Článek
Řeknu vám to hned na rovinu. Muži bordel vidí. Jo, slyšíte správně. Žádná kouzelná slepota na špinavé ponožky neexistuje. Vědci to totiž testovali. Ukazovali lidem stejné pokoje a oba obě pohlaví viděli nepořádek stejně. Takže žádné výmluvy. Jenže ouha. To, co vidíme, ještě neznamená, že se tím cítíme povinni něco dělat.
A tady začíná ten věčný spor o to, čí je to práce. Ženy totiž nejenže uklízí víc, ale hlavně se cítí za domácí pořádek osobně odpovědné. Podle průzkumů tráví Češky úklidem a vařením v průměru hodinu a dvacet minut denně. Muži? Zhruba deset minut. To není vtip, to je realita.
Čistota jako ženská vizitka
Proč to tak je? Společnost ženy odjakživa učí, že čistá domácnost rovná se slušná žena. Nedostatečně uklizený byt se přisuzuje ženské lenosti, neschopnosti, dokonce špatné mateřské roli. Muž? Ten má v očích okolí pořád jiné způsoby, jak si vybojovat respekt. Třeba výplatou nebo postavením. Ale žena? Ta se pořád hodnotí i podle toho, jestli má prach na poličce.
Zní to jako středověk, ale čísla mluví jasně. Podle výzkumů se 63 % žen v Česku cítí hlavně odpovědné za úklid. U mužů jen 17 %. A teď to nejzajímavější. Vědci ukázali dvěma skupinám lidí úplně stejný pokoj. V jednom případě jim řekli, že patří Johnovi, a ve druhém, že patří Jennifer. A výsledek? Ten samý pokoj lidé u Jennifer hodnotili jako méně uklizený a špinavější. To je jasný dvojí metr.
Není divu, že ženy mívají z úklidu smíšené pocity. Ano, čistota je fajn, ale ten důvod, proč uklízíme, je často temnější. Nejde o lásku k vůni saponátu. Jde o strach ze soudu ostatních. Co když přijde návštěva a uvidí drobky na stole? Hrůza. Muži si tohle většinou nepřipouští. Mají v tomhle luxus nebýt souzeni tak přísně.
Úklid, hádky a spravedlnost
Nerovnováha v úklidu je častým zdrojem hádek a domácí atmosféru dokáže pořádně zkazit. Až 45 % Čechů přiznává, že se doma hádají kvůli nepořádku a často jde o opakující se téma, které se vrací pořád dokola. Je to vlastně docela ironické, protože místo aby se vyřešil samotný nepořádek, zmizí z bytu klid a pohoda a vztah dostane další trhlinu.
Jenže ono nejde jen o hadr a kýbl. Jde o psychiku. Nepořádek vyvolává stres, úzkost, pocit, že nestíháme. A když společnost hází zodpovědnost hlavně na ženy, není divu, že jsou vyčerpanější a často i naštvané. Protože úklid není jen o prachu, je o spravedlnosti.
Možná by stálo za to, aby si muži vzali na chvíli mop a zamysleli se, jaké to je. A ženy? Ty by si zas zasloužily, aby jejich hodnota nebyla měřená podle toho, jestli se dá jíst z podlahy. Protože kdo opravdu chce, aby jeho životní motto bylo Uklízím, tedy jsem?
