„To máte ze stresu.“ Proč zdravotnictví pořád nevěří ženám a jejich bolesti?

Říká se, že ženy vydrží víc. Jenže data ukazují pravý opak, ženy sice žijí déle než muži, ale častěji v bolestech a s nemocemi, které jim dlouho nikdo pořádně neléčí. A co je horší, jejich potíže bývají bagatelizovány. Lékaři totiž častěji věří, když trpí muž.

Velká americká studie na více než 21 tisících pacientech ukázala, že ženy na pohotovosti dostávají méně často léky proti bolesti než muži se stejnými potížemi. Když už je dostanou, často v nižší dávce a s delším čekáním. A zdravotní sestry dokonce u žen méně často zaznamenají hodnotu bolesti. To není náhoda, ale systematický trend. Ženy bývají označeny za hysterky, jejich bolest je připsána stresu nebo psychice. Jenže následky jsou vážné, odklad léčby může vést až k úmrtí.

Infarkt se u žen často neprojeví typickou bolestí na hrudi. Místo toho přichází únava, dušnost, nevolnost nebo bolest zad. Výsledek? Zmatek a špatná diagnóza. Britská data ukazují, že ženy mají při infarktu častěji mylnou první diagnózu než muži. A úmrtnost žen pod 65 let je přitom dvojnásobná. Přesto dostávají méně často invazivní léčbu, méně angioplastik, stentů nebo bypassů. Dokonce i moderní algoritmy, které radí pacientům, mají stejnou systematickou chybu: muž se stejnými příznaky je odeslán na pohotovost s podezřením na infarkt, žena domů s diagnózou panické ataky.

Až 75 % lidí s autoimunitními nemocemi jsou ženy. Jenže právě ony čekají průměrně pět let, než se jim nemoc správně pojmenuje. Studie z Cambridge ukázala, že nemoci jako lupus bývají dlouho odbývány jako psychické problémy. Pacientky vystřídají několik lékařů, slyší, že si potíže vymýšlejí, a teprve po letech dostanou diagnózu. Mezitím nemoc poškozuje orgány a zhoršuje kvalitu života. Přes 80 % žen v průzkumu uvedlo, že tahle zkušenost zničila jejich důvěru ve zdravotnictví.

U cévní mozkové příhody mají ženy častěji atypické příznaky, třeba zmatenost, únavu nebo nevolnost. Kvůli tomu bývají posílány domů s diagnózou virózy, aby se brzy vrátily s plně rozvinutou mrtvicí. Výzkum Johns Hopkins University ukázal, že riziko špatné diagnózy je u žen až sedmkrát vyšší než u mužů. A podobně je tomu i u neurovývojových poruch. Autismus u dívek se dlouho maskuje, ADHD se u nich odhalí v průměru o šest let později než u chlapců. To znamená roky bez pomoci a zbytečné trápení.

Česká data ukazují podobný obraz jako ve světě. Ženy žijí v průměru o šest let déle než muži, ale podstatnou část těchto let tráví s chronickými nemocemi. To znamená více bolesti i více času stráveného v nemocnicích. Statistiky ÚZIS potvrzují, že ženy jsou hospitalizovány častěji a zdravotní pojišťovny na ně vydávají vyšší částky.

Kardiologové upozorňují, že u infarktu je situace v Česku podobná jako jinde. Ženy bývají hospitalizovány později a úmrtnost u nich zůstává vyšší. Mnohdy váhají zavolat záchranku, protože jejich příznaky nevypadají jako klasický infarkt. Lékaři pak často pátrají jinde, než je správná příčina. To prodlužuje čas do zahájení léčby, a tím se zhoršují výsledky.

Endometrióza je dalším palčivým příkladem. Podle českých gynekologů trvá osm až deset let, než žena dostane jasnou diagnózu. Po tu dobu často slyší, že silné bolesti při menstruaci jsou normální. Následkem jsou nejen roky zbytečného utrpení, ale i neplodnost, která mohla být částečně předejita.

Podobně je to i u psychických onemocnění. Ženy jsou častěji diagnostikovány s depresí nebo úzkostí, což někdy vede k přehlížení fyzických příčin potíží.

Celkově to znamená, že české ženy sice žijí déle, ale více let v horším zdraví. Pro systém je to dražší a pro pacientky nespravedlivé. Odborníci proto volají po větší osvětě a lepším vzdělávání lékařů, aby rozdíly mezi pohlavími v diagnostice a léčbě nebyly tak výrazné.

Ženy nejsou malí muži. Medicína to ale dlouho ignorovala, od výzkumu přes klinické studie až po každodenní praxi v ordinacích. Výsledkem je zdravotní mezera, která stojí životy, zdraví i peníze. A nejhorší na tom je, že když ženy popisují svou bolest, stále ještě slyší: „To máte ze stresu.“