Zimní Helsinky: Mrazivé Bodomské jezero, Helsinki Card a cesta časem ve Finském národním muzeu

V prvním díle jsme se aklimatizovali na severské klima, prozkoumali specifika krátkých dnů a absolvovali náš první, trochu překvapivý den v Helsinkách. Pokud jste první část ještě nečetli, můžete tak učinit zde:

Nyní se naplno ponoříme do poznávání Helsinek, ale nezačneme v centru, nýbrž na místě, které je pro Finy dodnes zdrojem napětí a spekulací.

Máme za sebou první studenou noc (ano, klimatizace pořád zběsile foukala, zatažené závěsy moc nepomohly). Den ale začal jako balzám na duši: luxusní snídaní, která se hrdě hlásí ke konceptu severského Better Breakfast.

Místo abychom se soustředili na klasiku, vrhli jsme se na finské speciality. Objevili jsme tak kouzlo Karelských pirohů (Karjalanpiirakat) s vaječným máslem (Voi-munavoi), vychutnali si hutný finský žitný chléb (Ruisleipä) a nezapomněli ani na luxusní džemy, zejména z vzácného ostružiníku morušky (Lakka). Pro milovníky rybích pochoutek se zde našel i výběr skvělého uzeného lososa a marinovaných sleďů. Byl to skvělý, autentický start před náročným programem.

Našim prvním cílem byl výlet mimo město k Bodomskému jezeru (Bodominjärvi). Chtěli jsme si užít zimní atmosféru venkova. Jezero se nachází severně od města Espoo, nejlepší spojení je do vesnice Oittaa, která leží přímo u jezera. Je taky největším jezerem v blízkosti metropolitní oblasti. V zimě je zde v provozu kvalitně udržovaná běžkařská trať a také útulná kavárna v malém kamenném domku, kde se lze zahřát a dát si kávu a něco malého k jídlu.

Pod klidnou hladinou Bodomu se však skrývá temný příběh. Toto místo je spjato s jednou z největších a nejděsivějších finských kriminálních záhad. V červnu 1960 zde došlo k brutálnímu útoku na čtyři kempující teenagery, z nichž tři útok nepřežili a jeden přežil s velice vážnými poraněními. Případ dodnes není definitivně uzavřen a panují kolem něj různé teorie a spekulace, což z něj dělá stále živé téma.

Na počest obětí a jako připomínku těchto tragických událostí si dala své jméno i slavná finská metalová kapela Children of Bodom. Ironií osudu je, že z místa, kde k tomuto tragickému incidentu došlo, je jeden z nejhezčích výhledů na celé jezero.

Po procházce u jezera jsme se vydali zpátky k zastávce. Autobus sem jezdil pouze jednou za hodinu. Když jsem nám ale chtěla poprvé koupit lístky v aplikaci HSL zjistila jsem, že v roamingu na cizí SIM kartě nefunguje. A terminál na zastávce zde nebyl. Říkala jsem si: dobrá tedy, koupíme si lístky v autobusu u řidiče. V rámci přípravy na cestu jsem přece četla, že to lze. Když se náš autobus blížil, poctivě jsme na něj mávali. To se musí, v metropolitní oblasti jsou totiž všechny autobusové zastávky na znamení. Když jsme vymrznuti nastoupili do autobusu, se sebevědomým a přátelským úsměvem jsem pozdravila „Hei hei“ a požádala jsem o dva lístky do Helsinek. A řidič mi velice srdečně sdělil, že lístky se v autobusu koupit nedají, protože se to zrušilo kvůli pandemii. Akorát to někdo jaksi zapomněl napsat do informací pro návštěvníky. Místo toho, aby nás tam nechal trčet v zimě, nabídl nám, že nás zdarma vezme na vlakové nádraží do Espoo, kde si už lístky pro návrat do Helsinek koupíme na terminálu. Celou cestou si pak s námi vesele povídal.

Dnes už by dle aktuálních informací z HSL (dopravní podnik) mělo být možné běžně platit kartou na terminálech ve všech dopravních prostředcích.

Po návratu od jezera jsme zamířili do hotelu, abychom obměnili oblečení – do muzea přece člověk nechodí nabalen jak sněhulák. A jelikož nám tímto momentem začínalo objevování města, na recepci jsme si zakoupili Helsinki Card na 72 hodin. V roce 2022 stála pro jednu osobu asi 70 eur. V rámci této částky jsme měli v ceně vstupy do většiny muzeí a galérií. Také je zde zahrnuta neomezená veřejná doprava v zónách AB (celé Helsinki, včetně lodní dopravy na ostrůvky). Kromě toho s touto kartou lze získat slevy na většinu dalších atrakcí (například na vyhlídkové kolo), ale i v partnerských restauracích, kavárnách, obchodech či veřejných saunách. Vstupy do muzeí a galérií se pohybují v rozpětí zhruba 10-25 eur, MHD také něco stojí, takže nám se karta určitě vyplatila.

Hned po nákupu Helsinki Card jsme tedy zamířili do Finského národního muzea (Kansallismuseo), které jsme měli pár desítek metrů od hotelu.

Už samotná budova, dokončená v roce 1910, je mistrovským dílem finského národního romantismu. Tento architektonický styl čerpá inspiraci ze středověkých hradů a kostelů a staré dřevěné architektury, což vysvětluje její robustní fasádu z finské žuly a výraznou kamennou věž. Je proto impozantní ukázkou budování finské národní identity.

Než jsme se ponořili do expozic, zastavili jsme se v prostorné vstupní hale u ikonických fresek od Akseliho Gallen-Kallely. Tyto malby zobrazují scény z finského národního eposu Kalevala, který v 19. století sehrál klíčovou roli v probuzení finského národního povědomí. Symbolicky tak vítá návštěvníky do historie země.

K našemu velkému pobavení, i zde opět intenzivně foukala klimatizace. Prohlídku jsme sice absolvovali v bundách, ale zážitek nám to určitě nezkazilo.

Muzeum rozhodně stojí za návštěvu. Pro milovníky historie, jako jsme my, doporučuji si vyhradit 3 hodiny i více – je co prohlížet a studovat. Muzeum je velmi moderní, nechybí ani četné interaktivní instalace, které pobaví i dospělé. Za pozornost stojí i cedulky s vtipnými fakty a historkami z finské historie. Muzeum má několik pater a my jsme si ho užili naplno. Osobně jej považuji za jedno z nejlepších národních muzeí, co jsem kdy viděla.

Druhý den našeho putování po zimních Helsinkách jsme tak zakončili u historických pramenů. V příštím díle s názvem Od drsné námořní pevnosti k neoklasicistní perle Helsinek se vydáme na ostrovní pevnost Suomenlinna a také konečně prozkoumáme i hlavní tepnu města. Zůstaňte naladěni!

Zdroje:

vlastní vědomosti a zápisky z informačních tabulí v muzeích

https://www.kansallismuseo.fi/en/kansallismuseo/historiaa

https://en.wikipedia.org/wiki/Lake_Bodom

https://www.hsl.fi/en/tickets-and-fares/contactless-payment