Článek
Takhle se o holkách nemluví!
Je totiž fakt, že pokud nejsou děti v zoo nebo na školním výletě někde na statku, tak s tou skutečnou, čtyřnohou, sotva přijdou do styku. A co si budeme nalhávat, současná generace dětí zná krávy jen z televize.
Pohladit si tato stvoření, nechat se olíznout jejich drsným jazykem, nakrmit je senem, to má za svůj život možnost si vyzkoušet málokdo.
Další možností, jak se potkat s těmito a mnohými jinými zvířaty, je je studovat. A to je příběh mé rodiny. Tudíž, když jsem toto sdělení mého syna nedávno přijala, ihned se mi vybavila ta ohromná masa masa a představovala jsem si ty nejhorší následky střetu, kdy zlomenina by byla z těch lepších variant, co by ho mohly potkat.
Sto čtyřiceti kilometrovou rychlostí jsem uháněla pro syna do školy a poté na pohotovost a doufala, že to odnesla jen ruka nebo noha.
Dovedete si představit, jak vyznělo v naprosto tiché čekárně, kde byste slyšeli dopadnout i špendlík na zem, můj popis události, kdy ze mě, jako z vyděšené matky, vypadla věta: „Dobrý den, syna porazila kráva…“
Rentgen naštěstí zlomeninu vyloučil a doktor následně potvrdil jen zhmožděninu ruky a nohy. Příštích čtrnáct dnů čeká syna promazávání ruky a ledování. Třetí den mu totiž ruka výrazně otekla a my tak opět chvátali na pohotovost, abychom jiné sestře, opět do hrobového ticha, objasňovali onu příčinu zranění.
Ano, je to tak, při tomto oboru studia zvedám telefonát svému synovi vždy s obavami a vždy pomyslím na to, jaký bych měla klid, kdyby si zvolil „normální“ obchodní akademii nebo gympl.
Ale pak si vzpomenu na slova svého muže, povoláním farmáře, který postrádá šikovné lidi, co umí vzít za práci, umí pracovat jak rukama, tak hlavou. Dnes je takových lidí, zedníků, malířů, elektrikářů, atd. jako šafránu. A doba je potřebuje.
Práce v zemědělství je pestrá, aspoň já, jakožto matka budoucího farmáře, se už teď nenudím. A jsem zvědavá, jaký kuriózní telefonát budu přijímat příště.
