Nejsou to holčičky. Jsou to poslankyně. A zvykněte si

Sotva byly výsledky venku, rozjel se ten typický český kolotoč: místo gratulací urážky, místo debat o programu řeči o věku, vzhledu a kompetencích. Jak jinak. Mladá žena v politice je totiž pro část národa cosi jako porucha systému.

„Kroužkují jen proto, že je hezká.“ „Tohle není modeling.“ „Až zjistí, jak to chodí, půjde brečet domů.“ Přesně takhle vypadá naše veřejná diskuze. Ženy, které prošly volbami, si musí vyslechnout, že se do Sněmovny dostaly kvůli sukni, ne kvůli schopnostem.

Mladí muži v politice dostávají nálepku naděje. Mladé ženy nezkušenost. A když se náhodou ozvou, že se jim něco nelíbí, okamžitě jsou hysterické nebo rozmazlené. Víte, jak se říká: muž má názor, žena má problém.

Část komentářů je tak odporná, že by se hodila spíš na dno internetu než do veřejného prostoru. Výhrůžky, sexuální narážky, posměch. Někdy anonymní, jindy s plným jménem a profilovou fotkou s dětmi v náručí. Klasika.

Tihle kritici si neuvědomují, že tím vlastně potvrzují, proč ty ženy potřebujeme. Protože kdyby naše společnost byla normální, nikdo by neřešil, kolik poslankyním je nebo jak vypadají. Ale my normální nejsme.

Ty mladé ženy to nebudou mít jednoduché. Budou se muset obrnit. Ne kvůli debatám o rozpočtu, ale kvůli ponižování, které na ně čeká. Budou potřebovat odvahu mluvit, když se ostatní smějí. Budou potřebovat podporu, když se na ně sesypou trollové. A budou muset být sakra silné, protože se od nich očekává dvojnásobek za poloviční uznání.

Ale je důležité, aby to zvládly. Každý útok, každé pohrdlivé slovo je důkazem, že otřásají starým pořádkem. Že už to není pánský klub, kde se tleská jen těm, kdo mají kravatu a klidný baryton.

Tohle může být začátek nové éry. Éry, kdy se politika přestane točit kolem ega a začne se víc točit kolem lidí. Kdy se místo žvanění o hodnotách začne mluvit o dětech, školkách, práci, o životě mimo sněmovní chodby.

Až to někdo zlehčí, připomeňte mu, že tyhle ženy si tam nikdo nevybral z milosti. Byly zvolené. A to znamená, že někdo v téhle zemi po změně opravdu touží.

Takže ano, oni budou řvát. Budou se vysmívat, urážet, zpochybňovat. Ale ony vydrží. Protože už není cesty zpět. A když to ustojí, nebudou měnit jen politiku. Změní způsob, jakým tahle země mluví o ženách. A možná konečně i to, jak se na ně dívá.