Hlavní obsah
Aktuální dění

Sledujeme rozpad ruské říše?

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Najdete je v Moje sledované na tomto webu nebo na Seznam.cz.

19. 8. 18:12

Ruská invaze na Ukrajinu budí dojem jasné záležitosti. Rusko je větším státem s většími zdroji, než má Ukrajina. V historii lze ale nalézt rozpadlé říše potvrzující pravidlo, že na velikosti nezáleží.

Článek

Ruská invaze na Ukrajinu budí dojem jasné záležitosti. Rusko je větším státem schopným mobilizovat daleko větší lidské i materiální zdroje než Ukrajina. Z toho mj. vychází častý postoj, že posílání zbraní Ukrajině konflikt jen prodlužuje, ale není schopné ho rozhodnout.

V principu skutečně platí, že územně i populačně větší státy jsou silnější i vojensky. Ale v historii lze vysledovat případ říší, jakýchsi kvazistátů založených na expanzi, kde jsou zkušenosti jiné.

Říše vojenskou silou nabaluje další národy nebo etnika. Na ovládání a správu těchto etnik ale nemá dost vlastních sil, takže si vybere za správce nějakého vůdce tohoto etnika. Podmaněné etnikum má ke spolupráci dvojí motivaci. Ta negativní je, že samo nemá sílu říši mocensky odolat. Ta pozitivní motivace je, že říše pokračuje dál v expanzi, k tomu potřebuje i síly podmaněného etnika, přičemž mu nechává část kořisti. A tak říše expanduje dál a dál, dokud nenarazí na svoje limity.

Typické říše vytvářeli kočovníci schopní rychle migrovat. V evropských podmínkách působili Hunové, než byli zastaveni na Katalánských polích. Jejich nástupci Avaři skončili expanzi před branami Konstantinopole. Obě bitvy skončily nerozhodně, pak následoval vnitřní rozvrat. Huny zničily povstalé germánské kmeny, Avary zachvátila vnitřní krize a část Slovanů mj. založila Sámovu říši. Poučením je, že říši není nutné vojensky na hlavu porazit - ono stačí, když přestane vítězit. Pak u podmaněných etnik odpadá strach, ale i výhody spojené s expanzí, a nastává boj za svobodu.

Současná Ruská federace nabízí minimálně rysy takové říše. Ze 140 milionů občanů je 30 milionů Nerusů, kteří v Rusku figurují jako důsledek staletých ruských výbojů. Typický vojenský zásah spojený s dosazením loajálních kolaborantů proběhl v 90. letech 20. stol. v Čečensku, dík tomu se drží u moci Kadyrov. Válečný charakter Ruska je znát na financování žoldácké Wagnerovy skupiny. Peníze by se daly užít na zvednutí ekonomiky a životní úrovně Rusů, místo toho jdou na boje a zisk někde v Africe.

Vládnoucí elita té které říše dávala najevo svůj status luxusními výrobky, část z nich pak distribuovala dál elitám v podmaněných zemích. Tady je možné vysvětlení toho, proč ruská elita používá luxusní západní výrobky od kšiltovek přes hodinky až po auta. Čím je něco dražší a luxusnější, tím víc dává jeho nositel najevo, že má místo ve vysoké hierarchii.

Rusko se nicméně na Ukrajině dostalo do defenzívy a sousední národy přestávají mít z Ruska strach. Finsko přestalo brát ohledy na Moskvu a vstupuje do NATO. Na Kavkaze gruzínská vládní strana navrhla zákon, který by podle ruského vzoru označoval organizace sponzorované z ciziny za zahraniční agenty. Následovaly demonstrace, kde zúčastnění vyjadřovali obavy z možného opakování ukrajinského scénáře, ale současně věřili, že Rusko momentálně nemá na invazi sílu. Na Kavkaze Rusko tradičně podporuje Arménii v konfliktu s Ázerbájdžánem. Po stažení ruských vojáků na Ukrajinu Azerové začali vojensky tlačit a Arménie se pro garanci míru obrátila na USA a dokonce na ázerbájdžánského spojence Turecko.

Od Ruska, i když směrem k Číně, se odvracejí středoasijské státy. Rusové ještě před invazí na Ukrajinu poslali vojenskou pomoc do Kazachstánu na potlačení protivládních nepokojů. Kazachstán ale i tak odmítl ruskou invazi podpořit, naopak přijal Rusy prchající před mobilizací a v červnu zakázal koncert ruského zpěváka Grigorije Lepse kvůli jeho podpoře války. Tádžický prezident si loni na podzim na summitu v kazašské Astaně postěžoval přímo Putinovi, jak Rusko malé státy s despektem přehlíží.

Pokud budou Rusové na Ukrajině dál ztrácet, je možné, že strach přestanou mít i národy přímo v Ruské federaci; navíc když odpadne možnost další kořisti v podobě praček apod., které si Burjati a další odváželi z Ukrajiny domů. Separatistické tendence se zatím náznakově objevují na Urale a ještě více na Kavkaze. Taková drobnost - když na začátku války Rusové tajili jakékoli padlé, tak první oficiální pohřeb vojáka proběhl v Dagestánu. V Dagestánu pak během mobilizace probíhaly na ruské poměry silné demonstrace.

Zajímavý bude vývoj v Čečně. Proti Rusku mohou opět povstat separatisté. Pokud Rusko ztratí sílu zasáhnout, mohou svrhnout Kadyrova. A pokud to začne hrozit, může se teoreticky postavit do čela separatistů sám Kadyrov. V případě smrti Putina může Kadyrov nahlásit, že neochvějnou věrnost držel osobně k Putinovi, nikoli k Rusku; ostatně říše také fungovaly na takovýchto osobních svazcích.

Možný rozpad Ruské federace závisí na více faktorech. Zásadní je, jestli se po Putinově smrti do sebe pustí různé kliky, které Putin zatím vyvažoval, aby ani jedna nezískala přílišnou moc (až do Prigožinova tažení na Moskvu). Rusko by tak, zaměstnáno samo sebou, nestíhalo zasahovat na periferii. A pak bude zase zásadní, jestli z množství malých etnik a národů na periferii bude alespoň některý z nich schopný získat samostatnost. Pokud ano, může to spustit lavinový efekt.

K pochybám o možnostech porážky Ruska Ukrajinou lze tedy říci, že Ukrajina nemusí táhnout na Moskvu, aby skončila válku. Ono stačí vyhnat Rusy z Ukrajiny, ukázat tím ruskou vojenskou neschopnost, a Rusko bude mít dost problémů, aby udrželo pohromadě svoje státní území. Protože kdo chce mít všechno, končí dost často tak, že nemá nic.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz