Zimní Helsinky: Od zlatých kupolí k moderně ukryté pod zemí

V minulém díle jsme navštívili námořní pevnost Suomenlinna, ochutnali místní speciality a prozkoumali nejstarší náměstí v Helsinkách. Pokud jste díl ještě nečetli, můžete tak učinit zde:

Tuto noc jsme se rozhodli, že už nenecháme centrální klimatizaci, která stále zběsile foukala, vyhrát. Rozhodli jsme se jí překrýt ručníky a v kombinaci s těžkými dlouhými závěsy byl výsledek o poznání lepší. Ve čtvrtek jsme se totiž vrátili docela ošlehaní větrem, a tak už jsme další průvan nepotřebovali.

Z hotelu jsme vyrazili hned po snídani. Nasedli jsme na tramvaj a odvezli se na poloostrov Katajanokka k parku Tove Johanssonin puisto, odkud naše kroky vedly k další dominantě Helsinek – Uspenské katedrále (Uspenskin katedraali).

Tento monumentální pravoslavný chrám prakticky nelze přehlédnout. A není to jenom vyvýšenou polohou nad přístavem, kde se nachází. Svou rusko-byzantskou architekturou je dokonalým kontrastem k neoklasicistní luteránské katedrále na Senátním náměstí.

Katedrála vznikla pro potřeby rostoucí pravoslavné komunity ve finské metropoli. Budování začalo v roce 1862 a vysvěcena byla v roce 1868. Je vystavěna z červených cihel, které pocházeli z nedostavěné Bomarsundské pevnosti (ta byla zničená během Krymské války britsko-francouzskymi sílami). K půdorysu byzantského stylu se připojuje i 13 zlatých cibulovitých kupolí, představujících Ježíše a 12 apoštolů. V době výstavby byly Helsinky hlavním městem Finského velkoknížectví, autonomní části Ruského impéria, a tato katedrála je přesným odrazem této epochy.

Podobně jako luteránská katedrála je i Uspenská otevřena pro veřejnost a její návštěvu mohu jen doporučit. Vnitřní výzdoba je bohatá, velice typická pro významné pravoslavné chrámy, které svou ikonografií, freskami a zlacením silně kontrastují se střídmým severským stylem luteránských kostelů.

Po prohlídce Uspenské katedrály jsme se prošli po nábřeží kolem prezidentského paláce (Presidentinlinna) do městského muzea (Helsingin kaupunginmuseo). Hlavní budova sídlí v Sederholmově domě (Sederholmin talo) – nejstarším dochovaném kamenném domě v Helsinkách a nachází se v těsné blízkosti Senátního náměstí.

Vstup do tohoto muzea je zdarma a jednoznačně ho doporučuji navštívit. Muzeum podrobně dokumentuje život a vývoj města od jeho založení.

Jádrem expozice je výstava Helsinki Bites (neboli Střípky z Helsinek), která láká návštěvníky na interaktivní cestu časem. Místo suchého chronologického výkladu jsme se zde ponořili do života města skrze autentické, rekonstruované prostory. Prohlédli jsme si detailně zařízený byt z 50. let, prošli se miniaturními Helsinkami z 70. let 19. století a obdivovali rozsáhlou sbírku dobových fotografií. Muzeum klade velký důraz na osobní zážitky a na dějiny, které se dotýkají každého obyvatele této metropole.

Na konci roku 2022, když jsme muzeum navštívili my, probíhala i výstava věnovaná prostituci v námořním městě. Součástí výstavy byl například velmi detailně vybavený pokoj nevěstince, ale i příběhy, fotografie a deníky těchto pracovnic zastávajících nejstarší řemeslo. Bylo vidět, že muzeum se nebojí ani kontroverzních témat.

Po návštěvě městského muzea jsme zamířili k parku Esplanadi (Esplanadinpuisto). Park byl založen v roce 1812 a navržen opět Carlem Ludvigem Engelem. Jeho původním účelem bylo oddělit honosné domy na severu od přístavní a obchodní části města.

Park tvoří dvě rovnoběžné promenády lemované nádhernými historickými budovami, které jsou samy o sobě architektonickým skvostem. Zejména ta severní je proslulá jako designová tepna Helsinek a najdete na ní vlajkové obchody těch nejslavnějších finských značek. Na západní straně park ústí u budovy Švédského divadla (Svenska Teatern) – nejstaršího divadla ve Finsku.

A jelikož bylo po Vánocích, park byl velmi elegantně vyzdoben. Finský cit pro design se nezapřel ani ve sváteční atmosféře. Každý jeden prvek výzdoby – od tlumeného osvětlení stromů po jednoduché, ale stylové dekorace – byl v dokonalé harmonii s architekturou parku a okolních promenád. Celek navozoval tichou a útulnou atmosféru, typickou pro severské Vánoce.

Helsinky jsou od roku 2014 hrdým členem sítě kreativních měst UNESCO (Creative Cities Network) v kategorii Design. Nemohli jsme proto vynechat Muzeum finské architektury (Arkkitehtuurimuseo) a Muzeum designu (Designmuseo). Obě muzea jsou hned vedle sebe, jen pár bloků jižně od parku Esplanadi.

V Muzeu designu, které sídlí ve staré školní budově a má neuvěřitelnou sbírku přes 75 000 předmětů, se lze setkat se jmény, která definovala moderní severský styl: od Alvara Aalta a Tapia Wirkkaly až po Eera Aarnia, autora legendárního křesla Bubble Chair, nebo ikonickou textilní značku Marimekko.

V sousedním Muzeu finské architektury – mimochodem jednom z nejstarších muzeí architektury na světě – jsme se ponořili do finské moderny 20. století. Muzeum se zaměřuje především na funkcionalismus a minimalismus. Pro fanoušky architektury je zásadní rozsáhlý archiv původních kreseb, kde nechybí díla mistrů jako Eliel Saarinen (autor návrhu helsinského hlavního nádraží) a samozřejmě opět Alvar Aalto.

Tato muzea pro nás byly jasnou volbou, protože prostě milujeme severský design a architekturu – je sice jednoduchá a funkční, ale nikdy ne nudná! A pokud se rozhodnete pro pořízení Helsinki Card, vstup do obou muzeí máte zdarma.

Když jsme opustili muzea, vybrali jsme se procházkou po nábřeží k vyhlídkovému kolu SkyWheel Helsinki, které se nachází u přístavu pod Uspenskou katedrálou. Na něj se sice vstup zdarma s Helsinki Card nevztahuje, ale s kartou jsme měli výraznou slevu.

Toto vyhlídkové kolo je vysoké zhruba 40 metrů a nabízí krásný výhled na celé centrum města. My jsme tuto atrakci absolvovali ve tmě a navíc téměř bez mlhy. Pohled z výšky na obě nasvícené katedrály a další významné budovy byl dechberoucí. V letních měsících by navíc na kole měla být v provozu i speciální kabina se saunou.

Na závěr tohoto náročného dne jsme se vydali do Amos Rex. Jedná se o soukromé muzeum umění a nachází se na Lasipalatsi (Skleněný palác) v centru města, většina jeho expozic se nachází pod zemí tohoto náměstí. Vizuálně je muzeum charakteristické svými obřími světlíky a kopulovitými okny vystupujícími z dláždění náměstí, které fungují jako světelné šachty pro většinu expozic, umístěných pod zemí.

Muzeum se věnuje zejména modernímu a experimentálnímu umění a díky svým často interaktivním instalacím se těší velkému zájmu návštěvníků. O tom jsme se nakonec přesvědčili i sami – čekali jsme totiž skoro dvě hodiny ve frontě, abychom se mohli podívat na výstavu The Quiet Parade belgického umělce Hanse Op de Beecka. Provedení výstavy bylo úchvatné – monochromatická, šedá sochařská estetika bodově osvětlená v naprosté tmě podzemního sálu.

I do Amos Rex platí vstup zdarma s Helsinki Card. Muzeum ale přísně hlídá kapacitu pro zabezpečení nejlepšího zážitku, proto doporučuji udělat si rezervaci termínu předem na stránkách muzea. My jsme nevěděli, zda návštěvu stihneme, takže jsme rezervaci neměli. Museli jsme si čekání na uvolnění kapacity poctivě vystát.

Čtvrtý den v Helsinkách byl oslavou architektonických kontrastů. Prošli jsme cestu od zlatých kupolí Uspenské katedrály k elegantnímu funkcionalismu, který definuje finský design, abychom den zakončili v radikálním podzemním království moderního umění Amos Rex.

V příštím a zároveň závěrečném díle s názvem Skalní kostel, rozloučení a praktické tipy na závěr navštívíme architektonický unikát, prozkoumáme slavný obchodní dům Stockmann a těšit se můžete i na další užitečné tipy, které se nevešli do předchozích dílů. Zůstaňte naladěni!

Zdroje:

vlastní vědomosti a zápisky z muzeí

https://hos.fi/en/uspenski-cathedral-main-cathedral-of-the-orthodox-parish-of-helsinki-and-the-diocese-of-helsinki/

https://www.helsinginkaupunginmuseo.fi/en/

https://admuseo.fi/en/explore/

https://amosrex.fi/en/