Článek
Podívala jsem se na data, která ukazují, jak dnes žije generace Z, lidé narození zhruba mezi roky 1997 a 2012. Vyrůstají ve světě sociálních sítí, klimatických krizí a neustálého tlaku na výkon. Statistiky ale ukazují, že jejich každodenní realita se dramaticky mění podle toho, kde bydlí. Zatímco město nabízí příležitosti, venkov přináší víc bezpečí. Ale taky omezení.
Vzdělání není o schopnostech
Rozdíl mezi městem a venkovem začíná už na základní škole. V regionech s horší dopravní dostupností a nedostatkem kvalitních škol klesá šance, že se dítě dostane na gymnázium nebo později na vysokou. Podle PAQ Research má dítě z venkova až o 40 % nižší šanci dostat se na školu, která odpovídá jeho schopnostem.
Město přináší větší výběr, více kroužků, více jazyků, více ambicí. Naopak na venkově rozhoduje i to, jestli do školy jede autobus, jestli mají doma internet a jestli je ve třídě víc než jeden učitel na předmět.
Duševní zdraví
Generace Z vykazuje historicky nejvyšší míru úzkostí, depresí a pocitů izolace. Důvodem nejsou jen sociální sítě, ale také tlak na výkon, srovnávání a nedostatek podpory. Ve městech je více dostupných psychologů, terapeutických skupin a krizových center. Jenže i tam jsou čekací lhůty dlouhé měsíce.
Na venkově často není vůbec nikdo. Dospívající a mladí dospělí pak své potíže řeší sami, nebo vůbec. Podle výzkumů 1 ze 4 středoškoláků v Česku zvažoval v posledních dvou letech sebepoškození. Nejvíc ohrožení jsou ti, kteří zůstávají v izolaci bez pomoci.
Velké sny o vlastním bydlení
Mladí lidé z vesnice mají často jinou startovní čáru než jejich vrstevníci ve městě. Podle výzkumu STEM se 60 % studentů z venkova chce přestěhovat do města, protože v místě bydliště nevidí pracovní budoucnost. Město je láká na lepší platy, větší anonymitu a víc možností. Ale pak narazí, protože bydlení je nedostupné, práce nejistá a život drahý.
Generace Z často zůstává déle u rodičů. Ve městech kvůli cenám, na venkově kvůli absenci samostatného bydlení. V obou případech to prodlužuje závislost a snižuje pocit, že mají kontrolu nad svým životem.
Vztahy, identita a tlak okolí
Zatímco město podporuje větší otevřenost, diverzitu a tolerantní prostředí, venkov často zůstává konzervativní. Pro mladé lidi s odlišnou orientací, identitou nebo jen jiným názorem to může znamenat napětí, nepochopení nebo rovnou šikanu.
Ve městě se častěji hledá prostor pro sebe. Na venkově se častěji hledí, co řeknou ostatní. Obě prostředí přinášejí tlak, jen v jiné formě. A právě ten rozhoduje o tom, jestli se člověk cítí svobodně, nebo pod dohledem.
Startovní čára není pro všechny stejná
Mladí lidé nejsou líní ani ztracení. Jen vyrůstají v době, která na ně klade jiný typ tlaku, než znaly předchozí generace. Tlak na výkon, tlak na originalitu, tlak na zodpovědnost, a přitom minimum jistot. Město jim dává šance, ale vyžaduje tempo. Venkov nabízí větší klid, ale často i méně prostoru být sám sebou.
Statistiky ukazují, že místo, kde mladí lidé vyrůstají a začínají dospělý život, významně ovlivňuje jejich vzdělání, přístup k psychické pomoci, možnost bydlet samostatně i to, jestli se cítí být v životě slyšeni a respektováni. A právě pocit, že někam patříme a máme šanci růst, je pro tuhle generaci často důležitější než stabilní práce nebo tradiční představy o správném životě.
Jestli je něco, co tahle generace potřebuje, pak je to podpora bez nálepek a dostupné prostředí, kde se nemusí omlouvat za to, kdo jsou. Ať už bydlí kousek od lesa, nebo v v paneláku.
