Článek
Už ráno začalo bledě, když jsem zjistila, že čas na budíku, co mě měl vzbudit, se o půl hodiny rozchází s časem, který mi ukazuje mobil. Důležitých třicet minut, během nichž jsem už měla být po ranní hygieně oblečená jak já, tak pes a společně jsme už měli vycházet na ranní procházku.
Rychle jsem na sebe naházela včera odložené svršky, vyhnala psa – bez oblečku, popadla první klíče, vodítko a zabouchla dveře.
Už ve výtahu jsem pocítila chlad, což teprve jak bude venku? S lítostí jsem se podívala na svého psa a ujistila ho, že venkem jen prolítneme a hned budeme zase zpátky v teple.
Jak jsem se mýlila!
Venkem jsme opravdu prolítli, jorkšír, co díky malému vzrůstu, je blízko studené země, a tedy o to dříve prochladne, byl rychlejší než obvykle a už za chvíli třesoucí se, stepoval u hlavních dveří.
Nastupujeme do výtahu, já vytahuji z kapsy tu jedinou věc, co jsem doma popadla, a to jsou klíče, ovšem se zjištěním, že jsou to klíče nikoli od bytu, ale od sklepa!
Dojeli jsme ke dveřím bytu a mě se vaří hlava, jak přemýšlím nad tím, jak z této šlamastyky ven. Vzpomněla jsem si ale, že současně se mnou venčil psa i soused a doufala, že takto ven nevychází jen s klíči jako já, ale i s mobilem. Jediný, na koho jsem se v tu chvíli mohla dovolat, byl můj táta, deset kilometrů vzdálený, ale hlavně s náhradními klíči.
Soused, plný pochopení, vskutku vytahuje z kapsy mobil, což tedy ale není ještě záruka úspěchu, neboť šance probudit o půl osmé ráno důchodce, se téměř rovná nule. Po asi pěti zazvoněních se ale naštěstí ozývá ospalý hlas mého táty, rychle vysvětluji, proč volám z cizího čísla, že mi vážně nejde o život. Táta mě ujišťuje, že během pár minut mi náhradní klíče přiveze. Zlatý, že?
A tak se naše procházka o něco protáhla. Táta přijíždí, popřejeme si hezké ráno a já i pes spěcháme domů, do tepla.
Ještě v rychlosti mu házím něco do misky, kontroluji si podle přívěšku sovy, že pobírám z háčku svoje klíče od bytu, zavírám dveře a odcházím.
Až ve výtahu si ale uvědomuji, že jsem včera byla běhat, a protože mám těžký svazek klíčů, beru s sebou jen jeden, od bytu, který si z toho svazku odebírám. Ovšem bohužel, pak už nevracím. Bo si nevzpomenu. A to byl tento případ.
No, a vzhledem k tomu, že jsem tento týden doma sama, a další náhradní klíče už neexistují, a doma mám živého tvora, který potřebuje vyvenčit, což je dost podobné tomu, když necháte zabouchnuté klíče a doma vám zůstane malé dítě, budu volat hasiče. To je tak, když vám v hlavě vypne.
Tak mi držte palec.
