Článek
Jistě to znáte z dětství: něco jste chtěli a dospěláci vás trápili – na něco jsi zapomněl/a. Na co? Na kouzelné slovíčko. Aha… Ano, nakonec nás vycepovali a my zjistili, když to jejich „prosím“ řekneme, dostaneme (většinou), oč jsme žádali. Trochu jako cvičené opičky…
A stejně tak s tím školíme naše potomky.
To, že by si někdo toto slovo spletl s jiným, neslušným a začínajícím na k, je zřejmě pouze anekdota, kterou, pokud se skutečně odehrála, bych lokalizoval někam na drsné Ostravsko. Mamí, kup mi zmrzlinu. A co kouzelné slovíčko? Mami, kup mi, … zmrzlinu…
Je fakt, že slůvko prosím jistou váhu má a zpravidla funguje. Odpověď na něj je podle mě ještě mocnější. Děkuju většinou vyvolává pozitivní emoce i reakce, například úsměv. Ale je třeba povšimnout si oněch příslovcí. Prosím a děkuju zabírá zpravidla, většinou. Čili jejich kouzlo je poněkud omezené. Jsou však slova, která fungují stoprocentně. Zdánlivě nevinná, mimo kontext takřka neutrální. Pokud se však použijí tak, jak jsou užívána nejčastěji, spolehlivě adresáta osloví. Přesněji řečeno naštvou. A to bývá záměrem mluvčího. Má tedy takové slovo kouzelnou moc?
Zkuste si to sami. Posloucháš, co říkám? - Mohl bys mě laskavě poslouchat? Dojdeš nakoupit? - Došel bys laskavě nakoupit? Co tím mluvčí říká? Štveš mě, nechováš se tak, jak bys měl/a. Udělej to, co chci, jinak bude zle! Nic laskavého v těchto větách nenajdete, jen útok a skrytou výzvu ke konfrontaci. Slovo, jehož základem je láska, vás spolehlivě podráždí…
Dojdeš, prosím, nakoupit? - Nakoupíš? - Můžeš aspoň nakoupit?
Můžeš vyklidit myčku? Anebo - můžeš aspoň vyklidit myčku? Můžeš vyzvednout zásilku? Anebo - můžeš aspoň vyzvednout zásilku? Jediné slovo navíc toho říká spoustu, a nic pěkného: jsi k ničemu, nic neděláš, s ničím mi nepomáháš, jsi líný/á. Jako mávnutím kouzelného proutku svého partnera či partnerku spolehlivě namíchnete.
Řečeno slovy filmové klasiky: slyšíš ten rozdíl? A když se tato dvě kouzelná slovíčka spojí v jeden celek, účinek se násobí: Můžeš mi aspoň laskavě vysvětlit, proč… Pokud zazní z úst partnera či partnerky, je v tom vše, co nechceš slyšet: rozsudek, rezignace, zklamání: bože, s kým to žiju, takové líné neschopné budižkničemu, zkazil/a jsem si s ním život, tak mu/jí to dám alespoň hezky jedovatě najevo.
Většina mých textů vychází z autentických vzpomínek či zážitků. Prosím, nemyslete si, že ty poslední odstavce jsou z mého života. Nejsou! Moje žena se ke mně chová aspoň laskavě. Děkuji.
