Článek
Jsem důchodce nepatřící mezi onu většinu, ale musím se ozvat. Senioři jsou různorodá skupina lidí, kteří mají společný vyšší věk. Jsou mezi nimi lidé nevzdělaní, ale i takoví, kteří i dnes hravě strčí do kapsy různé mladé experty. Takoví, kteří kromě vzdělání mají i životní zkušenosti a umí je využít. Je to stejná entita různých lidí jako třeba lidé levorucí nebo zrzaví – i mezi těmi jsou hlupáci, lidé zahořklí, závistiví, ale také lidé moudří, laskaví, přemýšliví. Zbavíme někoho volebního práva, protože píše jinou rukou, uvažuje nebo vypadá jinak, než se nám líbí? A takový zrzavý levoruký dědek? Toho bychom mohli rovnou „odstřelit“…
Dobrá, většina seniorů uvažuje špatně. Pomiňme otázku, kdo má patent na rozum a ví, co je špatné a dobré. Zbavme je tedy hlasovacího práva. Nebyla by pak ale škoda hlasů těch, kteří uvažují správně?
Na manifestací na Letné v listopadu 1989 se sešlo osm set tisíc lidí. To tenkrát (mimo jiné) přispělo ke zhroucení totality a nastolení demokracie. Dost z nich dnes už bude v seniorském věku. Dejme tomu dvě třetiny… Byli tenkrát antisystémoví, nebo ti správní? Necháme jim volební právo, nebo se nejdřív přesvědčíme, jestli za ta desetiletí už nezhloupli?
Nelíbí se mi, že větší část mých vrstevníků podporuje hodnoty, s nimiž se nemůžu ztotožnit. Ale záměr zbavit část občanů jednoho ze základních lidských práv na základě argumentace, že už světu nerozumí a neměli by mluvit do budoucnosti, protože stejně brzy umřou, to popírá jeden ze základních principů demokracie: respekt k odlišnému názoru.
