Článek
Chci, aby dárek byl jedinečný, aby vypovídal o tom, že danou osobu znám, mám ráda a chci potěšit od srdce. Takové dárky se málokdy dají koupit. Miluju, když dárky mohu vyrobit nebo upéct.
Když už někde najdu inspiraci, nebo si dárek vymyslím ve své fantazii, jsem tak natěšená na jeho ztvárnění do fyzické podoby, že nehledím na denní dobu. Klidně se do výroby pustím i pozdě v noci. Nemohu se dočkat až uzřím výsledek a už dopředu si představuji tu radost a překvapení oslavence. No jo, ale tady nastává jeden zádrhel, který bohužel ovlivňuje výsledek celého mého snažení. Jsem totiž velmi netrpělivá, navíc ne příliš manuálně zručná, takže výrobu dárku velmi často uspěchám a odevzdávám s chybkami. A tudíž i výraz oslavence bývá někdy spíše rozpačitý. O této své slabé stránce vím, ale neumím s ní bojovat.
Jedna velmi čerstvá zkušenost s vyráběním dárku ke kulatinám své kamarádce. Vymyslela jsem, že ji dárky předám v látkové tašce, kterou vlastnoručně potisknu motivem, jednoduchým stáhnutím z internetu.
Tak. Motiv mám, je to legrační text s obrázkem. Mám vytištěno na speciální obtiskový papír. Tašku bez potisku bylo problém sehnat, ale nakonec se v jednom velkoobchodu podařilo online objednat, jdu si tedy pro ni. No jdu, musela jsem vystřídat tři prostředky hromadné dopravy, poté absolvovat několik desítek metrů pěšky. Právě při zdolávání posledních pár metrů mi rupl řemínek od boty, jediný prvek, co udržoval botu na noze. Zbytek metrů jsem tedy absolvovala způsobem chůze – krok, přísun, krok – přísun. Abych vzápětí zjistila, že jsem si popletla dva obchody a já stojím před tím špatným. Krok – přísun mne tedy čekal ještě asi tisíckrát, než jsem se doplahočila domů.
Cestu do správného obchodu opakuju další den, tentokrát úspěšně. Výborně, mám tašku, spěchám domů nažehlovat.
Tašku pokládám na dřevěný stůl, s žehličkou precizně připravenou dle pokynů v návodu a motiv přežehluji. V sekundě mou radost střídá děs, neboť si uvědomuji, že jsem motiv zapomněla ještě v počítači přetočit zrcadlově, tudíž výsledek bude obráceně. No, nevadí, z chyby udělám záměr. Ještěže má taška dvě strany. Na tu druhou si již motiv připravím a vytisknu správně. S taškou jsem se přesunula k počítači, do jiného pokoje a přežehluji na jiném povrchu než prvně. A to na koberci.
Jaké překvapení, když se po minutě k tašce vracím a při pokusu o odstranění tašky ze země sebou strhávám i koberec! Musím vynaložit větší sílu, abych se toho dárku, který měl v očích kamarádky vyvolat radost, snad i slzy dojetí, zmocnila. I mě se derou slzy do očí. Po posledním mocném trhu taškou se zjevila zkáza v celé své velikosti. Bílá taška se zbarvila do barvy koberce, tedy modré a koberec přesně o velikosti tašky vykazoval známky spáleniště.
Ještě téhož dne jsem kupovala koberec nový.
Tašku kamarádce předávám i s příběhem, kterému jsme se obě od srdce zasmály.
