Článek
Na tento den se vyplatí důkladná příprava. Aby bylo lži alespoň na pár okamžiků uvěřeno, je nejdůležitější mít natrénován tak zvaný poker face, pro neangličtináře takový ten obličej, který se po vyslovení lži nezmění, kdy udržujete vážnost. A čím déle, tím lépe. A protože se příprava nesmí podceňovat, tak se postavte před zrcadlo a trénujte. Ještě máte čas. Vyplatí se to.
Neméně důležité je se neopakovat. A být kreativní. Vzpomínám si, jak jsem se ve svých patnácti letech rozhodla překvapit své rodiče rafinovanou lží o tom, že jsem v jiném stavu. V té době jsem už docházela k ženskému lékaři a při jedné takové návštěvě jsem využila nepozornosti sestřičky, mrštně sáhla po razítku a orazila si připravený kousek papíru. To byla třešnička na dortu celého mého plánu. Doma jsem na psacím stroji, na kterém v té době běžně lékaři vypisovali zprávy a recepty, napsala stručnou zprávu, kde hlavně zaznělo slovo gravidita a porod. Dvě slova, která zvednou tep každému.
Rodičům jsem zprávu předložila a čekala na jejich reakci. Máma se chytila za srdce, pak za hlavu, pak si sedla se slovy: „Na Jindro, přečti si to“ a s těmito slovy předala list tátovi. Od něj jsem čekala hlasitější reakci, nicméně přeletěl oněch pár řádků, aby se otočil na mámu s dotazem: „A co to je ta gravidita?“ To mě rozesmálo. Vážnost situace byla tatam, a tak jsem šla s pravdou ven. Ještě dlouho se o tom šprýmu mluvilo. No a za tři roky jsem se stejným listem přišla znovu. A nebyl duben. Ale to se psal už jiný příběh.
V čase, když už jsem sdílela jednu domácnost se svým budoucím manželem, jsem i jeho vyvedla aprílem. Toho času studoval na vysoké škole a nebýt přijetí na ni, musel by narukovat na vojnu. Téma žertíku bylo tedy jasné. Povolávací rozkaz. Na internetu jsem si vyhledala jméno jakéhosi člena jakéhosi policejního sboru, využila jedné z obálek, co obsahovala poštovní známku, ideálně s ne dost dobře čitelným razítkem a do ní vsunula list s velmi přesvědčivými větami o náhlém nutném doplnění řad vojáků. A reakce? Skvělá! Lepší jsem si ani nemohla přát. Můj muž uvěřil a okamžitě začal nahlas přemýšlet, jak narukování skloubí dohromady se školou. Byl vážně v šoku. Ani po dvaceti letech vztahu na to nezapomněl. Můj nejvydařenější apríl.
A co vy? Jak a čím jste překvapili své okolí? Nebo někdo nachytal vás? Pište!
