Článek
O mongolské princezně Khutulun se dochovalo překvapivě mnoho, přestože žila ve třináctém století v prostředí, které vůbec nebylo nakloněné tomu, aby se o ženách psalo. Její příběh zaznamenal benátský cestovatel Marco Polo, který o ní slyšel během devadesátých let třináctého století, a nezávisle na něm i perský historik Rašíd ad-Dín, jenž působil na dvoře mongolských vládců v Persii. Právě díky nim víme, že nešlo o pohádkovou postavu, ale o skutečnou ženu, která žila, bojovala a zápasila v době, kdy se mongolská říše trhala vnitřními spory.
Dcera nejmocnějšího muže Střední Asie
Khutulun přišla na svět kolem roku 1260 jako dcera Kaidua, vnuka Ögedeje a bratrance Kublaje Chána. Kaidu se během několika desetiletí vypracoval na nejmocnějšího vládce Střední Asie a v době svého vrcholu ovládal území od západního Mongolska až k řece Amudarji. Zatímco jeho bratranec Kublaj založil v Číně dynastii Jüan a přejímal čínské způsoby, Kaidu tvrdošíjně lpěl na kočovném životě svých předků a vedl proti Kublajovi dlouhá léta trvající válku.
Khutulun vyrůstala společně se čtrnácti bratry a od dětství se učila všemu, co uměli oni, tedy střelbě z luku, jízdě na koni a zápasu, a to bez omezení, která na ženy dopadla až později. V kočovné stepní společnosti nebyla bojující žena zase tak neobvyklá, protože dívky se od malička učily zacházet s lukem, aby chránily stáda před vlky, a na koni se ženy pohybovaly stejně jistě jako muži. I v tomhle prostředí se ale Khutulun vymykala tím, jak byla silná a jak si v boji vedla.
Válečnice po otcově boku
Na bitevním poli bojovala Khutulun po boku svého otce v taženích proti vojskům Kublaje Chána. Rašíd ad-Dín o ní napsal, že se často účastnila vojenských výprav, na kterých si vedla statečně. Marco Polo její bojovnost popsal ještě názorněji, když líčil, jak vjížděla přímo do řad nepřátel, jednoho z nich popadla a odnesla ho svému otci tak hbitě, jako když jestřáb popadne ptáka.
Kaidu se prý při vojenských rozhodnutích často spoléhal spíš na Khutulun než na své syny, a dokonce ji chtěl na sklonku života jmenovat svým nástupcem. Marco Polo o ní zaznamenal, že byla tak dobře stavěná a tak vysoká a silná, že by ji člověk téměř mohl pokládat za obryni, a že ji v celém království nikdo nedokázal přemoci. Z její pověsti neporazitelné bojovnice vyrostla legenda, díky které si ji lidé pamatují dodnes.
Zápas o ruku a deset tisíc koní
Když Khutulun dospěla, otec ji chtěl provdat, jenže ona si stanovila podmínku: Vzala by si jen toho muže, který by ji porazil v zápase, a kdo prohraje, ten jí odevzdá koně, obvykle sto kusů za jeden zápas. Nechala tuto výzvu vyhlásit po celé říši, a protože byla dcerou jednoho z nejmocnějších mužů své doby, nápadníci se začali sjíždět v houfech.
Žádnému z nich se ji ale porazit nepodařilo, a tak jí koně od poražených zůstávali. Podle Marca Pola měla v době, kdy sepisoval své vyprávění, nashromážděných deset tisíc koní, tedy stádo, jaké se vyrovnalo majetku leckterého tehdejšího panovníka. Nejznámější je příběh o obzvlášť sebejistém nápadníkovi, který vsadil rovnou tisíc koní na jediný zápas. Khutulunini rodiče prý toužili vidět dceru konečně provdanou a prosili ji, ať ho nechá vyhrát, jenže ona podle Marca Pola vešla do kruhu a soupeře udatně srazila na dlažbu paláce. Tisíc koní si nechala.
Konec i legenda, která přežila staletí
Vdala se nakonec podle vyprávění bez zápasu, možná proto, aby ochránila otce před zlomyslnými pomluvami politických nepřátel, kteří rozšiřovali řeči o jejím vztahu k němu. Kaidu ji chtěl prosadit jako svého nástupce, jenže bratři se proti tomu postavili a Khutulun sama o moc nijak zvlášť nestála. Zemřela kolem roku 1306 za okolností, které dobové zprávy označují za podezřelé a které možná zahrnovaly otravu, po letech strávených v jednom z nejzrádnějších politických prostředí tehdejší Asie.
S její památkou se dodnes spojuje jedna zajímavost z mongolského zápasu. Zápasnický kabátec zvaný zodog se nosí s otevřenou hrudí a podle tradované legendy to má být proto, aby se žádná žena nemohla přihlásit do zápasu převlečená za muže. Nutno dodat, že tohle je spíš legenda než doložený historický fakt a historikové nabízejí i praktičtější vysvětlení otevřeného střihu. Přesto se právě tímhle příběhem vysvětluje, proč mongolští zápasníci na festivalu Naadam vystupují s obnaženou hrudí a proč se vítězný tanec po každém zápase někdy vykládá jako pocta největší zápasnici mongolských dějin.
Příběh Khutulun je z velké části postavený na vyprávění Marca Pola a Rašída ad-Dína, takže některé detaily patří spíš do říše legend než ověřených faktů. Jádro ale zůstává pozoruhodné i po odečtení všech příkras, protože existovala skutečná mongolská princezna, která bojovala po boku svého otce, kterou žádný muž nepoložil na lopatky a která si svého manžela nakonec vybrala sama. To samo o sobě stačí na to, aby se na ni po sedmi staletích nezapomnělo.
