Článek
Když mi babička řekla, že její kočka Micka ji drží při smyslech, přišlo mi to úsměvné. Teď mám ale pocit, že babička byla o pár let napřed před vědou. Podle nové studie z května 2025 totiž pes nebo kočka mohou pomoci zpomalit úbytek mozkových funkcí. Ano, čteš správně. Chlupatý terapeut místo křížovky.
Mozek potřebuje stimulaci
Vědci z britské univerzity v Exeteru a z německého institutu SHARE sledovali víc než 18 let data tisíců lidí nad padesát let, kteří žili v různých evropských zemích. A zjistili, že ti, kdo měli psa nebo kočku, si udrželi lepší paměť, pozornost i schopnost rozhodovat než ti, kteří doma žádné zvíře neměli.
Majitelé psů si v testech zachovali lepší krátkodobou i dlouhodobou paměť a dokázali rychleji reagovat v úlohách zaměřených na plánování. Majitelé koček naopak vynikali v oblasti slovní plynulosti, rychlejším vybavování si výrazů a schopnosti formulovat myšlenky. Tedy přesně v těch oblastech, které s věkem obvykle zpomalují.
Podle autorů výzkumu jde o jeden z prvních dlouhodobých důkazů, že pravidelný kontakt s domácím mazlíčkem může pomáhat zpomalit mentální stárnutí. Zajímavé je, že výsledky byly podobné u žen i mužů a nezávisely na vzdělání nebo finanční situaci.
Ptáci a rybičky? Tam věda bohužel žádný zázrak nenašla. Pravděpodobně proto, že interakce s nimi je pasivní a nevyžaduje tolik myšlení ani pohybu.
Proč zrovna pes nebo kočka?
Vědci zmiňují několik důvodů. Pes tě donutí jít ven, potkáš lidi, udržíš si denní rytmus a nenápadně zvyšuješ fyzickou kondici. Kočka ti naopak trénuje trpělivost, empatii a pozornost. Nutí tě číst drobné signály, jako pohled, postoj, pohyb ocasu. A to všechno jsou mentální úkony, které aktivují části mozku spojené s vnímáním i rozhodováním.
Zjednodušeně řečeno, každý kontakt se zvířetem mozek stimuluje. Když přemýšlíš, proč pes nechce jít přes kaluž, když si všímáš, že kočka změnila chování, když si plánuješ, kdy půjdete ven nebo jak je nakrmíš, mozek dostává drobné dávky tréninku. Studie z USA dokonce ukázala, že lidé, kteří se svým mazlíčkem komunikují často a mluví na něj jako na člověka, dosahují lepších výsledků v testech krátkodobé paměti.
Další výzkumy dodávají, že vlastnictví psa nebo kočky pomáhá snižovat hladinu stresového hormonu kortizolu, zlepšuje spánek a snižuje krevní tlak. A klidnější tělo znamená klidnější mozek, který dokáže lépe zpracovávat nové informace.
Tohle není kouzlo, ale drobná evoluční dohoda
Není to tak, že pes automaticky zachrání každého od demence. Efekt se týká hlavně lidí, kteří žijí sami nebo mají omezený sociální kontakt. Ti díky zvířeti získávají pravidelnou interakci, emoční stimulaci a rytmus dne, který by jim jinak chyběl. U lidí s rodinou, aktivním životem a silným zázemím je vliv mazlíčka menší, i když stále pozitivní.
Podle výzkumu z JAMA Network Open hraje roli i délka soužití se zvířetem. Ti, kteří měli mazlíčka déle než pět let, měli o poznání lepší výsledky v testech paměti a orientace než ti, kteří o zvíře přišli nebo ho vlastnili jen krátce. Jinými slovy, mozek reaguje na vztah, ne na fakt, že doma běhá nějaký pes.
Babička měla pravdu
Každodenní opakování malých činností, jako je krmení, venčení nebo prosté hlazení, vytváří strukturu, kterou mozek potřebuje. Podle neuropsychologů je to podobné, jako když člověk cvičí jazyk nebo hraje na hudební nástroj, nejde o výkon, ale o pravidelnost. Čím víc drobných podnětů mozek dostává, tím lépe si zachovává pružnost. Zvíře je v tomhle směru geniální partner. Nepřipomíná ti, že stárneš, ale nenápadně tě drží v pohybu, v rytmu a v přítomném okamžiku.
Takže až ti bude sedmdesát a zapomeneš, kam jsi dal brýle, nezoufej. Možná ti je přinese pes. A jestli ne, aspoň tě donutí vstát, projít se po bytě a hledat je s úsměvem.
