Článek
Já s mým bratrem jsme důkazy toho, jak se za socialismu zlepšovalo zásobování potravinami. Brácha vyrůstal v padesátých letech a byl hubený (takový zůstal dodnes), já v šedesátých a byl jsem normální (to znamená dnes mírně obézní).
U nás se na nějakou zdravou výživu moc nehrálo. Moji rodiče, oba předválečná generace, si v dětství moc kulinářských zážitků neužili, spíš naopak, takže mamka dbala hlavně na to, aby jídlo bylo syté. Takže u nás se jedly sýry, salámy, vejce, maso… Potraviny ne v první řadě zdravé, ale výživné. Jasně, už tehdy mi říkali, že červená řepa je strašně zdravá, ale když jsme ji měli ve školní jídelně, nikdo to nejedl. A doma se tato superpotravina objevovala, jen když táta vařil borčš, který jsem tehdy také nejedl. Kompoty? „Jsou zdravé, je to ovoce, ale když to nechceš, nemusíš. Hlavně koukej dojíst to maso!“ Kysané zelí? Tomu jsem také přišel na chuť až v dospělosti. Ale co mě mamka naučila: základem každého pořádného jídla je cibule (mám kamaráda, který cibuli nesnáší a tvrdí, že ji nikdy nejedl - ať si to myslí dál, jeho matka i žena podle mě ví své…). A pak, zamiloval jsem si česnek.
Ale ano, mám jednu neblahou vzpomínku z dětství na superpotravinu. V jistém věku, už nevím přesně, kolik mi bylo, byl povinnou součástí každé snídaně rybí tuk. Byl to takový voskový papírový kelímek (podobný materiál, jako byly tehdy kelímky na pivo či limo), máma z něj vždycky nabrala lžičku a strčila mi ji do pusy se slovy „spolkni to, je to zdravý!“ Jo, zdravý to možná bylo, ale hnusný!
Teď, po více než půl století se u nás kuchyni leží stále připravené platíčko, obsahující průsvitné nažloutlé pilulky, kterými se moje žena láduje, prý aby byla duševně svěží. „To je rybí tuk, víš, co je tam omega kyselin?“ Nevím. Já to (zatím?) nejím, myslím, že jsem si udělal dostatečnou zásobu těch omeg už v dětství.
Nevím, jestli před padesáti lety existovala ovesná kaše. Nikdy jsem se s ní nesetkal, ale to neznamená, že ji někdo už tenkrát nejedl. Nedávno mi starší dcera prozradila, že je to prý také superpotravina, kterou jí matka nutila, a protože má chutě po mně, dodnes na to „ráda“ vzpomíná. Ale svým dětem ji podstrkuje, a ony ji, světe div se, baští. No zaplaťpánbu, že naši takové věci za plnohodnotnou stravu nepovažovali.
Dnes máme o všem víc informací. Každá moderní žena sleduje výživové trendy. My chlapi to moc neřešíme. Možná tušíme, že ty naše krkovičky, tlačenky a jitrničky apod. by se v hitparádách superpotravin krčily někde u dna. I když – velmi rád si přečtu článek o tom, že řádně prorostlý kus vepřového nejenže tělu dodá potřebné bílkoviny, ale že cholesterol je vlastně pro organismus taky potřebný.
Nicméně smršti informací všeho druhu se člověk na těch internetech nevyhne, a tak jsem se dozvěděl něco i o superpotravinách. Už ten název… Napovídá to, že je to něco víc než obyčejná potravina. Superman je hrdina s nadpřirozenými schopnostmi. Má snad červená řepa nadpřirozené schopnosti? Tedy kromě toho, že intenzivně zbarví cokoli, čeho se dotkne?
Nejvíc ze všeho super je prý borůvka. No, té se člověk jistě nepřejí. Pak je tam ona červená řepa – rád bych znal člověka, který by řekl „hele, mně ta řepa chutná“. Vždyť žádnou chuť nemá! Naštěstí pro mě je hned na třetí příčce živina pro mě nepostradatelná – česnek! Myslím, že jsem ho spořádal tolik co tři jiní lidé. V pelotonu se za touto silnou trojkou motají kromě již zmíněných ovesných vloček a rybího tuku takové lahůdky jako pohanka, šípek nebo kopřiva – a cibule!
Mamka občas dělala vývar z kostí. Z nich mi pak vyklepla na krajíček chleba morek. Trochu posolit… to byla mňamka. Až nedávno jsem si na jedné webové stránce pro ženy vyhledal, že vývar z kostí je přírodní iontový nápoj, a že morek obsahuje omega-3 mastné kyseliny, vitamíny K2 a A, dále železo, zinek a mangan, které podporují imunitu, zdraví kostí a protizánětlivé procesy v těle. Babičky to asi všechno věděly…
Dnes je ze superpotravin superbyznys. Vezmi něco, co je zdravé, dej před to slůvko super, podle potřeby to nadrť, nasuš, zamraz, nalož nebo smíchej – a prodávej po troškách za pěkné peníze. Mě a moji generaci na to asi už nenachytáte, já už chia semínka ani sušené vodní řasy žvýkat nezačnu, vystačím si s česnekem a cibulí. Ale vy ostatní, vás je víc, vy jste pro tento byznys téměř supertrh. Tak dobrou chuť.
Znáte tu otázku: co by sis vzal na pustý ostrov? Kdybych k dispozici měl jen pět položek, bez kterých si svůj život nedovedu představit, jsou to cibule, česnek, knihy, manželka, maso, víno. Tento výčet je řazen abecedně, je jen náhoda, že na prvním místě jsou dvě superpotraviny. Vím, že těch věcí je šest, ale nevím, čeho z toho bych se vzdal. Kdybyste hodně tlačili, tak asi manželky…
Podle mě si tělo řekne samo, co chce. Jíst a pít se má, co nám chutná. Třeba takový bůček: když se správně zkombinuje s patřičným množství cibule a česneku, tak to přece musí být zdravé! A navíc je to výborné, takže za mě: superpotravina! Dobrou chuť!
