Článek
Ovládám na komunikativní úrovni cizí jazyk. Je to sice jen jeden, ale ten elementárně nejpoužívanější – angličtinu.
Ve svém životě jsem se účastnila obchodních jednání, zajišťováním financí na projekty, náborem zaměstnanců, tudíž moje odpověď na stres je pozitivní.
Moje schopnost adaptace na nové podmínky, flexibilita, je v nejlepší kondici.
Takže se logicky ptám: Co ještě potenciální zaměstnavatelé chcete víc?
Abych vás uvedla do obrazu. Nehledám zaměstnání na plný úvazek, ale v dnešní nelehké ekonomické situaci se poohlížím po vedlejším příjmu.
A jako ex personalistka, které rukama prošly stovky a stovky odpovědí na inzerce a kde ani jeden neušel mé pozornosti a byl poctivě přečten až do konce, vskutku nerozumím způsobu výběru pracovních posil u jiných organizací.
Obzvláště, pokud tyto organizace nevyžadují zaslání životopisu a spokojí se jen s průvodními slovy, kde se představujete a taktéž motivačním listem, kde zazní to, co jste si již o mě přečetli v úvodu.
Chápu a rozumím tomu, když je v některých případech výběrové řízení vypsáno „jen na oko“, a člověk je již prakticky vybrán, ale co v těch ostatních případech? Proč se mi dějí zamítavé odpovědi (v tom lepším případě, kdy se personalista rozhodne být za slušňáka a odpovědět) nebo můj zájem o spolupráci s danou organizace zůstane zcela bez odpovědi?
Věřím, že v tom bludném kruhu hledání nejsem jediná a že se otazníky vznášejí nad hlavami i dalších práce chtivých.
Tak si držme palce, v nejhorším můžeme založit organizaci, jak ji jen nazvat…Chcete mě by mohl být poutavý název. Jen si představte ten úsměv na tváři volajícího, když se ozve: „Dobrý den. Chcete mě?“
Tak hezké „pracovní“ léto všem!
