Článek
Podívala jsem se na čísla a statistiky, které ukazují, jak dnes vypadá život generace mileniálů, tedy těch, kdo se narodili zhruba mezi lety 1981 a 1996. Jedni právě vychovávají malé děti, jiní jsou single, budují kariéru, nebo hledají smysl v nových směrech. Ať tak či tak, místo, kde žijí, výrazně ovlivňuje jejich vztahy, zdraví, finance i možnosti. Rozdíl mezi městem a venkovem už dávno není jen otázkou životního stylu. Je to úplně jiný start i úplně jiná cesta.
Hypotéka nebo děti?
Mileniálové v Česku žijí ve velmi různorodých podmínkách. Ve městech častěji žijí v podnájmu, platí vysoké nájmy a hypotéky, a zároveň déle odkládají rodičovství. Naopak na venkově se lidé dřív stěhují do svého, zakládají rodiny mladší a častěji spoléhají na pomoc prarodičů.
Podle údajů ČSÚ má v obcích pod 2 000 obyvatel alespoň jedno dítě téměř 70 % žen ve věku 30–39 let. Ve velkých městech je to o 15 až 20 % méně. Mladé rodiny na venkově častěji žijí v blízkosti rodičů, kteří pomáhají s péčí o děti, ale někdy také vytváří tlak na tradiční model.
Práce, ambice a vyhoření
Mileniálové jsou vzdělanější než předchozí generace. Podle Eurostatu má vysokoškolské vzdělání více než 42 % lidí mezi 25 a 34 lety. Ve městech je to ještě výrazně víc, což se odráží i v kariérních možnostech. Jenže vyšší ambice s sebou nesou větší stres, tlak na výkon a častější vyhoření.
Na venkově bývá trh práce užší. Pracovní pozice jsou méně různorodé a méně flexibilní. To je důvod, proč mnoho mileniálů z venkova za prací dojíždí, nebo se po škole stěhují do větších měst. Zároveň tam ale častěji zažívají pocit sounáležitosti a menší míru stresu z přetížení.
Zdraví a péče o sebe
Zdraví u mileniálů ještě není zásadním tématem, ale prevence a duševní pohoda už ano. Lidé ve městech častěji využívají psychoterapii, osobní rozvoj a sportovní aktivity. Jsou ale zároveň vystavení vyššímu tlaku, nepravidelné životosprávě a většímu přetížení.
Na venkově je přístup k duševní péči složitější. Psychologové a terapeuti v regionech často chybí, objednací lhůty jsou dlouhé. Mnozí se tak snaží potíže řešit sami, nebo vůbec. Z výzkumů PAQ Research vyplývá, že právě mladí lidé mimo velká města mívají omezený přístup k mentálním službám, přestože by je často využili.
Vztahy, svoboda a tlak okolí
Mileniálové z měst jsou individualističtější. Častěji žijí bez partnera, volí pozdější rodičovství a kladou důraz na osobní svobodu. Venkov častěji nabízí klasický scénář, kterým je svatba, dítě, dům. Ale právě to bývá zdrojem tlaku. Lidé, kteří do něj nezapadají, zažívají nepochopení a sociální izolaci.
Zároveň ale platí, že na vesnici bývají vztahy stabilnější a rodiny soudržnější. Mladí lidé tam méně často zažívají rozchody nebo časté stěhování, na rozdíl od mileniálů ve městě, pro které je změna běžnější součást reality.
Kam to vede?
Mileniálové často žijí mezi dvěma extrémy. Chtějí být svobodní, úspěšní a zároveň v pohodě. Chtějí mít rodinu, ale taky čas na sebe. A především chtějí vědět, že to má smysl.
Čísla ukazují, že místo, kde žijeme, ovlivňuje nejen naše možnosti, ale i naše tempo, vztahy, zdraví i pocit, že někam patříme. Ať už žijeme v Praze, Brně nebo na vesnici, nejde o to, kde jsme. Jde o to, jestli tam máme zázemí, nebo jen povinnosti.
