Zimní Helsinky: Skalní kostel, rozloučení a praktické tipy na závěr

Minulý díl byl plný architektonických kontrastů, navštívili jsme pravoslavnou Uspenskou katedrálu, dozvěděli se zajímavá fakta z historie města, prozkoumali finskou architekturu a design a den jsme zakončili výstavou moderního umění v Amos Rex. Pokud jste díl ještě nečetli, můžete tak učinit zde:

Náš hotel se od pátku začal výrazně zaplňovat. Bylo 31. prosince, a tak sem spousta lidí – zejména ze severních částí Finska, ale i okolních států – přijela oslavit příchod Nového roku. Větší přítomnost lidí mi dala příležitost nahlédnout na rozdíly života na jihu a severu Finska, a to hned v pátek večer v hotelové sauně.

Tentokrát už jsem v té dámské nebyla sama. Po pár minutách se ke mně totiž přidala parta žen a jejich první slova (kromě tradičního pozdravu „Hei hei“) byla, že neužívám saunu správně. Seděla jsem v ní z hygienických důvodů omotaná v ručníku. Jedna z dam se ihned nabídla, že mi přinese jednorázovou podložku, zatímco se já půjdu ochladit.

Dámy ale byly naprosto skvělé! Vůbec se mé neznalosti nevysmívaly, právě naopak. Hrdě mě zasvětily do tajemství tohoto finského rituálu. Koneckonců, byly těmi nejpovolanějšími – pocházely z nejsevernějšího koutu Laponska, kde se bez sauny neobejde žádná domácnost.

Navzdory nepsaným společenským pravidlům bylo celou dobu veselo, povídaly jsme si o životě na severu. Tato iniciativa ale přišla z jejich strany. Pokud by si nechtěly dál povídat, sama bych si nedovolila je rušit.

Díky nim jsem se nakonec vydržela saunovat celou hodinu, a to u mě rozhodně není běžné! Postaraly se o to, abych se já, jako host v jejich zemi, cítila příjemně a saunu regulovaly podle toho, co jsem byla schopna zvládnout.

Po snídani jsme si pobalili batohy a odhlásili se z hotelu. Naše kroky vedly k další architektonické zajímavosti Helsinek – ke Skalnímu kostelu (Temppeliaukio Kirkko).

Kostel navrhli bratři architekti Timo a Tuomo Suomalainenovi a byl dokončen v roce 1969. Jak název napovídá, kostel je vyhlouben přímo do tvrdé žulové skály. Pouze betonová kupole vystupuje nad úroveň ulice, čímž si stavba zachovává nízký profil.

Stěny interiéru tvoří nezpracovaná, neotesaná skalní stěna, která dodává prostoru výjimečné akustické vlastnosti a syrovou krásu. Přirozené světlo proniká do interiéru po obvodu kupole přes řadu 180 okenních tabulí, což dává interiéru v závislosti na denní době proměnlivou a tak trochu i mystickou atmosféru.

První plány na kostel v této lokalitě byly z 30. let 20. století, ale k jejich realizaci nakonec nedošlo. Finální design v 60. letech vzbudil ve veřejnosti silné emoce – někteří ho kritizovali za přílišnou modernost a nedostatek tradičního sakrálního vzhledu. Navzdory počátečním kontroverzím se kostel stal světově proslulým symbolem moderní finské architektury a designu a je jednou z hlavních turistických atrakcí Helsinek.

I do tohoto kostela je vstup zdarma s Helsinki Card.

Než jsme se vybrali na vlak směrem k letišti, navštívili jsme legendární obchodní dům Stockmann. Historie této značky sahá až do roku 1862, kdy německý obchodník Georg Franz Stockmann otevřel v Helsinkách svůj první obchodní dům.

Obchodní dům ve své současné podobě, otevřený v roce 1930, je architektonicky kombinací severského klasicismu a raného funkcionalismu s prvky Art Deco. Se svými 50 000 m2 nákupní plochy je to dodnes největší obchodní dům v celé severní Evropě. Stockmann v době svého otevření představoval technologickou špičku – poprvé v Helsinkách představil eskalátory a otočné dveře a jako první ve Finsku nabídl svým zákazníkům v kavárně Soodalähde slavnou Coca-Colu.

I když nejsem vůbec fanynkou nakupování a této aktivitě se obvykle vyhýbám, nákupy ve Stockmannu jsem si užila. Důvod je jednoduchý – každé patro obsahuje jeden typ sortimentu a všechny značky jsou na jedné ploše s centrální pokladnou. Nemusíte pobíhat mezi jednotlivými obchody, prostě si vyberete, co se vám líbí, vyzkoušíte a pak zaplatíte.

Tip pro dámy, které mají rády udržitelnou módu. Ve třetím patře s dámským oblečením se nachází malá odbočka z hlavní nákupní plochy. Když sejdete pár schodů níže, vstoupíte do velice útulné kavárny s výběrovým second handem. Za zlomek původní ceny jsem si zde koupila snad mé nejoblíbenější šaty od švédské návrhářky.

Po Vánocích zde probíhají velké zimní výprodeje, takže pokud chcete doplnit šatník o opravdu kvalitní zimní kousky, určitě doporučuji návštěvu a nechat si volné místo v kufru. Jen pro představu, můj nejlepší úlovek jsou rukavice z jehněcí kůže s vlněnou podšívkou s podílem kašmíru za neuvěřitelných 18 eur. My jsme cestovali nalehko jen s batohem, takže jsme se s nákupy moc nerozšoupli. Příště už s místem navíc budu počítat.

Po nákupech už nás čekala pouze cesta na letiště. Z hlavního nádraží lze využít dvě vlakové linky I a P do stanice Lentoasema, je to podzemní vlaková stanice přímo pod terminálem. Cesta vlakem trvá zhruba 30 minut a vlaky jezdí v 10-20 minutových intervalech. Pozor, pro cestu na letiště potřebujete jízdenku pro 3 pásma (ABC). My jsme měli pouze palubní zavazadla a na letišti jsme byli asi 2 hodiny předem. Řekla bych, že to bylo tak akorát.

Před odletem nám změnili typ letadla za menší, kvůli nižší vytíženosti letu – přeci jen letět z Helsinek do Prahy pár hodin před Novým rokem nejspíš nebude až tak běžné. Důkazem toho bylo, že i když jsme dostali opravdu malé letadlo, bylo poloprázdné a my jsme se mohli uvelebit, kde jsme chtěli.

A hádejte co – i v letadle běžela na plné obrátky klimatizace! Celé dvě hodiny jsme tedy absolvovali v bundách a čepicích, čímž jsme se symbolicky rozloučili s naším finským zimním protivníkem – nezkrotným průvanem.

O to extrémnější byl pak šok po přistání v Praze. Padaly teplotní rekordy a v 8 večer bylo neuvěřitelných 15˚C, sucho a bezvětří. Na letišti jsme se převlékali do co nejlehčích vrstev oblečení a cestou přes celou Prahu jsme se v péřových bundách tak trochu grilovali.

Helsinky v zimě jsou elegantní, tiché a nesmírně čisté město. Člověk by čekal, že bude bojovat s tmou a zimou, ale Finsko je na toto období dokonale připraveno. Tma byla kompenzována nádhernými světelnými instalacemi a dekoracemi. I když bylo chladno, všude byla spousta možností, kde se zahřát (sauny, kavárny, tržnice) a díky skvělé veřejné dopravě je přesun mezi nimi rychlý a efektivní.

Celý náš výlet byl fascinující cestou do finského designu a architektury, kde se jednoduchost setkává s funkčností. Kontrasty mezi neoklasicismem, byzantským stylem a radikální modernou jsou pastvou pro oči.

Za sebe mohu říct, že jsem se do Helsinek zamilovala a určité se tam někdy vydám znova, třeba v létě a na delší čas. A rozhodně se chci podívat i do Laponska.

Tak a to už je závěr tohoto cestopisu. Doufám, že vás série bavila a inspirovala k návštěvě Finska v netradičním termínu. Děkuji všem čtenářům za přízeň a pozitivní reakce – moc si jich vážím. Brzy na viděnou u dalších článků!

https://www.hsl.fi/en

https://www.helsinkicard.com/

https://www.myhelsinki.fi/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_na_Temppeliaukio

https://en.wikipedia.org/wiki/Stockmann