Článek
Co spáchali? Veřejně zastávali biblické učení týkající se homosexuální intimity a manželství. Jejich kauza nemá jen náboženskou dimenzi, ale také politickou. Jde v ní o svobodu slova. Verdikt byl vynesen až nyní, ve čtvrtek 28. března 2026. Jak zněl? O tom níže, nejprve si připomeňme hlavní body jejich případu.
Všechno začalo v roce 2004, kdy Räsänenová, věřící luteránka, napsala brožuru „Jako muže a ženu je stvořil“, v níž objasňovala biblický pohled na manželství (pouze vztah muže a ženy) a homosexuální intimitu (ohavnost a hřích). Brožuru vydal Pohjola jako biskup Finské evangelické luterské misijní diecéze v nadaci Finnish Luther Foundation. Původně byla určena pro vnitřní potřebu církve, později se ale dostala na internet, což bylo hodnoceno jako přitěžující okolnost. Zatímco v záležitosti brožury byli souzeni oba, další dvě obvinění se týkala pouze Räsänenové.
V červnu 2019 zveřejnila na tehdejším Twitteru příspěvek, v němž dotazem reagovala na skutečnost, že její (luterská) církev se stala oficiálním partnerem pochodu homosexuálních aktivistů „Helsinki Pride 2019“. Ptala se, jak může být učení církve založené na Bibli v souladu s tím, že hanba a hřích jsou stejnou církví považovány za věc hrdosti. K tweetu připojila snímek jednoho biblického oddílu, v němž se apoštol Pavel, závazná autorita pro všechny křesťany bez rozdílu vyznání, vymezil vůči homosexuálním praktikám jednoznačně kriticky. Ve stejném roce se také vyjádřila v souladu se svým přesvědčením v rozhlasové relaci Yle Puhe, jejíž téma znělo „Co by si Ježíš myslel o homosexuálech?“. Tento bod žaloby byl ale později prokuraturou stažen.
Než se případ dostal k Nejvyššímu soudu, zabývaly se jím dva soudy nižší instance. V lednu a únoru 2022 stanuli oba před stolicí prvního stupně, v srpnu a září 2023 následovala odvolací stání. V obou případech byl verdikt stejný: zproštění obžaloby, trestný čin nespáchali, oba jsou nevinní. S tím se ale obžaloba nesmířila a odvolala se k Nejvyššímu soudu. Rozsudek byl zveřejněn, jak uvedeno, 26. března a v rozporu s předchozími dvěma je z poloviny šokující. Pětičlenný senát jednomyslně rozhodl, že post na Twitteru z roku 2019 nenaplňuje znaky trestného činu podněcování, protože „svůj názor mimo jiné odůvodnila citací biblického textu“, a Räsänenovou zprostil viny. Naproti tomu v kauze brožury „Jako muže a ženu je stvořil“ rozhodl o vině obžalovaných. Tři soudci proti dvěma se přiklonili k názoru, že se jednalo o urážlivé šíření nenávisti proti skupině osob, uznal je vinnými a odsoudil. Naštěstí ne do žaláře, ale k finanční pokutě. Räsänenovou ve výši 1,800 tis. eur, Pohjola má zaplatit 1,1 tis. eur a Finnish Luther Foundation 5 tisíc eur. Současně nařizuje, že sporná vyjádření musí být „z veřejného prostoru odstraněna a zničena“. (Podobnost s inkvizicí čistě náhodná – LS.)
Nejvyšší soud v dosud známém zdůvodnění klade oběma za vinu, že „zpřístupnili veřejnosti a způsobili, aby jako veřejně dostupné zůstaly názory, které urážejí homosexuály jako skupinu na základě jejich sexuální orientace“. Současně ale konstatoval, že text, který tvořil základ pro odsouzení, neobsahoval podněcování k násilí ani srovnatelné výhrůžky podněcující k nenávisti. „Z hlediska povahy trestného činu se tedy nejedná o zvlášť závažné jednání“, což ovšem oba odsouzené sotva může uspokojit, neboť ve hře je něco podstatně závažnějšího: svoboda slova, klíčový pilíř demokratické společnosti.
Reakce
„Jsem šokována a hluboce zklamaná, že soud nedokázal uznat mé základní lidské právo na svobodu projevu,“ uvedla v prvním vyjádření Räsänenová.„Stojím za učením své křesťanské víry a budu i nadále hájit svoje právo i právo každého člověka sdílet své přesvědčení ve veřejném prostoru,“ ujistila a dodala, že zvažuje právní kroky vedoucí k odvolání k Evropskému soudu pro lidská práva. „Nejde pouze o moji svobodu projevu, ale o svobodu každého člověka ve Finsku. Příznivé rozhodnutí by mohlo přispět k tomu, aby další nevinní lidé nemuseli procházet podobným utrpením jen proto, že sdílejí své přesvědčení,“ vysvětlila. Paul Coleman, výkonný ředitel advokační aliance ADF International, která poskytuje Räsänenové právní podporu, potvrzuje, že svoboda projevu je základním kamenem demokracie. „Je správné, že soud Päivi Räsänenovouzprostil viny za její tweet z roku 2019 s biblickým veršem. Odsouzení za církevní brožuru vydanou před desítkami let, dokonce ještě před přijetím zákona, podle něhož byla odsouzena, je však pobuřujícím příkladem státní cenzury. Toto rozhodnutí bude mít silně odrazující účinek na právo každého svobodně se vyjadřovat,“ říká. Přidala se i prezidentka a hlavní právní zástupkyně aliance Kristen Waggonerová: „Toto rozhodnutí je varovnou připomínkou, že žádná demokracie není imunní vůči erozi základních svobod. Trestání pokojného projevu, zvláště pokud vychází z hlubokého náboženského přesvědčení, podkopává samotné základy svobodné společnosti.“
Slovo autora blogu. Mají křesťané právo hájit nenásilně (to zdůrazňuji) ve veřejném prostoru své přesvědčení, i když je v rozporu s oficiální ideologií, dnes tedy s progresivismem? Mohou se dovolávat svobody víry a svědomí garantované ústavou, nebo se trpně podřídit a mlčet? Spolu s Päivi Räsänenovou se domnívám, že platí to první. Ona sama argumentuje v tomto dilematu zkušeností apoštola Pavla, která je zapsaná ve 22. kapitole knihy Skutky apoštolské. Když došlo v Jeruzalémě ke srocení nepřátel křesťanů (Židů) kvůli tomu, co Pavel hlásal, zasáhli vojáci z místní posádky, Pavla zadrželi a odvedli do pevnosti. Velitel jim povolil ho zbičovat. Pavel se ale obrátil na službu konajícího důstojníka s otázkou, zda je dovoleno bez soudu zbičovat římského občana. To zapůsobilo. Důstojník uvědomil velitele a vzápětí se situace změnila: k bičování nedošlo. K tomu Räsänenová podotýká, že Pavel se bránil poukazem na svá práva, neboť byl římským občanem. Což znamená, že „i my máme právo dovolávat se svobody víry a svědomí, kterou zaručuje ústava naší vlastní země.“ Toto zjištění považuji za naprosto zásadní. Jsem si jist, že Päivi Räsänenová musí ve svém boji pokračovat. Vážím si každého, kdo ji jakkoli podporují. Progresivistická ideologie je mocný nepřítel, ale lidská svoboda je mocnější.
●
