Článek
Ráno jsem si chtěl jen v klidu udělat kafe, ale bohužel jsem okamžitě narazil na normativní dominanci hrnku, který si zcela samozřejmě nárokoval pozici na levé straně kuchyňské linky. Typická majoritní perspektiva nádobí. Lžička se samozřejmě tvářila neutrálně, ale všichni víme, že šlo o tichou podporu levicové kulturní hegemonie.
Do toho přišel toustovač se svými autoritářskými tendencemi: buď chleba zasuneš, nebo nebude snídaně. Čistý pravicový populismus v kuchyňské úpravě — slibuje křupavý výsledek pro obyčejné lidi, ale ve skutečnosti jen prohlubuje strukturální nerovnost mezi opečenou a neopečenou stranou toastu.
Lednice mezitím mlčela. Typická klimatická nečinnost v době enviromentálního žalu. Celou noc běží, vyrábí chlad, ale otázku uhlíkové závislosti odmítá řešit. Když jsem ji otevřel, našel jsem tam jogurt po záruce, který se očividně stal součástí radikalizačního ekosystému. Byl silně polarizovaný, možná už i progresivisticky extremistický.
Máslo se ukázalo jako jasný příklad privilegia. Leží si nahoře v přihrádce, zatímco okurky dole trpí sociálním vyloučením. A nikdo to neřeší, protože v naší domácnosti dlouhodobě funguje institucionální rasismus vůči zelenině. Mrkev by mohla vyprávět, ale byla umlčena korporátním vlivem supermarketového obalu.
Nejhorší ale byla kočka. Ta naprosto bez skrupulí zneužívala identitární politiku: „Já jsem kočka - ta, to ono - takže mám právo sedět na stole.“ Když jsem ji sundal, obvinila mě z toxické maskulinity, patriarchátu a nedostatečné citlivosti vůči marginalizovaným skupinám, konkrétně vůči chlupatým predátorům s miskou u topení.
Pak jsem si zapnul zprávy, což byla chyba. Během tří minut jsem dostal balíček obsahující populismus, postpravdu, informační manipulaci, hybridní hrozby, dezinformační aktéry a lehce prošlou porci neoliberalismu. Moderátor se tvářil objektivně, ale jeho obočí jasně naznačovalo demokratický deficit.
V práci to nebylo lepší. Šéf oznámil „menší reorganizaci“, což v překladu znamená oligarchizace, hegemonie a nové Excelové tabulky vylepšené umělou inteligencí . Kolega z účtárny u toho pronesl něco o „starých dobrých časech“, čímž plynule přešel do reakcionářství a lehkého kulturního konzervatismu. Naštěstí jen do oběda.
Celý den jsem tak statečně čelil polarizaci společnosti, genderovým stereotypům, systémové diskriminaci a jedné opravdu agresivní tiskárně, která podle mě vykazovala znaky iliberální demokracie — formálně se tváří, že tiskne pro všechny, ale fakticky rozhoduje sama, co komu vydá.
A závěr? Nejspíš žijeme ve složité době, kdy i obyčejná snídaně může odhalit extremismus, radikalizaci, patriarchát, korporátní vliv i hluboký problém majoritní perspektivy. Nebo jsem si jen dal moc silné kafe.
