Článek
Syn zatoužil po želvě. Jako již letité vlastníky psa nás nenapadlo, jak nákup takového tvora může být složitý a především že podléhá právní normě, a to zákonu o ochraně volně žijících živočichů.
Syn dostal nabídku k získání želvy od své spolužačky. Souhlasil. Neváhal a začal nakupovat nezbytné potřeby. Jakmile bylo pro nového člena domácnosti vše připraveno, spolužačka želvu synovi předala a my si ji vezli domů. Tento moment byl pro další sled událostí stěžejní a my bohužel v tu chvíli vůbec netušili, že se právě podílíme na podpoře nelegálního prodeje a že za to tvrdě zaplatíme. Odjížděli jsme totiž bez dokladu o zaplacení, dokladu o původu atd. Co na tom, že takovýto prodej spolužačka nezprostředkovávala poprvé, my jsme byli ti poctiví, kteří se rozhodli v následujících dnech jednat správně. A za to jsme byli potrestáni. Jak je to možné? Čtěte dál.
Želvu jsme podrobili preventivní prohlídce, kdy odborník nebyl ještě schopen zjistit ani o jaký druh želvy se jedná, ani pohlaví. Pro nás bylo stěžejní, že je zdravá.
Dalším krokem bylo její přihlášení na registrační úřad. Bohužel jsme nedisponovali žádnými dokumenty o původu, což sebou přineslo nepříjemné právní kroky. Jedním z nich bylo předvolání českou inspekcí životního prostředí syna k výslechu pro podání vysvětlení, jak to, že k želvě nemáme patřičné dokumenty. Tento byl podroben téměř dvouhodinovému výslechu. A to nikoho nezabil. Vše se jevilo tak, že jediné, co nás čeká, je finanční postih. Taktéž po telefonu jsem byla oním vyslýchajícím inspektorem ujištěna, že shledává spoustu polehčujících okolností a že se není čeho obávat.
Dalším krokem byla kontrola chovaného exempláře u nás doma. Chápu. Potřebují mít jistotu, že želvu nepřechováváme v lednici na polévku, nebo jich nemáme desítky na další komerční využití.
Syn před příchodem inspektorů želvu nakrmil, poklidil v terárku a očekával poslední, jen formální krok v celém vyšetřování.
Jaký byl tedy šok, když tři inspektoři přišli již s příkazem na zabavení želvy.
Zcela nekompromisně.
Zůstalo nám prázdné terárko. Jako by v nás něco umřelo. Beru to jako velkou zradu, nespravedlnost a příliš tvrdý trest.
Jak spolužačka, tak chovatel želv, kterého se nepodařilo inspektorům vypátrat, si dál žijí klidným životem. Nepotrestáni.
Neuniká vám tu taky něco?
Syn udělal jedinou chybu, že netrval u spolužačky na předání dokumentů k želvě. To, že následně zajistil výborné podmínky pro její život, už v celém příběhu nehraje vůbec žádnou roli. Divné že?
A tak si říkám, že kdyby se stejná energie, kterou vynaložili úředníci z České inspekce životního prostředí vložila do vyšetřování vražd a loupeží, jak by bylo na světě krásně.
