Tradiční křesťanské hodnoty, rodina a ženy

Příkladů je mnoho. Poslanec za SPD Jaroslav Foldyna byl vykázán z bytu kvůli domácímu násilí. Slovenský politik Boris Kollár a předseda politického hnutí Sme rodina má osmnáct dětí s čtrnácti partnerkami, i když církevní právo nepovoluje rozvod nebo mnohoženství. 1) Orbánův systém v Maďarsku se začal drolit poté, co vyšel najevo skandál s prezidentským omilostněním osoby, která kryla pedofilní zneužívání chlapců. 2)

U těch spojení hodnot konzervativních a křesťanských se míchá několik vrstev a výsledkem je zmatek. Zkusme ty vrstvy rozklíčovat. Pojem konzervativní nebo tradiční znamená zachování a předávání něčeho, co trvá dlouho a osvědčilo se; je to neměnné, je to záruka jistoty. Protože křesťanství udává tón evropské kultuře už několik staletí, dají se křesťanské hodnoty označit za tradiční.

Prvotní křesťanské ale konzervativní nebylo, tehdy bylo novátorské. Pakliže dnes konzervativci přisuzují (údajný) úpadek západní civilizace úpadku křesťanských hodnot, tak pozdní antika přisuzovala úpadek římské říše právě šíření křesťanství. Na to navázal ve své době Nietzsche, podle kterého křesťanství se svou starostí o slabé přímo zničilo sílu římské říše. Křesťanství bylo pomlouváno a uráženo, jako dobrý důvod se hodilo zjištění, že křesťanství ve velkém podporují ženy. Jelikož hluboké filosofii se věnovali muži, dostalo křesťanství nálepku mělkého učení. První křesťanští teologové se zabývali obranou nového učení. A proti tezi, že křesťanství narušuje zvyky, namítl Tertulián, že Ježíš sám sebe označil za pravdu, ne za zvyk. 3)

Křesťanství se šířilo po městech, zatímco ves zůstávala pohanská. Dokonce anglické pagan (česky pohan), pochází z latinského paganus, a to z pagus ve smyslu (vesnický) kraj. Je to zase rozdíl oproti dnešku, kde křesťanské zvyky přetrvávají více na vsi. Na tom není ale nic divného, ves je obecně konzervativnější, méně otevřená změnám. V antice se na vsi pomaleji prosazuje křesťanství, v moderní době se na vsi pomaleji prosazuje ateismus nebo jiné náboženství. Kněz Marek Orko Vácha tvrdí, že vesnické zvyky jsou pohanství natřené křesťanským nátěrem. To odpovídá, třeba staré pohanské rituály plodnosti, kdy se pole obchází se soškami bohů, nahradilo procesí, kde se nosí obrázky svatých. A co se týče tradičních hodnot - často jsou to staré hodnoty natřené křesťanským nátěrem, který občas oprýská a opadá a pod ním se obnaží nějaký zmíněný sexuální skandál nebo abnormalita.

Co jsou to ty staré hodnoty? Dobře jsou vidět na pohanských společnostech, které žily ve větším kontaktu s přírodou a bez civilizační slupky. Jak tvrdí monografie o christianizaci střední a severní Evropy pod editorským vedením Nory Berendové,4) misionáři zápasili se třemi hlavními pohanskými zvyky. Jeden byla konzumace koňského masa, druhý odkládání neduživých dětí a třetí mnohoženství. Koňské maso můžeme pominout, jeho konzumace byla součástí pohanských rituálů. Odkládání slabých dětí a mnohoženství vychází z přírodních pudů. V přírodě vítězí síla, převažuje tedy samec nad samicí. Silný samec předpokládá silné potomky, a tak nejsilnější samec může mít víc partnerek. Přírodní pudy přežití jsou dvojí, jednak osobní, jednak přežití rodu. Pokud se narodí slabý nebo nemocný jedinec, který by zatěžoval chudé zdroje obživy, je možné ho v zájmu celku nechat zemřít.

Církev oproti tomu přišla s idejí lásky k bližnímu a ochrany lidského života (alespoň u  pokřtěných lidí). Církev toto zabíjení dětí odmítala, pro ní to byla vražda. A počítám, že dnešní aktivity církve v boji za zákaz potratů, tedy za ochranu ještě nenarozeného života (ale přece jen života), jsou pokračováním této praxe. Církev tu starost o handicapované nenechává na pouhé moralistní bázi, ale sama o ně pečuje prostřednictvím charit a vůbec pomocí prostého lidského přijetí.

V otázce mnohoženství byl postoj církve nekompromisní a šel ještě dál. Muž mohl mít jedinou ženu a s tou se nemohl nechat rozvést. Mnohoženství přemyslovských družiníků bylo příčinou jednoho z konfliktů, které vedl na pražském dvoře svatý Vojtěch. Mnohoženství vytýkali Konstantin a Metoděj knížeti Svatoplukovi a kníže Sámo se svými 12 manželkami a 37 potomky mohl mluvit o štěstí, že ho žádný misionář nedostihl.

Namísto mnohoženství prosadila církev striktní monogamii, která trvá, dokud oba manželé žijí. Rozvod nebyl přípustný a případnou výjimku mohl udělit pouze papež. A i před papežem neměli žadatelé vyhráno. Papež Evžen III. bránil rozvodu francouzského krále Ludvíka VII. a Eleonory Akvitánské tím, že jim zakázal se hádat a pak jim posvětil lože. V jiném případě měl provést rozluku jednoho hraběte s manželkou, místo toho se před hrabětem vrhl na kolena, dal mu prsten na znamení toho, že slib manželský je nerozlučný, a nabídl mu službu v podobě rozhřešení. Šokovaný hrabě od rozluky ustoupil. 5)

Možnost rozvodu je záležitostí až 20. století a jak někteří křesťané s oblibou připomínají, jako první stát povolil rozvody Leninův Sovětský svaz. Z toho všeho vyplývá, že být zastáncem křesťanských hodnot nejde dohromady s tím být rozvedený, navíc opakovaně, a mít potomky s různými ženami.

Část křesťanů ale vycítila vzrůstající popularitu proklamovaných křesťanských hodnot na tuto vlnu naskočila. Bývalý český kardinál Dominik Duka sloužil zádušní mši za zavražděného amerického influencera Charlieho Kirka, na které se sešli politici z řad pravicového populismu. Duka si jinde v souladu s populisty postěžoval, jak lidem dnes chybí mužské vzory.

Kritiku soudobého rodinného života přidal i bývalý papež František s tím, že lidé si raději pořizují psy než děti, přičemž na vině je sobectví možných rodičů, kteří nechtějí pro dítě obětovat kus svého blahobytu.

Co se týče mužských vzorů, zde se může katolická církev podívat sama na sebe. Preláti ve fialových sukních a barevných čepicích, na rukách prsteny s kameny, v osobním životě celibát, co je na tom mužského?

Celibát zavedla církev někdy v raném středověku a důvodem bylo také přesně to materiální sobectví, které kritizoval papež František. Ženatý kněz dával část majetku církve na osobní život své rodiny, čímž odčerpával materiální bohatství církve.

Celibát prosazoval císař Jindřich II., poslední říšský vládce z rodu Otonů. Jindřich byl sám svatořečen (akt provedl zmíněný zmíněný Evžen III.) a ty důvody jsou zajímavé. Jindřich a jeho žena Kunhuta (také svatořečená) neměli děti, takže Jindřich rozdal mnoho svého majetku církvi, když neměl vidinu potomka. Štědrost k církvi byla hlavním důvodem ke svatořečení, ale na to nasedla legenda, že manželé se rozhodli dobrovolně k bezdětnému životu. Sexuální početí potomka s sebou nese nějaký hřích (jediné neposkvrněné početí proběhlo u Panny Marie) a manželé se mu vyhnuli. 6)

Celý ten Jindřichův příběh je příkladem křesťanských hodnot, které berou za ideál manžele, kteří odmítnou založit rodinu. Celibát zase odvedl od rodinného života kněze, kteří si jinak berou právo mluvit do rodinného života, a nezbývá jim než radit z pozice vnější.

---

Západní společnost diskutuje, jestli má povolit muslimkám nosit oblečení, které je rituálně zahaluje, protože tohle nepatří do západní společnosti. Jenže když se podíváme na jeptišky, tak chodí podobně zahalené a ze stejného důvodu, tedy neprovokování mužského chtíče.

Tradiční konzervativní hodnoty v USA v rukou republikánů z MAGA vypadají jinak než konzervatismus republikánů éry Ronalda Reagana, toho si všímá řada lidí. A lze srovnat trumpismus s idejemi konzervativních filosofů typu Angličana Rogera Scrutona, kde ten rozdíl vynikne o to více: „Konzervatismus začíná názorem, s nímž mohou ochotně souhlasit všichni zralí lidé: názorem, že dobré věci je snadné zničit, ale nesnadné vytvořit. Zvláště to platí o dobrých věcech, jež máme za společné bohatství: platí to o míru, svobodě, právu, zdvořilosti, ochotě pracovat pro dobro společnosti, jistotě vlastnictví a rodinném životě. Práce na destrukci takovýchto věcí je rychlá, snadná a rozjařující; práce na jejich tvorbě pomalá, lopotná a nebývá efektní. To je jedno z poučení, jež nám přineslo 20. století. A je to jeden z důvodů, proč se konzervativci ocitají v takové nevýhodě, pokud jde o veřejné mínění. Zatímco jejich stanovisko je správné, ale nezábavné, stanovisko jejich oponentů, ač nesprávné, je vzrušující. … Ochrana našeho životního prostředí jako společného bohatství, jež nám mocné zájmové kruhy nemají co brát a podle svého rozmaru ničit.“ 7)

Trumpismus boří staré jistoty, boří transatlantické spojenectví, které je osvědčené a které chrání alespoň dovnitř svobodu a právo. A je vzrušující, když Trump poruší mír a začne válku s Íránem, je pro něho asi vzrušující myšlenka, že by porušil právo a obsadil Grónsko. Je lopotné i málo efektní dohadovat vzájemné obchodní podmínky mezi státy, je vzrušující napařit každý týden jiná cla v řádu desítek procent. Podobně nudná je zdvořilost, vzrušivější je každý den produkovat urážlivé tweety. Tohle není tradiční konzervatismus, to je podle mě něco jiného, a sice populismus.

Populismus je těžký pojem s více definicemi - slíbit všechno všem, populismus má být prázdná skořápka, která se naplní libovolným obsahem (proto se dá odhalit podle znaků formálních a ne programových), starý význam je obhajoba mas proti elitám. Populismus je odvozen od latinského populus ve smyslu lid. Lid je obecný pojem, lid ještě není roztříděný do nějakých ostrých společenských stavů nebo vrstev. Hodnoty lidu jsou pak ty původní, blízké přírodě – silnější vítězí, muž je silnější ženy, muž potřebuje sílu, tak jí maso (pryč s vegetariánstvím), přežít musí mimo sinějšího i celý rod, proto je rodina základ společnosti a kdo nezaloží rodinu (homosexuálové), je podezřelý, kdo má nějaké postižení, je většině na přítěž (pryč s inkluzí).

Tyto původní hodnoty mají nějakou sílu, vycházejí z přírody, tudíž jsou přirozené (ta dvě slova spolu skutečně souvisí), při rozhodování se užívá selský rozum (nebo se to alespoň proklamuje). Populismus je konzervativní v širším slova smyslu, tedy že spoléhá na něco, co je po stovky generací zažité a funguje.

V tomto populismu navazujícím na staré hodnoty je možné, aby měl mocný muž více dětí s různými ženami, je možné, že mocný muž odvrhne rodinu a najde si mladší blondýnu (Paroubek, Nečas), protože alfa samec tohle dělá (čest těm, kteří odolali). V tomto populismu je možné, aby mohl mít Donald Trump aféru s pornoherečkou, aniž by mu to uškodilo v prezidentských volbách u křesťanských voličů – mocný chlap může mít více žen a navíc je to doklad jeho mužské síly. Naproti tomu pokud by zvítězila jeho protikandidátka Kamala Harrisová, vedla by zemi žena, což pro tyto populisty znamená převrácení přirozeného řádu.

Starší přírodní hodnoty přežívají více na vsi, která je sama o sobě méně přístupná změnám. Křesťanství s nimi může mít styčné body (úcta k rodičům), ale jinak s nimi přímo nesouvisí a tvoří na nich skutečně spíše křesťanský nátěr. 8) A někdy jde křesťanství proti nim (doživotní monogamie vs. více žen).

Kdybych měl rozebrat sousloví „tradiční konzervativní křesťanské hodnoty“ -

Poznámky:

1) https://www.super.cz/clanek/celebrity-boris-kollar-je-osmnactinasobnym-otcem-politik-ma-dalsi-dceru-s-krasnou-ludmilou-za-porod-pry-dostala-dve-luxusni-auta-1524393

2) https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-magyar-utoci-na-orbanovu-rodinu-kvuli-udeleni-milosti-v-pedofilnim-skandalu-40579409

3) https://protestant.evangnet.cz/chvala-tradice

4) Nora Berendová (ed.): Christianizace a utváření středověké monarchie. Argo, Praha 2013.

5) Christopher Brooke: Evropa středověku v letech 962-1154. Vyšehrad, Praha 2006, s. 146, 35.

6) Jindřich a Kunhuta jsou v Česku málo známí, ale Kunhutin otec byl jistý Siegfried z Lucemburku, zakladatel samotného rodu Lucemburků. Karel IV. i z toho důvodu založil kostel sv. Jindřicha a Kunhuty u pražského Václavského náměstí, od kostela je odvozena i Jindřišská ulice a také Jindřišská věž, což je zvonice daného kostela.

7) https://www.konzervativninoviny.cz/dobre-veci-je-snadne-znicit-ale-nesnadne-vytvorit/

8) Spisovatel Vlastimil Vondruška prohlásil v jednom novinovém rozhovoru, že středověký rytíř musel mimo boje vydržet hodně v pití a hodně v posteli. Těžko říct, čím by se pak měl lišit od pohanského vikinga. A takoví templáři měli přímo zakázáno se v hovorech chvástat se tímto smilněním nebo popisem bitek, kterým se věnovali před vstupem do řádu. Ten zákaz evidentně směřuje proti praxi, která byla zaběhnutá, ale opět to ukazuje, jak křesťanství ty staré tradiční hodnoty založené na mužské síle koriguje.