Článek
Obléhání trvalo už tři měsíce, hrad obkličovalo vojsko jejího bratrance, řeka za hradbami zamrzla úplně na kost a všude kolem ležel čerstvý sníh. Kdyby se vzdala, čekalo by ji nejspíš vězení a možná i smrt, jenže Matylda místo toho poručila svým nejvěrnějším rytířům, aby jí sehnali dlouhý bílý plášť. V tom plášti se pak spustila po laně dolů z hradní zdi, přešla pěšky přes zamrzlou řeku a v noci, ve sněhu, oblečená do bílé, aby splynula s okolní krajinou, ušla dlouhou cestu územím nepřítele až do bezpečí. Bylo jí čtyřicet let, o vlastní korunu bojovala už šest let a rozhodně neměla v úmyslu skončit.
Princezna, ze které se stala císařovna
Matylda se narodila v únoru roku 1102 jako dcera anglického krále Jindřicha I. a vnučka Viléma Dobyvatele, takže vyrůstala jako princezna, kterou od malička chystali na sňatek s cizím panovníkem. Ve dvanácti letech ji poslali do Německa a ve čtrnácti už byla korunována jako císařovna Svaté říše římské a provdána za císaře Jindřicha V., takže strávila dvanáct let jako jedna z nejmocnějších žen tehdejší Evropy. Když jí v roce 1125 manžel zemřel, zůstala ve třiadvaceti letech vdovou bez dětí a vrátila se domů do Anglie.
Její otec Jindřich I. měl v té době velký problém, protože jeho jediný legitimní syn Vilém se utopil, když se jeho loď potopila v Lamanšském průlivu v roce 1120, a tahle katastrofa poznamenala celou jeho vládu. Z dalšího manželství se mu už žádní synové nenarodili, a přestože měl mnoho nemanželských dětí, legitimního mužského dědice neměl žádného. Zůstala mu ale jedna dcera, která se právě vrátila z Německa jako bývalá císařovna Svaté říše římské.
Přísaha, kterou baroni složili dvakrát
V roce 1127 udělal Jindřich něco, co do té doby nemělo v anglických dějinách obdoby. Svolal všechny velké šlechtice království do Westminsteru a přiměl každého jednoho z nich, aby veřejně přísahal, že přijme Matyldu jako příští vládkyni Anglie, tedy nikoli jako pouhou královu manželku, ale jako skutečnou panovnici. Baroni přísahali, a Jindřich je nechal celou přísahu složit ještě jednou, aby si byl opravdu jistý, takže se zavázali, že až král zemře, dosadí na trůn jeho dceru.
Jindřich zemřel v prosinci roku 1135. Matylda byla zrovna v Anjou, v oblasti dnešní Francie, a čekala své třetí dítě. Její bratranec Štěpán z Blois, jeden z baronů, kteří jí dvakrát přísahali věrnost, naskočil na loď, doplul do Anglie a nechal se korunovat králem dřív, než Matylda vůbec stačila opustit Francii. Každý jediný z baronů, kteří kdysi přísahali, buď Štěpána podpořil, nebo mlčky přihlížel, a dokonce i arcibiskup z Canterbury, který přísahu osobně přijímal, souhlasil s tím, že Štěpána korunuje.
Devatenáct let války zvané Anarchie
Matylda se s tím odmítla smířit, a tak následujících devatenáct let zmítala Anglií občanská válka, které se později začalo říkat Anarchie, a Matylda se svými stoupenci bojovala proti Štěpánovi a jeho lidem po celé zemi. Hrady měnily majitele, města hořela a dobové kroniky popisují tuhle dobu jako čas, kdy podle nich „Kristus a jeho svatí spali“. Podle většiny dnešních hodnocení šlo o nejhorší období zmatku ve středověké anglické historii, a přitom ho způsobili právě baroni, kteří odmítli přijmout ženu, jíž všichni přísahali sloužit.
Matylda přistála v Anglii v roce 1139 s malým vojskem a jejím vojenským velitelem se stal její nevlastní bratr Robert z Gloucesteru, takže si postupně vybojovávala cestu zemí. V únoru roku 1141 Štěpána osobně porazila v bitvě u Lincolnu, on padl do zajetí a na několik měsíců pak Matylda Anglii skutečně vládla. Byla prohlášena za Domina Anglorum, tedy Paní Angličanů, což bylo tomu nejbližší, čeho mohla dosáhnout, a v červnu 1141 vstoupila do Londýna, aby se připravila na korunovaci. Jenže Londýňané se vzbouřili, odmítli ji a ona musela z města utéct dřív, než ji stačili korunovat.
Portrét císařovny Matyldy z patnáctého století
Žena, která odmítla prohrát
Korunu toho roku nedostala, nedostala ji vlastně žádný rok, ale ani nepřestala bojovat, a právě z téhle situace vzešel onen útěk z Oxfordu na sklonku roku 1142. Mohla se vzdát, mohla to všechno ukončit ve chvíli, kdy jim došlo jídlo, jenže místo toho si vzala bílý plášť, spustila se po laně z hradby, přešla pěšky přes zamrzlou řeku a ušla dlouhou cestu sněhem přes bratrancovo území až do bezpečí. Nikdo ji nespatřil a do rána už byla v pevnosti svých spojenců ve Wallingfordu.
Válka se pak vlekla ještě dalších jedenáct let, žádná ze stran nedokázala zvítězit a obě byly vyčerpané, až v roce 1153 Matylda a její syn Jindřich přistáli v Anglii s čerstvým vojskem. Štěpánův vlastní syn a dědic Eustace náhle zemřel, samotnému Štěpánovi bylo osmapadesát let a ztratil sílu dál bojovat, takže byla podepsána smlouva z Wallingfordu, podle které měl Štěpán zůstat králem do konce života, ale nastoupit po něm měl Matyldin syn Jindřich. Když Štěpán o rok později, v roce 1154, zemřel, stal se z Jindřicha král Jindřich II. anglický.
Matylda sama na anglickém trůně nikdy neseděla, ale její syn ano, a každý anglický panovník od té doby pochází z její krve, včetně dnešní britské královské rodiny, protože právě ona založila dynastii Plantagenetů. Zbytek života strávila v Normandii jako matka a nejbližší rádkyně Jindřicha II. a zemřela v roce 1167 ve věku pětašedesáti let, pohřbena byla v opatství Bec v Normandii. Její syn nechal na její náhrobek vytesat větu, která ve volném překladu zní „velká rodem, větší sňatkem, největší svými potomky“, a přitom v ní nepadlo jediné slovo o tom, že byla právoplatnou vládkyní Anglie, kterou odmítla celá vrstva mužů, jež jí dvakrát přísahala sloužit. I ve smrti ji tedy hodnotili podle mužů kolem ní, jako dceru, manželku a matku, jako by nezáleželo na koruně, na velení vojskům a na odvaze, se kterou bojovala.
