Proč nám pohled na cizí nepořádek dělá tak dobře

Začíná to skoro vždy stejně. Kamera projede bytem, kde se sotva dá dýchat. Hromady odpadků, špína, zničený nábytek, plísně. Vzduch je cítit i přes obrazovku. Pak se objeví člověk, který to vezme do ruky. Někdy influencer s mobilní kamerou, jindy parta dobrovolníků, která pracuje hodiny nebo dny. Z prostoru, který působí jako zmar, je postupně místo, kde se dá znovu žít.

Jednou z takových hvězd je Finka Aurikatariina, která cestuje po světě a uklízí zdarma lidem, kteří na to sami nemají sílu. Její videa mají miliony zhlédnutí a lidé jí píšou, že díky nim lépe zvládají úzkosti.

Podobně funguje Britka Cleanwithbeax, která pomáhá lidem v nouzi a sdílí proměny jejich domácností.

A Česko má taky svůj příběh. Martin Ondruš založil neziskovku Břečťan, kde propojuje citlivý úklid s psychologickou a právní pomocí. Chrání anonymitu klientů a pracuje i na tom, aby se lidé po proměně dokázali zvednout i psychicky. Je to práce, která mění životy a je vidět, že ji dělá s respektem.

Tohle odvětví není jen dobrý skutek. Je to taky práce. Tvůrci vydělávají hlavně na reklamách a sponzoringu videí. U úspěšných účtů mohou měsíčně jít příjmy do desítek tisíc korun. Spolupracují se značkami čistících prostředků a často mají i vlastní úklidové firmy nebo merch. Někteří mají předplatné, jiní crowdfunding. Zajímavé je, že ti nejúspěšnější čistě komerční nabídky často odmítají a raději se věnují lidem v nouzi, protože z toho mají větší smysl.

Psycholožka Samantha Heintzelman vysvětluje, že sledování činností s jasným řádem a výsledkem snižuje úzkost a přináší pocit kontroly. Není divu, že během pandemie se tahle videa stala každodenním rituálem spousty lidí. Mozek má rád pořádek. A když ho nevidí v životě, vezme zavděk aspoň na obrazovce.

Když vidíš špínu měnit se v čistotu, mozek reaguje, jako by to udělal sám. Uvolňuje se dopamin a přichází pocit úlevy. Je to ten samý efekt jako u videí rekonstrukcí nebo hubnoucích proměn. Vidíš příběh s dobrým koncem v přímém přenosu.

Úklid, který by trval týden, je na videu hotový za pár minut. Kratší pozornost, rychlý dopad, okamžitý efekt. Sociální sítě na tom stojí.

Za špínou nebývá lenost. Často tam je deprese, těžký smutek, ztráta blízkého, nemoc nebo finanční kolaps. Když někdo přijde a pomůže bez posměchu, diváci cítí empatii a uznání. Je to naděje, že i těžké životní situace mají řešení. Že stačí jeden člověk, který nezavře oči.

Úklidová videa nejsou jen trendy formát. Je to malý psychologický fenomén. Uklidňují, inspirují a připomínají, že i chaos má řešení. Lidé, kteří v nich vystupují, často mění víc než jen byt. Vrací lidem pocit bezpečí a kontroly. A to je dnes možná ta nejvzácnější věc.