Žena bez vědeckého vzdělání napsala jako první feministickou kritiku Darwina

Antoinette Brown se narodila v roce 1825 v Henriettě ve státě New York do farmářské rodiny s mnoha dětmi. Už jako malá holka překvapila rodiče tím, že se při večerní pobožnosti sama od sebe nahlas pomodlila, a místní kongregační církev ji pak přijala za plnou členku dřív, než jí bylo devět let.

Vystudovala Oberlin College v Ohiu, jednu z mála škol, kam tehdy směly chodit i ženy. Když ale chtěla pokračovat v teologii, vedení školy i rodina byli proti. Nakonec ji ke studiu pustili s podmínkou, že nedostane titul ani povolení kázat. Protože ženy na škole nesměly veřejně vystupovat, založila tajný dívčí debatní kroužek, kde se řečnit učila potají.

Po škole jezdila po východě Spojených států a přednášela o právech žen a o zrušení otroctví. V roce 1850 promluvila na prvním celostátním sjezdu za práva žen ve Worcesteru ve státě Massachusetts. V září 1853 ji vysvětila kongregační církev v South Butleru a Antoinette Brown se tak ve věku 28 let stala první vysvěcenou kazatelkou v zemi. Po roce z místa odešla, protože začala pochybovat o části církevního učení, a později přešla k unitářům.

Darwin napsal, že muži ženy převyšují rozumem

V roce 1856 se vdala za Samuela Blackwella, bratra Elizabeth Blackwell, první ženy s lékařským diplomem v USA. Jeho druhý bratr Henry si vzal Lucy Stone, nejbližší přítelkyni Antoinette ze studií. Manželům se narodilo sedm dětí a pět dcer se dožilo dospělosti, přičemž dvě z nich se staly lékařkami a jedna kazatelkou.

Kvůli dětem na čas skoro přestala veřejně vystupovat, ale četla a psala dál. Hodně ji zajímala nová teorie evoluce, kterou Darwin představil v roce 1859 v knize O vzniku druhů, a snažila se ji smířit se svou vírou.

V roce 1871 pak Darwin vydal knihu O původu člověka. Napsal v ní, že evoluce udělala muže ženám nadřazenými, hlavně v rozumu a tvořivosti. Jako důkaz uvedl, že kdyby se sestavily dva seznamy nejvýznamnějších mužů a žen v poezii, malířství, hudbě, vědě nebo filozofii, nedaly by se vůbec srovnat. Filozof Herbert Spencer šel ještě dál a tvrdil, že pro dobro lidstva by se ženy měly věnovat hlavně rození dětí.

Pro Blackwell, která celý život bojovala za rovnost žen, byly takové závěry nepřijatelné. Sama dobře věděla, jak to vypadá, když žena chce studovat a nesmí, protože jí škola kdysi odmítla dát titul jen proto, že je žena.

Odpověď napsaná z Darwinových vlastních dat

Na odpovědi pracovala čtyři roky a v roce 1875 vydala soubor esejů Pohlaví v celé přírodě (v originále The Sexes Throughout Nature). Hned na začátku otevřeně přiznala, že nemá vědecké vzdělání. Zároveň ale napsala, že k tématu má jednu výhodu, kterou žádný z velkých vědců nemá, protože se na něj může dívat očima ženy. Muži podle ní hleděli na přírodu jen ze svého pohledu, a tak do ní nevědomky promítali i své předsudky.

Protože neměla vlastní výzkum, opřela se o Darwinovy vlastní údaje. Sestavila tabulky, ve kterých porovnávala samce a samice u rostlin, hmyzu, ryb, vodních savců, ptáků, býložravců, šelem a lidí. U lvů třeba připustila, že samec je větší a silnější, ale samice má podle ní složitější tělo i úkoly, protože rodí a krmí mláďata. Došla k závěru, že každé pohlaví má jiné přednosti a ve výsledku jsou si obě rovnocenná.

Kniha vzbudila různé reakce, protože některé recenze ji chválily, zatímco časopis Měsíčník populární vědy (v originále Popular Science Monthly) namítal, že její tvrzení nejde vědecky dokázat. Dnešní historici připouštějí, že její závěry byly spíš filozofické než vědecké. Připomínají ale také, že ani Darwin tehdy nestál na pevné půdě, protože dědičnost ještě nikdo pořádně nechápal a on sám se mylně domníval, že potomci dědí vlastnosti hlavně po rodiči stejného pohlaví.

Darwin na knihu veřejně nereagoval a žádná jeho odpověď se nedochovala. Do dějin ale kniha vešla jako první vydaná feministická kritika jeho teorie.

Volila poprvé v 95 letech

Na konci 70. let se manželovi přestalo finančně dařit a Blackwell znovu začala jezdit s přednáškami po celé zemi. Přijali ji do Americké asociace pro pokrok vědy, kde přednesla několik prací. Oberlin College, která jí kdysi odmítla dát titul, jí v roce 1878 udělila čestný magisterský titul a v roce 1908 čestný doktorát z teologie. V Elizabeth ve státě New Jersey vedla v letech 1908 až 1915 unitářský sbor, poslední kázání měla v devadesáti a poslední knihu vydala ve 93 letech.

Na volební právo čekala celý život. Když v roce 1920 začal platit 19. dodatek ústavy, byla jedinou účastnicí sjezdu z roku 1850, která se toho dožila. Dne 2. listopadu 1920 jela k volbám s rozkládací stoličkou v autě, protože počítala s dlouhou frontou. Lidé ve volební místnosti ji ale hned pustili dopředu a kvůli špatnému zraku jí s lístkem pomáhal volební úředník. Zemřela o rok později, 5. listopadu 1921, ve věku 96 let.

Od roku 1975 nese její jméno ocenění, které Spojená církev Kristova uděluje výrazným duchovním ženám. Kniha Pohlaví v celé přírodě je naskenovaná z fondu Cornellovy univerzity a dá se zdarma stáhnout z Internet Archive. V květnu 2025, kdy uplynulo 200 let od jejího narození, si ji připomněla i americká Sněmovna reprezentantů.