postupně vyprávěly, jak to tam doopravdy chodí. Pacientky musely hodiny sedět v ledové koupeli, jíst zkažené jídlo a snášet bití i ponižování od personálu. Nejhorší na tom bylo, že žádná z těch žen nedostala skutečnou šanci prokázat, že je při smyslech, a Nellie Bly si později postěžovala, že i obyčejný zločinec má víc příležitostí obhájit svou nevinu.
Články, které rozhýbaly úřady
Po deseti dnech ji z ústavu dostali právníci listu New York World a Nellie Bly mohla sepsat vše co viděla. Její reportáž vyšla nejdřív na pokračování v novinách a potom knižně pod názvem Deset dní v blázinci (v originále Ten Days in a Mad-House). Čtenáři byli otřesení nejen tím, co se v ústavu dělo, ale i tím, jak snadno dokázala oklamat tolik odborníků. Zatímco se zahanbení lékaři snažili vysvětlit, jak je mohla obelstít mladá žena bez lékařského vzdělání, sešla se velká porota, která začala poměry v ústavu sama vyšetřovat a pozvala Nellie Bly, aby jí s vyšetřováním pomohla.
Porota nakonec doporučila přesně ty změny, které navrhovala i sama reportérka, a její výzva k lepší péči o duševně nemocné pomohla protlačit navýšení rozpočtu příslušného úřadu zhruba o 850 tisíc až milion dolarů, což byla na tehdejší dobu obrovská částka.
Do té doby novináři popisovali problémy hlavně zvenčí, tedy z doslechu, z úředních zpráv nebo z vyprávění druhých lidí. Nellie Bly ale ukázala, že reportér se může sám vydat přímo dovnitř problému, na vlastní kůži zažít to, o čem píše, a přinést svědectví, které se nedá zpochybnit. Přesně na tomhle přístupu, kdy si novinář ověří skutečnost tím, že do ní sám vstoupí, stojí to, čemu dnes říkáme investigativní žurnalistika. Nellie Bly nebyla jediná, kdo takhle pracoval, ale její reportáž z blázince patřila k prvním, které tímhle způsobem doopravdy něco změnily.
Cesta kolem světa
O dva roky později přišla Nellie Bly s dalším nápadem, který jí v redakci nejdřív rozmlouvali, protože podle tehdejších představ žena nemohla cestovat sama bez doprovodu a bez kufrů plných šatů. Ona ale trvala na svém a chtěla objet celou zeměkouli rychleji, než to kdy kdo dokázal, a to jen s jedním malým zavazadlem. Vedení listu dávalo přednost muži, jenže Nellie Bly jim vzkázala, ať klidně vyšlou muže a ona vyrazí ve stejný den pro konkurenci a porazí ho, a tím si cestu nakonec vybojovala.
Desková hra Kolem světa s Nellie Bly
Vyplula z přístavu poblíž New Yorku v listopadu roku 1889 a její putování vlaky, loděmi, rikšami i na hřbetech zvířat sledovaly denně tisíce čtenářů, kteří dokonce sázeli na to, za jak dlouho se vrátí. Celou cestu kolem světa zvládla za 72 dní, čímž překonala fiktivní 80denní rekord z románu Julese Verna Cesta kolem světa za osmdesát dní a stala se jednou z nejslavnějších žen své doby. Byl to ovšem rekord dobový, protože s rychlejší dopravou ho v dalších letech další cestovatelé překonali.
Nellie Bly zůstala novinářkou, která si vybírala příběhy odjinud přehlížené a psala o nich zevnitř, a i po slávě reportovala třeba z první světové války. Její pojmenování se stalo dobovým synonymem pro hvězdnou reportérku a její jméno později doputovalo až do americké Národní síně slávy žen. Metodu, kterou zavedla, používají investigativní novináři dodnes, a ústav na Blackwell's Island už dávno neexistuje, zatímco text mladé reportérky, který ho pomohl proměnit, se dá přečíst pořád.
