Zimní Helsinky: Od drsné námořní pevnosti k neoklasicistní perle Helsinek

V minulém díle jsme opustili Helsinky a vydali se prozkoumat Bodomské jezero, které si nese temný kriminální pomníček. Po návratu do města jsme se vydali na cestu časem ve Finském národním muzeu. Pokud jste předchozí díl nečetli, můžete tak učinit zde:

Po další chladné noci a již obligátně vynikající bohaté snídani jsme neztráceli čas. Tentokrát jsme volili oblečení velmi pečlivě – předpověď počasí naznačovala silný vlhký vítr a mrznoucí déšť a nás čekala plavba trajektem po zmrzlém Baltském moři.

Vyrazili jsme tedy tramvají do centra Helsinek až k přístavu na Tržném náměstí (Kauppatori), odkud startují malé trajekty a lodě na okolní ostrovy. Ty obydlené jsou součástí pásem AB a spadají pod klasickou MHD. Platí na ně tedy standardní lístky, v našem případě Helsinki Card. Naším cílem byla ostrovní pevnost Suomenlinna. Zastávka trajektu je viditelně označena a trajekty k pevnosti jezdí celoročně několikrát za hodinu.

Plavba trvala zhruba 20 minut a byla zážitkem sama o sobě. Malý trajekt si razil cestu mezi velkými kusy ledu a mrazivý vítr nás bičoval do tváří, zatímco jsme ze zádi pozorovali přístav a panorama Helsinek mizející v dálce.

Když jsme vystoupili na Suomenlinně, byla zahalena do husté mořské mlhy. Atmosféra, kterou mrazivý, vlhký vzduch vytvořil, byla dokonalá – tichá a impozantní, nabita historií. Bylo jasné, proč se této námořní pevnosti přezdívá „Gibraltar severu“ – robustní opevnění a strategická poloha mluvily samy za sebe. Pevnost je mimochodem zapsána na seznamu UNESCO a rozprostírá se na souostroví propojeném mosty.

Pevnost byla budována Švédy od roku 1748 pod názvem Sveaborg jako klíčová obrana proti Rusku. Její osud se zlomil během Finské války (1808–1809), kdy 3. května 1808 kapitulovala a přešla pod ruskou nadvládu a dále sloužila jako významná námořní základna. Po získání finské nezávislosti byla v roce 1918 pevnost přejmenována na Suomenlinna.

Abychom se do historie pevnosti ponořili hlouběji, zamířili jsme do expozic, na něž se vztahovala naše Helsinki Card. Jako první jsme navštívili Muzeum Suomenlinna, které podrobně mapuje monumentální výstavbu a historii celého opevnění. Nemohly jsme vynechat ani Vojenské Muzeum (Sotamuseo), věnované vojenské historii Finska.

Ale největším magnetem pro nás byla ponorka Vesikko. Tato jediná finská ponorka, která přežila druhou světovou válku, je dnes unikátní technickou památkou. Její zachování je pozoruhodné, neboť Vesikko unikla nařízení Pařížské mírové smlouvy (1947), jež Finsku nařizovala likvidaci podmořského loďstva. Škoda jen, že v zimních měsících není možné se podívat dovnitř ponorky.

I když byla muzea fascinující, to nejlepší jsme si nechali nakonec: procházku po samotném opevnění. Musím uznat, že zde nám pevnost předvedla to nejlepší ze života na moři. Silný vítr zvedal vlny, které se tříštily o skály, a ledovou mořskou vodu z nich nám v plné parádě šlehal do tváře. V kombinaci s mrznoucím deštěm to byl opravdový a mrazivý severský zážitek, který skvěle uzavřel naši návštěvu ostrova.

Po návratu trajektem na pevninu už byla tma, a hlavně nejvyšší čas se na chvíli zahřát a něco sníst. Ideálním místem proto byla Stará tržní hala (Vanha Kauppahalli) přímo u přístavu na Tržném náměstí (Kauppatori).

Hala, otevřená v roce 1889, je nejstarší krytou tržnicí ve Finsku. Její zdobná architektura s cihlovými stěnami a vysokými stropy je typická pro svou dobu a poskytovala útulný úkryt před chladem. Uvnitř se nachází velké množství stánků, kde lze zakoupit snad všechny regionální speciality – od tradičních sýrů, přes nakládané nebo fermentované ryby až po produkty ze sobího, losího či medvědího masa.

Nás ale oslovil „sobí kebab“ (poro kebab). Tento pokrm geniálně propojuje severskou specialitu – jemné sobí maso (jedno z nejtypičtějších finských mas) – s rychlým a populárním formátem kebabu.

Tento mix dvou odlišných kulinářských přístupů ukazuje, jak se finské lahůdky adaptují na dynamický městský život, přičemž si stále udržují lokální suroviny a jedinečnou chuť. Složení kebabu bylo samozřejmě uzpůsobené tradičním finským kombinacím a nás jeho chuť mile překvapila. Byl to skvělý způsob, jak ochutnat severskou specialitu v moderním kabátě.

Po ochutnávce místních specialit jsme se vydali na procházku nádherně vyzdobeného a nasvíceného srdce Helsinek. Naše první kroky vedly k jedné z hlavních dominant – Helsinské katedrále (Helsingin Tuomiokirkko), nacházející se na Senátním náměstí (Senaatintori).

Helsinská katedrála je nepřehlédnutelným příkladem neoklasicistního stylu. Tento dominantní luteránský chrám se vyznačuje čistě bílou fasádou, korintskými sloupy a pěti zelenými kupolemi. Její masivní schodiště vedoucí od náměstí je oblíbeným místem setkávání. Její jedinečnost podtrhuje i dvanáct zinkových soch apoštolů, které zdobí střechu a tvoří jednu z největších takových sbírek na světě.

Katedrála bývá běžně otevřená a přístupná veřejnosti, určitě doporučuji nahlédnout i dovnitř. Při naši návštěvě byly schody pokryté ledem, tak jsme to měli i s pěkně adrenalinovým zážitkem – hlavně cestou dolů.

Senátní náměstí je nejstarším náměstím Helsinek a představuje unikátní ukázku empírové architektury z 19. století, kdy se Helsinki staly hlavním městem Finského velkoknížectví. Všechny čtyři strany náměstí navrhl Carl Ludvig Engel, čímž vytvořil dojem harmonicky sjednoceného urbanistického prostoru. Milovníci symetrické architektury, mezi něž patřím i já, si z tohoto nádherného náměstí sednou na zadek.

Na Senátním náměstí se kromě již zmíněné katedrály nachází i Vládní palác (Valtioneuvoston linna) – sídlo vlády a úřadu premiéra, a hlavní budova Helsinské Univerzity (Helsingin yliopiston päärakennus).

Uprostřed náměstí se nachází velká bronzová socha zobrazující cara Alexandra II., který byl v letech 1855 až 1881 také Velkoknížetem Finska. Alexander II. je Finy vnímán pozitivně, protože během své vlády obnovil Finský sněm a zavedl opatření, která vedla k rozvoji finské národní identity, včetně zrovnoprávnění finského jazyka se švédštinou. Na počátku 20. století se socha stala symbolem finské autonomie, a proto zůstala na svém místě i po získání nezávislosti.

V dnešním díle jsme si užili pořádný mráz na námořní pevnosti a prozkoumali krásy nejstaršího náměstí Helsinek. V příštím díle s názvem Od zlatých kupolí k moderně ukryté pod zemí se ponoříme do kontrastů finského designu a architektury: od byzantského lesku Uspenského chrámu (pravoslavné katedrály) po moderní umění ukryté hluboko v podzemí. Zůstaňte naladěni!

Zdroje:

zápisky z muzeí

https://suomenlinna.fi/en/whs-suomenlinna/

https://historia.hel.fi/en/alueet/southern/the-senate-square