Článek
Jistě, tyto práce jsou fyzicky namáhavé a většinou neadekvátně zaplacené.
A pokud byste četli inzerát ve znění. „Hledáme plně flexibilní osobu, dostupnou ve dne i v noci, za minimální mzdu“, kývli byste na takovou nabídku? Že ne? A vidíte, přesto ji mnoho z vás vykonává a dobrovolně.
Mám na mysli rodičovství. Nikdo na světě vás na tuto roli nepřipraví. Můžete přečíst v době těhotenství stohy knih o tomto tématu a mít pocit, že ano, teď už ten prcek může přijít na svět, teď už jste připraveni a stejně zjistíte, že nejste.
S dcerou nemáme aktuálně nejlepší období, vlastně je to každodenní boj, kdy dcera na mé otázky odpovídá jedním slovem, a to tak, že se ani nezastaví, jen okolo mne prochází, aby zase co nejdříve byla, co nejdále mé přítomnosti.
Holčička byla vymodlená, narodila se zdravá, prožila dětství za doprovodu zvonivého smíchu, radosti a pohody.
Marně v době, kdy by měla oslavit „sladkých“ sedmnáct, v ní hledám tu veselou bytost, jíž kdysi byla.
Co na tom, že jsme se jí s manželem věnovali, kvůli jeho pracovní vytíženosti jsme spoustu cest absolvovaly jako dámskou jízdu, užily si spoustu legrace. To je šmahem pryč. Na tom teď pramálo záleží.
Jo, kdyby mi tuto situaci někdo před mým těhotenstvím třeba i barvitě popsal, jak to bude těžké a bolavé, myslíte si, že bych si tu touhu mít dítě rozmyslela? Absolutně ne!
Ani po dalším z těžkých dnů nelituji že jsem se takto rozhodla. Nemohla jsem se rozhodnout lépe a její narození budu do posledních svých dnů považovat za zázrak a obrovské požehnání.
Ačkoli jsme se jí s manželem snažili dát to nejvíc z nás, přihodilo se někde po cestě v našem manželství odcizení a následně rozvod. A to věru k lepší náladě na „pracovišti“ nepřidalo.
Je to vážně těžké. Nikdo vám nedá návod, jste hozeni do vody a plavte. A snažte se neutopit. Ani sebe, ani to dítě. I když nastanou někdy dny, které jsou k utopení. Ale vy zase musíte najít v sobě tu sílu a bojovat. A věřit.
Já totiž věřím v dobré konce víte? Věřím, že všechno dobře dopadne a hlavně, že všechno má své řešení.
A každý den hledat a nalézat něco, co by mě potěšilo a třeba i inspirovalo. A to něco hledám vždy v přírodě. Ta nikdy nezklame. Včera jsem se radovala ze zpěvu ptáka, který se usadil na větvi, jen kousek ode mne, jako bych tam ani nebyla.
A dnes to byla veverka, kterou považuji za nejoptimističtější zvíře na světě. Má pořád tolik energie, přeskakuje z větve na větev, ale dnes se rozhodla, že mne bude doprovázet po zemi, a nakonec se nechala i vyfotit.
Ano, příroda, jejíž jsme součástí, je moudrá učitelka a ten nejlepší psycholog na světě. V ní zapomenete na své trable a starosti.
Však to zkuste, vydejte se do ní. A až tam budete, nadechněte se, vystavte svůj obličej slunci a věřte, že zase bude dobře.
