Článek
Nikdo není dokonalý. A každý dělá chyby. Každý někdy selhal. Život je prostě takový. Dává nám do naší cesty překážky a výzvy. I když bychom si je kolikrát nepřáli. Věřím tomu, že všichni se snažíme tyto překážky překonat nejlépe jak dovedeme.
A jaké bývají výsledky?
Bývají různé. Někomu se to daří lépe a někomu hůře. Ale neexistuje člověk, který by zvládnul udělat dobře vše. Je to mýtus, a naší nejhorší chybou je to, že tomu často věříme.
Těm, co to jde dobře, se snažíme přiblížit. Jsou to mnohdy naše vzory. Říkáme si, že když to jde jim, musí to jít přece i nám. Nemusí! I u našich idolů nevidíme celý obraz. Nikdo se rád neprezentuje svými selháními. Ale zcela jistě je zažívají. Možná jsou na své cestě mnohem déle než my, a kdybychom viděli jejich začátky, zhrozili bychom se. Už by ten obraz nebyl tak blyštivý. Takže pravda je možná někde jinde. Třeba to, že se na sebe díváme příliš kriticky. Jsme na sebe neúměrně přísní. A možná to trvá už dlouho.
Je to tak v pořádku? Co nám takový postoj vlastně přináší?
Přináší nám nespokojenost a frustraci. A žít v tom je peklo. Je to sebemrskačství, ke kterému není důvod. A má to vliv nejenom na nás, ale i na naše okolí. Protože někdy stejný postoj vyžadujeme po našich partnerech a dětech. A těm se ta přehnaná snaha po dokonalosti samozřejmě nelíbí. To pak vznikají konflikty.
A jaké je řešení?
Prostě hodit to za hlavu. Minulost nezměníme. Ze svých chyb se však můžeme poučit, a příště to udělat lépe. Proto nenazývejme chyby chybami, ale zkušenostmi. Jsou to prostě lekce abychom se k té „dokonalosti“ přiblížili i svědomím, že ji nikdy nedosáhneme.
Rozhodněte se tak vědomě. Změňte postoj sami k sobě. Protože i s těmi všemi nedokonalostmi jste určitě skvělí lidé. Skvělí rodiče, skvělé matky, skvělí otcové s skvělí odborníci v tom co děláte. A skvělí jste díky svým chybám.
Dokonalost prostě neexistuje a rozhodnutí osvobozuje.
