Článek
To už tady bylo
Jako člověk, který sloužil 2 roky v Československé lidové armádě, jsem se upřímně vyděsil. Bylo to jedno z nejpokrytečtějších prostředí, se kterým jsem se setkal. Až na naprosté výjimky, tam nikdo nedělal svoji práci tak, aby ji udělal co nejlépe, ale tak aby na ni vynaložil co nejméně námahy. Podle toho to tam také vypadalo. Technika, určená jako bojové rezervy nefungovala prakticky žádná. Využívala se jako zdroj pro náhradní díly těch několika málo vozidel nebo obecně zařízení, která sloužila k tomu, aby kasárna fungovala alespoň základním způsobem. S jejím nasazením v reálném boji se nikdo nezabýval.
Co jsem také zažil?
Na poddůstojnické škole jsme sice nenatírali trávu na zeleno, ale kabely na černo ano. Bylo nám to vysvětleno tak, že je to jednodušší, než je umýt. Jak dlouho barva na omítce vydržela, nevím, ale kontrola dopadla dobře a všichni byli spokojeni.
Na útvaru byl jednou v zimě vyhlášen bojový poplach s výjezdem. Jediné auto, které nastartovalo byl fekál a ten pak roztahoval všechna ostatní vozidla. Na polní stanoviště jsme místo za hodinu dorazili za 5 hodin, ale dorazili.
Byl vyhlášený signál Regata. Odpovědný důstojník nevěděl, co to znamená, tak vyhlásil ve 4 hodiny ráno bojový poplach. Tento signál se týkal prověření polního spojení. K tomu došlo, akorát místo jednoho člověka bylo vzbuzeno 600 lidí.
Na cvičení nám s vážnou tváří řekl náčelník štábu: „V autoparku je polní ústředna, tam si vše vyzkoušejte.“ Když jsme tam došli, tak jsme zjistili, že polní ústředna minimálně 5 let už nefunguje. Bylo nám řečeno: „Někde se zašijte, ať vás hlavně nikdo nenajde.“
Ještě je třeba zde zmínit, jak vypadaly střelby? Střelby ostrými náboji se konaly jednou za čtvrt roku. Hlavním zaměřením velitelů bylo, aby žádný voják neměl šanci použít zbraň proti někomu jinému zejména proti nim. Všichni to přežili, tak střelby byly úspěšné. Co si z toho odnesli vojáci bylo jedno.
Vojáci z povolání
To byla zvláštní sorta lidí. Dala by se rozdělit na 4 skupiny:
1) Lidé, kteří zjistili, že za málo práce mohou být velmi dobře placeni. Těch byla naprostá většina.
2) Lidé, kteří během základní služby zničili drahou techniku nebo udělali jinou škodu a měli na výběr, buď ji zaplatit nebo to podepsat.
3) Sem bych zařadili lidi, kteří ve vojenském prostředí prožili celý život, táta byl voják, děda byl voják, a tak logicky skončili také jako vojáci.
4) Lidé, kteří byli na vojně z přesvědčení a snažili se, aby útvary fungovaly co nejlépe. Těch bylo strašně málo.
Napadení vojenského útvaru
To by byla jedna velká fraška. Možná by se stihlo vydat vojákům zbraně, ale určitě by se nestihlo jim vydat munici, pokud by na útvaru vůbec nějaká byla. Než by sehnali osobu, která to může schválit, byla by už kasárna dávno obsazená.
Možná vás během čtení napadlo, že tento stav byl díky režimu, který v tu doby vládnul. Nikoliv, jako důkaz může posloužit Izraelská armáda, kde Hamás na začátku konfliktu obsadil kasárna prakticky bez odporu. Došlo k tomu proto, že Izrael už nějakou dobu nebyla v otevřeném válečném konfliktu a logicky to tam vypadalo podobně jako v kasárnách u nás před rokem 1989. Problém je v tom, že pokud lidé dělají něco, k čemu je někdo donutí a nechápou smysl toho, co dělají, tak to také podle toho vypadá.
Co má smysl
Absolutně netvrdím, že armáda jako taková je k ničemu, pouze zde popisuji důvody, že v době, kdy nejsme se žádnou zemí ve válečném konfliktu, nemá smysl tam držet lidi, kteří tam být nechtějí.
Smysl má profesionální armáda, která byla nasazována v mezinárodních misích, všude, kde je to možné, z jednoho prostého důvodu, aby se naučila válečné řemeslo. Jinde se to nenaučí.
Nelze ale přehlížet fakt, že některé současné zbraňové systémy jsou natolik sofistikované, že za pár dní se je nikdo ovládat nenaučí. Zde má smysl pouze nějaký odborný kurz typu autoškola. Nic víc, nic míň.
Pane Řehko neverbujte si dostatečné množství profesionálních vojáků a zbytek společnosti neobtěžujte. Žijete si z našich daní více než dobře.
Zdroj: novinky.cz
