Článek
Alkohol mi hodně dal – spoustu srandy, navázání přátelství, nějakou tu lásku (nebo aspoň pár pěkných chvil) … Pro mě to nebyla metla, ale spíš berlička. S ní jsem býval pohotovější, sebevědomější, snad i vtipný. Pravda, někdy i trestal, zvlášť zpočátku, když člověk neměl zkušenosti a přehnal to, ráno bývalo tak zle… Ale zle může být i z jídla. Vím, o čem mluvím – jednou jsme s kolegy snědli divočáka, byl asi nějaký už moc zamřelý… Byly to dva nejhorší dny mého života, přesouval jsem se mezi postelí a záchodem plazením. Takže z tohoto hlediska u mě alkohol vlastně není tak zlý, jen se to nesmí přehánět.
Mé dospívání a s ním spojené první zkušenosti s alkoholem přišly v druhé polovině sedmdesátek. Společnost byla tehdy vůči pití alkoholu u mladistvých celkem tolerantní. Svou první zkušenost s kořalkou mám spojenou s významným dnem: byli jsme na třídním výletu gymnázia na Karlštejně, večer se vykradli z kempu a šli do hospody. A ten večer se stal nesmrtelným Tonda Panenka se svým dloubákem. Sme majstri Európy!!! Panáky lítaly po celé hospodě a na nás, nesmělé adolescenty, se také dostalo.
A pak samozřejmě chmelové brigády… Sladkých opilých sedmnáct… Dodnes, když ucítím rum (příprava vánočního cukroví), vybaví se mi zároveň hořkost chmele.
„Vrchol“ jsem prožil ve dvou životních etapách (student, kulisák) v průběhu osmdesátek. Studentský život je už středověku znám jako veselý, i když musím říct, že většina (zejména děvčat – byla to pedagogická fakulta) ho s námi nesdílela. Leč vrána k vráně sedá a veselých kumpánů (i pár kumpánek) bylo vždycky dost. A protože studenti mívají hluboko do kapsy, pilo se leccos. Ano, jsem ten pamětník, co ví, že Malagelo nebyla jen písnička Ivana Hlase, i po čem se jmenuje kapela Báry Hrzánové (Condurango). Byla to „vína“. Obskurní nápoje, které se prodávaly v drogerii, stejně jak Šumbyl (Šumavské bylinné víno), se snad měly jako léčivo užívat po lžících. Říkejte to žíznivým studentům…
Hned přes ulici, pár metrů pod drogerií byla zelenina. Zatímco „zdravotní“ víno stálo 12 korun, tady bylo ještě levněji. Jablečné víno stálo osm korun, ta lepší – hořčák, rybízové, třešňové od deseti do dvanácti. To bylo vskutku za málo peněz hodně muziky. Nebylo to moc dobré, ale naše mladé žaludky to zvládly. A té legrace… Ostatně, jak to říkával jeden kolega z mokré čtvrti: to není žádný umění, pít, když ti to chutná…
Lidi od kultury prý chlastaj. Ne že ostatní by byli abstinenti, ale ti kumštýři, k nim to prostě patří. Já tento stereotyp musím potvrdit. I když jsem byl jen kulisák, u nás v divadle se po představení pívalo jednotně. A zájezdy? To bývaly jízdy… Vystřídal jsem řadu různých profesí - ani novináři, ani úředníci, ani učitelé tolik nelijí jako lidi od divadla. Leda by se od té doby něco změnilo, a na to bych si nevsadil.
Jak šel čas, člověk ubere plyn, uklidní se. Jde vlastně o pud sebezáchovy – dojde ti, že kdybys jel pořád naplno, brzo dojedeš. Není každý Keith Richards, kterému je přes osmdesát a s nadsázkou říká, že dny, kdy byl v dospělosti střízlivý, by možná spočítal na všech svých prstech. To jeho kumpán zjistil mnohem dřív, že lepší, než pít je běhat. V polovině osmdesátek se dal na jogging a od té doby už jistě (obrazně řečeno) několikrát oběhl zeměkouli. A jak mu to i ve čtyřiaosmdesáti pořád běhá! Ba ne, Mick Jagger, ten dal jistě alkoholu sbohem už dávno.
Tak jako zpěvák Stounů, každý z nás dřív či později dojde k metě, kdy už – nemůže, nechce, nesmí. Chodím s partou lidí různého věku (20 až 50+), většinu z nich znám už desítky let, jednou měsíčně na Hospodský kvíz. Krásná příležitost si pod záminkou vědomostní soutěže dát do volátka. Ještě před pár lety se při té příležitosti většina z nás pravidelně slušně zmazala…
Poslední kvíz, leden 2026. Je nás osm. Objednávka: džbán vody dvakrát, jaký máte čaj? Tak jednou černý, jednou zelený, birrell prosím, cool citronový, já nic, děkuju. Dvojku bílého. Sedím, koukám na ně, usrkávám víno a říkám si, no jo no, každý si to své jednou dopije.
Tak jsem si prošel životem až do penze, doprovázen veselou vodou. Trochu jsem čekal, kdy mi podrazí nohy, ale se mnou tahle metla nezametla.
A co tím chci říct? Vlastně nic, je to jen ohlédnutí za mládím a vínem. Tak na zdraví!
