Článek
Její matka je Slovenka, otec Kanaďan. Co je důležité, po matce je Židovka, její devadesátiletá babička patří mezi přeživší holocaustu, držena byla jako dítě s největší pravděpodobností v Terezíně. Miriam si sotva dokázala představit, že osmdesát let po skončení druhé světové války by mohla být vyhozena z vozu taxi jenom proto, že je Židovka. Přesně to se jí stalo. Nešlo ale o klasické taxi, nýbrž o Uber – službu pro sdílené jízdy. To na podstatě věci nic nemění. Je tu ale ještě jeden rozdíl. Z auta ji nevyhodil žádný nacista. Vyhodila ji muslimka.
Letos posledního listopadu jí kamarádka objednala vozidlo společnosti Uber. Nastoupila v Torontu na Dundas Street a cestou si s jinou kamarádkou volaly přes platformu FaceTime (komunikační služba pro majitele iPhonů). Miriam líčila zážitky ze své nedávné návštěvy Izraele. V jednom okamžiku řidička na frekventované křižovatce náhle prudce zabrzdila a Miriam vyzvala, ať vystoupí. Ta nechápala. „Proč?“ ptala se. Dozvěděla se: „Není pro mě příjemné vás vézt.“ Miriam stále nerozuměla. „Proč ale?“ ptala se podruhé. Následoval přišel šok. Žena za volantem jí sdělila, že židovské pasažéry nevozí.
Blesk z čistého nebe. Odporná forma antisemitismu, které Židé čelili po nástupu zrůdy jménem Hitler.
Miriam vystoupila, objednala si jiné vozidlo Uberu a pokračovala v cestě. Co se jí ale muselo v té chvíli honit hlavou, není těžké si představit. Incident hned nahlásila a totéž udělala kamarádka, která jízdu objednala. Za čtyři dny jí zavolal zástupce společnosti a téhož dne obdržela omluvný e-mail. V něm bylo uvedeno, že „s řidičkou budou situaci řešit, aby se něco podobného neopakovalo“. A sdělili, že jí vrátí jízdné.
Reakce Uberu byla pro Miriam další studenou sprchou. „Tak vážný incident zahrnující (rasovou) nenávist by měl vyvolat okamžitou odezvu během 24 hodin,“ je přesvědčena dodává: „Chci zdůraznit, že to, co se stalo, není jen o nepříjemné cestě domů nebo o vrácení jízdného. To, co jsem zažila, byl otevřený projev antisemitismu – a říkám to proto, že takovým jevům je zapotřebí otevřeně čelit.“ Miriam se svěřila s tím, co ji nejvíc znepokojuje. Že Uber odmítá potvrdit, zda u nich tato řidička stále jezdí – s odvoláním na právo na její soukromí. Trvá na tom, že každá zodpovědná firma by se s řidičem, který někoho odmítne odvézt jenom proto, že je Žid, okamžitě rozloučila.
Miriam vzpomíná, že 90letá babička jí vyprávěla hrůzostrašné příběhy o tom, co se kdysi dělo, dokonce ještě rok nebo dva před vypuknutím války. „Takové momenty (jako ten, který sama zažila) mi připomínají přesně to, o čem mluvila, a proto se ozývám. Když to necháme být, bude se historie opakovat?“ říká a ptá se: „To je moje největší otázka: Kam směřujeme?“ Její právník Howard Lewitt je si jist, že mor nenávisti vůči Židům musí zastavit odvážní lidé, jako je Miriam, kteří se mu dokážou energicky postavit. Sám požaduje, aby Uber s onou řidičkou ukončil spolupráci a zajistil, že všichni jeho řidiči budou dodržovat zásadu rovného zacházení. A uvádí nedobrou kanadskou realitu: „Bohužel s tím, jak dovolujeme demonstracím ovládnout naše ulice, přičemž často se zaměřením na židovské čtvrti, tím, že demonstrace obsahují trestné projevy nenávisti a terorizování židovské komunity, dochází k normalizaci antisemitismu. Lidé, jako tato řidička, pak mohou věřit, že takové chování jim bez následků projde.“
V tom je podstata věci. Jednostranné antiizraelské kampaně – nikoli legitimní kritika Izraele, ale nenávistné štvaní – zákonitě vedou k neomluvitelným projevům hnusného, odporného, patologického a zlovolného antisemitismu. Miriam říká, že jí její zkušenost připomněla příběhy, které vyprávěla babička z době ještě před válkou. Na mysli má lidi, kteří mlčeli a přehlíželi drobné projevy nenávisti, dokud se z nich nestalo něco mnohem nebezpečnějšího. Varování víc než aktuální. S tím, že dnes je v naší moci tento trend zastavit. Stačí dobrá vůle.
●
